Dobříš
Zámek Dobříš leží ve stejnojmenném městě a je z části obklopen vodou – Huťským rybníkem a rybníkem Koryto.
Již roku 1252 stával v Dobříši královský lovecký dvorec. V roce 1262 přešel do majetku Rožmberků.
Od roku 1321 vlastnil Dobříš Štěpán z Tetína a po něm král Jan Lucemburský, který nechal postavit lovecký hrad Vargač.
Lovecký význam oblasti rostla a král Karel IV. sem nechal přenést nejvyšší lovecký úřad. Husitské války však přinesly devastaci a poboření hradu a rychlé střídání majitelů. Roku 1422 dal král Zikmund hrad Bedřichu a Hanuši z Kolovart. Krátce ho vlastnil Jiří z Poděbrad, ale zastavil ho a roku 1472 přešel z rukou krále na další majitele – Jindřich ze Švamberka, po něm Děpold z Lobkovic. Děpoldovi synové roku 1530 hrad přenechali Ferdinandu I.
Z roku 1606 pochází první zpráva o panském domě, který sloužil jako sídlo hejtmana. Po třicetileté válce zůstal hrad Vargač pobořen. Zřejmě za Františka Maxmiliána Mannsfelda a jeho syna Karla Františka Adama Antonína Mansfelda byla roku 1676 zahájena přestavba panského domu na barokní zámek.
Na přelomu století byl opravován zničený hrad Vargač. V první čtvrtině 18. století však Dobříš postihly dva požáry a právě ten druhý roku 1720 zničil i opravený hrad a zámek. Vargač se pak využíval jako sýpka. Roku 1745 panství spravovala Eleonora, vdova po Karlu Františku Adamu Mannsfeldovi a poručnice syna Jindřicha Pavla. Podle plánů francouzského architekta Julese Roberta de Cotte mladšího zahájila přestavbu zámku na rozsáhlou trojkřídlou patrovou rokokovou stavbu. Interiéry navrhnul italský architekt Giovanni Nicolla Servandoni. Výstavba trvala 20 let a byla zakončena roku 1765 již pod dohledem Jindřicha Pavla Mannsfelda. V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči, Jindřichova dcera Isabella se provdala za Františka Gundakara Colloreda, který však musel vyhovět podmínce a začal používat jméno Colloredo-Mannsfeld.
Roku 1816 byl vybudován anglický park s umělými jeskyněmi a vyhlídkovými plošinami. V průběhu 19. století prošla menšími úpravami i zámecká budova.
Roku 1942 byl zámek rodu Colloredo-Mannsfeldů vyvlastněn německou říší a stal se sídlem říšského protektora. V roce 1945 byl zkonfiskován státem. Poté sloužil Ministerstvu kultury a jako sídlo Svazu československých spisovatelů jako Domov spisovatelů. Roku 1998 byl v restituci zámek vrácen rodu Colloredo-Mansfeld.
Zámek je trojkřídlý, jednopatrový, postavený v rokokovém stylu. Má mansardové střechy. V centrech křídel najdeme vystouplé paláce, severní a jižní křídlo je zakončeno rizality. V severním křídle stojí hlavní brána se znakem rodu Mannsfeldů a letopočtem 1765. Ve štítu jižního křídla se nachází věžička a hodiny. V přízemí jižního křídla se nachází salla terrena se vstupem do zahrady. Nad ní najdeme hlavní sál. Zrcadlový sál o rozloze 220 metrů čtverečních.
V centru zámku se nachází téměř čtvercový čestný dvůr otevřený směrem na západ. Na jižní straně k zámku přiléhá rokokový francouzský park s pěti terasami, oranžerií, skleníkem a mnoha sochami, mezi nimiž vyniká kaskádová fontána s mnoha plastikami. Na jihu navazuje na park také park anglický, který nemá pravidelný půdorys a připomíná oboru.