Telč

Telčský zámek patří mezi klenoty moravské renesanční architektury. Jeho přitažlivost je tím větší, že se zde díky citlivému přístupu majitelů k dědictví minulosti zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. Mnoho z nich jsou reprezentativními příklady zásahu italského umění do našeho území, případně jeho proměn v prostředí severně od Alp.
První písemná zpráva pochází z roku 1207, kdy byla Telč ještě vsí. V opevněnou vodní tvrz ji přestavěl roku 1278 Oldřich z Hradce.
V roce 1315 český král Jan Lucemburský zastavil Telč Janovi z Vartemberka. Potom v roce 1339 král vyměnil Telč s Oldřichem z Hradce za panství na uherské hranici. Po požáru roku 1387 byla pozdně románská stavba přestavěna na gotický hrad.
V druhé polovině 15. století byl hrad dobyt husity. Snad proto byl zvětšen, přestavěn ve slohu pozdní gotiky a bylo zesíleno opevnění hradu.
Od roku 1526 zde vládl Zachariáš z Hradce. Po roce 1550 byl hrad za jeho vlády stavebně upraven. Starý gotický hrad byl přestavěn v pohodlné renesanční sídlo. Přestavba proběhla ve dvou etapách pod dohledem italských architektů Antonína Vlacha a Baldassara Maggiho z Arogna. Přístavbou renesančního zámku s kaplí Všech svatých vzniklo velkolepé sídlo předního moravského šlechtice Zachariáše z Hradce. Oženil se s Kateřinou z Valdštejna a měl s ní dceru Kateřinu. Proto roku 1589 panství odkázal synovci Adamovi II. z Hradce. Adam II. i jeho syn Jáchym Oldřich však brzy zemřeli, čímž rod pánů z Hradce vymřel po meči.
Majetek přešel roku 1604 na sestru Lucii Otýlii z Hradce, provdanou za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Slavatové se na Telči zdrželi po tři generace.
Roku 1702 se stal majitelem hrabě František Antonín Lichtenštejn - Kastelkorn. Roku 1796 Telč zdědil Leopold hrabě Podstatský - Lichtenštejn. Byl to lidumil, který zde zřídil nedělní školu pro mládež a nadaci pro chudobné dívky. V těchto skutcích pokračoval i jeho syn Leopold II., za jeho života se na zámku hrálo divadlo a holdovalo se hudbě. I Leopold III. měl lidskou duši a zbudoval v Telči reálku.
Podstatští žili v Telči až do roku 1945, kdy zámek přešel do vlastnictví státu.
Před arkádovou chodbou vedoucí do galerie se rozkládá nevelká okrasná zahrada se stříhanými keři. Vnější průčelí zámku "za hradbami" pak obklopuje rozlehlý přírodně krajinářský park s klasicistním skleníkem.
Z přestavby v 15. století se na zámku dochovaly například tzv. sklípkové klenby s dekorativní výzdobou od kameníka Leopolda Esterreichera ze Slavonic. Za povšimnutí stojí místnost zvaná Klenotnice. Je vyzdobená sgrafity, které navozují trojrozměrné iluze. K nejkrásnějším místnostem zámku patří Zlatý sál s kazetovým stropem, v jehož polích jsou umístěny cenné řezby znázorňující antické bohy a bájné hrdiny. Z dob Slavatů se dochovala mimořádná sbírka delftské fajánse, což je keramika s modrým dekorem.
V expozicích se také nachází mnoho zbraní a trofejí zvěře, nábytek z různého období, dobové šatstvo. Je zde také galerie, v níž jsou vystaveny obrazy českého moderního malíře Jana Zrzavého. Tento umělec si Telč zvlášť oblíbil.