Vlašim

Původní vlašimský hrad byl vybudován na skalnatém ostrohu nad řekou Hynkem z Vlašimi roku 1303 v gotickém stylu. První konkrétní zmínka pochází z roku 1318.
V roce 1363 se na vlašimském hradě usídlil rod pánů erbu dvou supích hlav ve stříbrném poli, kteří se začali psát z Vlašimi a později z Jenštejna. Z tohoto rodu pocházeli známí arcibiskupové Jan Očko z Vlašimi a Jan z Jenštejna. Za obou arcibiskupů se hrad dočkal značných změn, především v obytných a representačních prostorách. O tom svědčí i několik listin zde vydaných. Středověký hrad se změnil na reprezentační sídlo oběma preláty často navštěvované. Dalšími majiteli byli rytíři z Chotěmic, kteří drželi Vlašim za husitských válek. V té době na hradě přenocoval nemocný král Zikmund při své poslední cestě na Moravu.
Další z majitelů, Mikuláš mladší Trčka z Lípy, získal Vlašim v roce 1442. V reakci na razantní nástup dělostřelectva po husitských válkách provedl na přelomu 15. a 16. století stavbu nového vnějšího dělostřeleckého opevnění, které bylo později doplněno zřejmě ještě jedním vnějším zemním okruhem. Po dnešní dobu se zachovala jen hradba v pivovarské budově a bašta, kterou v následujících letech doplnil val a nároží bastiony. Po Trčkových z Lípy sídlili na hradě Stranovští ze Sovojovic, Klenovští ze Ptení.
Původní hrad měl pravidelnou, téměř čtvercovou dispozici se dvěma rovnocennými okrouhlými věžemi v severovýchodním a jihovýchodním nároží jádra, z nichž se v modifikované úpravě dochovala pouze severovýchodní. Obě věže jen mírně předstupovaly před přiléhající hradby, takže jejich flankovací schopnost byla nevalná. Dalšími ověřenými pozůstatky jsou palácová křídla na severní straně jádra a po celé délce. Na základě historických popisů se zdá, že hrad mohl mít ještě třetí a čtvrtou nárožní věž, avšak nedávné výkopy provedené v souvislosti se současným utilitárním využíváním zámku jejich existenci nepotvrdily. Rovněž tak zůstává spornou otázka staveb palácových křídel na jižní a východní straně jádra. Z pozdně gotického vnějšího dělostřeleckého opevnění se dochovala pouze jedna okrouhlá, dovnitř otevřená bašta, ale můžeme předpokládat existenci dalších, celkem asi pěti, prvků aktivní obrany. V tom případě by trčkovské opevnění ve své zděné fázi představovalo relativně kvalitní systém zaručující hradu možnost dostatečné obrany.
O vlašimském gotickém hradu máme jen neúplné informace. Za pozornost stojí také jeho pravidelnost. S nejstarší podobou gotického hradu dnes souvisí jen spodní část zmiňované okrouhlé věže při východním nárožní a část přilehlého paláce, dnes součást severního křídla.
Dalšími majiteli byli Vostrovcové nebo Ostrovcové z Kralovic. S jejich jménem spojujeme přestavbu hradu na renesanční zámek v letech 1580 – 1620, kdy se výškově sjednotily jednotlivé budovy, přistavěla se věž s osmibokou nástavbou a hlavní palác byl doplněn renesančními hřebínkovými klenbami i sdruženými obdélnými okny. První i druhé patro věže ozdobily bohaté štuky, v severozápadním rohu nádvoří vzniklo schodiště s klasicistními arkádami navazujícími svým provedením na pražské dvorské prostředí.
Pán Jan Ostorvec byl za stavovského povstání jedním z direktorů. Po porážce na Bílé hoře byl zatčen a odsouzen, trest smrti mu však byl změněn na doživotní žalář. Vlašim mu byla zkonfiskována a od roku 1622 se panství ujal rod pánů z Talmberka. Bedřich, významný pobělohorský katolík a soudce mimořádného soudu nad povstalci, zavedl ve vlašimském kraji přísnou rekatolizaci, která vedla k selskému povstání v roce 1627, kdy byly vypálené zámky v Domašíně i samotné Vlašimi. Zámek byl po požáru postupně obnovován a přestavován, takže po roce 1700 bylo pozměněno jižní křídlo, byl vybudován pivovar a nové konírny na jižní straně.
Následovali další majitelé, Božena Porcie, rozená Kavková z Říčan, hrabata z Weiszenwolfu, hrabata z Trautsonu, a především knížata z Auersperga. Ti se na Vlašim přiženili v roce 1744. Konečná podoba zámku je z 2. poloviny 18. století, z dob Karla Josefa Auersperga. Po roce 1846 přibyla brána čestného dvora a novogotické vstupní brány. Auerspergové drželi Vlašim až do roku 1945, kdy byl vyvlastněn a přešel do rukou československého státu.
Zámek je čtyřkřídlý, dvoupatrový, s hodinovou věží a s hospářskými budovami. Na severu je pravoúhlý renesanční schodišťový přístavek. U brány uzavírající čestný dvůr stojí nejmladší východní křídlo barokní s pilastrovým členěním fasád. Ve věži je zachována kaple z roku 1771 a divadlo z poloviny 19. století s originální tapetovou výzdobou. Na Vlašimi se údajně vystřídalo dvanáct rodů, jejichž erby lze vidět ve Vlašimské bráně a v erbovní síni zámku
Součástí zámku je i romantický a krajinářský park anglického typu založený v údolí Blanice roku 1775 Karlem a Marií z Auersperků. Byl postupně doplňovaný nejen vzácnými, ale i romantickými stavbami, z nichž se do dneška zachoval pouze Čínský pavilón, umělá hradní zřícenina, mohutné pseudogotické brány a socha Samsona. Vlašimský park představuje nejstarší známý pokus o založení přírodně krajinářského parku v Čechách, který v minulých dobách patřil k nejzdařilejším.