Jemniště

Jemniště je zámek ležící nedaleko Benešova ve stejnojmenné obci.

První písemné zprávy o Jemništi pocházejí z roku 1381, kdy se zde nacházela tvrz obklopená vodním příkopem. Vlastnil ji Beneš z Cimburka. Jako takzvaný starý zámek se v upravené podobě dochovala dodnes.

Zpráv z 15. století je jen pomálu – za husitských válek vlastnil tvrz Mikuláš Divůček a ve 30. letech Mikuláš Kamberský z Kamberka.

Někdy před rokem 1593 tvrz získali páni z Říčan a nechali ji přestavět ve čtyřkřídlý renesanční zámek.

Za třicetileté války byl zámek vážně poškozen a zničený ho páni z Říčan roku 1666 prodali.

Roku 1717 koupil panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu, který nechal roku 1724 podle plánů českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky postavit nový barokní patrový zámek. Výstavba byla tak rychlá, že již roku 1725 byla vysvěcena zámecká kaple a František Adam se do něj odstěhoval. V témže roce byl založen zámecký park. V roce 1754 však zámek zachvátil požár a právě jen zámecká kaple sv. Josefa zůstala zachována. Zámek pak byl přebudován, čímž získal drobné rokokové prvky, a starý zámek by využíván jako ubytovna úředníků. Novým majitelem zámku po smrti Františka Adama se stal Josef Václav Trauttmansdorff a po jeho smrti roku 1769 jeho manželka Gabriela. Znovu se provdala za Jindřicha Františka Rottenhana, který zřídil v Jemništi významnou bavlnářskou manufakturu a zámecký park přebudoval a rozšířil, čímž postupně vznikl anglický park. Po roce 1789 získali Jemniště Rottenhanové a od nich pak dědictvím Buquoyové.

V 19. století zámky často měnily majitele až roku 1868 je od Verianda Alfreda Windischgrätze koupil hrabě Zdeněk Sternberg. Po jeho smrti zámek získal jeho syn Alois.

Když roku 1907 hrabě Alois Sternberg zemřel, zdědil zámek jeho mladší bratr Filip, který nechal zámek zrekonstruovat a začal ho využívat jako své sídlo. Jeho dědičkami byly jeho dcery Marie Gabriela a Terezie, která se po smrti své sestry stala jedinou majitelkou. V roce 1927 se Terezie provdala za hraběte Františka Mensdorff-Pouilly a oba společně panství vlastnili až do roku 1943, kdy se museli nuceně vystěhovat a zámek obsadili Němci. Roku 1945 zámek obsadila sovětská vojska. Z původního vybavení se po těchto vojenských akcích nic nedochovalo. Zámky byly zkonfiskovány a, i když se hraběnce Terezii Mensdorff podařilo uplatnit restituční nároky, nebylo jí umožněno zámek obývat. V roce 1951 pak došlo k novému zestátnění a zámek sloužil různým muzejním účelům. Roku 1974 dokonce proběhla oprava části střech a venkovní fasády, některé další stavební úpravy ale zámku uškodily. Terezie zemřela roku 1985 a její manžel František o 6 let později, nárok na zámek tak získal jejich synovec Jan Bosko Sternberg. V roce 1995 došlo k restituci a zámky přešly zpět do rukou rodiny Sternbergů, kteří zámek trvale obývají.