Kácov

V Kácově se v polovině 15. století nacházela tvrz, tehdy možná již pustá. V místě dnešního kácovského zámku byla v této době na skalnatém svahu u řeky Sázavy postavena nová tvrz obehnaná ze severu obrannou zdí. Roku 1473 jí prokazatelně vlastnil Kuneš z Olbramovic.

Roku 1516 tvrz prokazatelně vlastnil Kuneš, vnuk Jana Dvořeckého z Olbramovic. Jeho bratr Přech, který jí získal po něm, se však zadlužil a byl nucen tvrz prodat. V roce 1536 vlastnil tvrz Jan Tetour z Tetova a od roku 1541 jeho synové Bedřich a Lev. Roku 1555 se majitelem Kácova stal Jan Čejka z Olbramovic. Jeho syn Václav pak z tvrze udělal centrum panství a v rozšiřování panství pokračoval i Václavův syn Karel Čejka.

Po třicetileté válce byl Kácov Karlu Čejkovi zabaven a roku 1623 ho koupil Jan Werde z Werdenberku. Již roku 1626 ho však prodal Janu Oktaviánu Kinskému. Při povstání lidu roku 1627 byla tvrz vyplněna a zpustošenou ji roku 1628 koupil Jan de Witte z Lilienthalu. Když roku 1630 zemřel, získala jí jeho žena Anna, která ji roku 1635 prodala Benigně Kateřině z Lobkovic. Ta nechala zpustošenou tvrz přestavět na menší jednopatrový barokní zámek, který měl přízemí zděné, ale patro ze dřeva. Roku 1653 získal zámek Benignin syn Vilém Popel z Lobkovic. Ten ho však již o tři roky později prodal Františku Scheidlerovi, který se zde trvale usídlil a nechal proto zámek rozšířit. Jeho syn Ferdinand Kryštof ho pak roku 1688 prodal Františku Bohumírovi z Kasersteinu.

Když František roku 1701 zemřel, získala zámek jeho žena Marie Renata, která ho však kvůli vysokým dluhům musela roku 1711 prodat Karlu Jáchymovi Bredovi. I on se zadlužil a chátrající zámek roku 1725 prodal Karlu Richardu Schmidlinovi ze Schmidlin. Ten pak obratem následujícího roku prodal zpustlý zámek kněžně Anně Marii Františce, která ho nechala v letech 1727 – 1733 rozsáhle přestavět. Nechala odstranit zbytky opevnění a zámeckou budovu téměř zbořit. Na jejích základech pak vznikla nová zámecká budova stojící ve svahu a proto na severu, kudy se do zámku vstupovalo, byla jednopatrová, ale na jihu dvoupatrová. Boční zdi zámku získaly věže zakončené cibulovitými báněmi. Zámek byl 150 metrů dlouhou chodbou propojen se sousedním kostelem Panny Marie a od náměstí byl oddělen zdí s barokní branou. Když Anna Marie Františka roku 1741 zemřela, začal zámek sloužit jako sídlo správy panství a byty úředníků.

Roku 1805 byl zámek přenechán Ferdinandovi, bratrovi Františka II. Toskánský velkovévoda držel zámek až do roku 1847. Tehdy ho získal císař Ferdinand I. Dobrotivý známý též jako Ferdinand V., mezi jehož statky patřil až do roku 1875.

V roce 1918 se zámek dostal do vlastnictví státu a stal se sídlem Správy státních lesů a bytů pro zaměstnance. Postupně byl k těmto účelům stavebně upravován a tím velmi znehodnocen. Po roce 1989 byl privatizován, ale nakonec se vrátil do vlastnictví státu.

Roku 2008 byl zámek předán do správy obci.