Nové Město nad Metují

Zámek právem nese popisné číslo jedna, neboť je nejhezčí a nejatraktivnější stavbou města. Je nedílnou součástí městské památkové rezervace.
Byl založen roku 1501 Janem Černčickým z Kacova. O nejstarší podobě této tvrze nebo hradu zprávy nic neříkají. Palác byl dvoupatrový, hranolovitého tvaru. Téměř celý byl podsklepen. Odpovídal pozdně gotickému slohu. Druhé patro bylo dřevěné. Vyhořelo asi roku 1526. Hrad byl chráněn hradbami s třičtvrtěkruhovými baštami a příkopem. Bylo vybudováno vnitřní opevnění v rámci města, aby se hrad i po dobytí města mohl bránit.
Pernštejnové přestavěli hrad v renesanční zámek. Z náměstí vytvořili první zámecké nádvoří. Prostorné nádvoří se při úpravách podstatně zmenšilo. Ve 40. letech se Jan z Pernštejna nestaral už ani o údržbu. Zabýval se myšlenkou panství prodat a po nezdařeném stavovském povstání roku 1547 už neotálel.
Stubenberkové zámek rozšířili a postarali se o důstojné sídlo. Změny se uskutečňovaly v duchu severské německé renesance. Wolf ze Stubenberku začal s opravami hned po převzetí zámku, ale hlavní stavební fáze se odehrávaly až v letech 1558 až 1568. Před rokem 1574 byl postaven panský pivovar. Přesný letopočet chybí. Jak vypadal jihovýchodní roh s věží nelze říci, neboť se při výbuchu roku 1628 sesul. Nádvoří bylo opět zmenšeno.
Ve 2. polovině 30. let 17. století převzal zámek Walter z Leslie. Nádvoří bylo ještě omezeno. Opravil celý jihovýchodní roh zámku, který byl po výbuchu v rozvalinách. Při nájezdu Švédů roku 1639 musely být práce přerušeny. Obnoveny byly až dvou letech. Zintenzivnění prací nastalo po vestfálském míru roku 1648. Generální rekonstrukce probíhala v letech 1652 - 1660. Zámecké nádvoří se opět uskrovnilo. Zámek dostal barokní podobu. V jihozápadním rohu zámku dal postavit kapli. Hlavní věž byla dostavěna zřejmě roku 1656, protože toho roku byla vysvěcena. Hlavní přestavba byla ukončena.
Po smrti Waltera z Leslie se za Jakuba z Leslie pokračovalo jen v drobných úpravách. Val byl přeměněn v park. Na jeho počátku stával osmiboký dřevěný letohrádek, o kterém je zmínka v roce 1755 a v roce 1880, kdy byl už ve velmi špatném stavu. Zámek byl uznáván jako dobře vybavený. Roku 1782 v něm přespal císař Josef II. a 6. 7. 1813 v něm několik hodin odpočíval ruský car Alexandr.
V 19. století zámek prodělal dvě fáze. V první polovině století byly v roce 1824 realizovány návrhy pražského architekta J. F. Joendla. V zámku se začaly bortit klenby. Obě křídla budovy byla zlikvidována a byla ponechána jen střední část. Zámek se nadále bortil. Spolu s konírnami byl zlikvidován i letohrádek. I druhá polovina 19.století byla ve znamení rychlého chátrání. Zámek se po vymření přímé linie Dietrichsteinů dostal do rukou více dědiců, kteří se o nic nestarali. Příkop sloužil jako smetiště, místnosti byly pronajímány úřadům ik bydlení, občas se ve velkém sále konaly plesy, některé prostory byly využívány jako skladiště, bývala zde školní třída a cvičili tu Sokolové. Údržba ani opravy se nekonaly.
Zámek byl koupen pro dva syny Josefa Bartoně, Josefa a Cyrila, ale už roku 1909 bylo dohodnuto, že majitelem bude jen Josef. Pro Cyrila bylo roku 1910 koupeno panství Zbraslavské. Na opravu zámku byly věnovány velké prostředky. Architekt Dušan Jurkovič v duchu secese prováděl úpravy. V hrubé stavbě byly stavitelské práce ukončeny v roce 1910. Celou renovaci zámku hradil Josef Bartoň sám. Zámek se postupně probouzel do své bývalé podoby. Celý zámecký komplex, který před opravami spíše připomínal rozlehlý činžovní dům, se stal opět perlou Nového Města. V roce 1991 byl zámek vrácen v restituci rodině Bartoň - Dobenín.