Lázně Kynžvart

Ve 2. polovině 13. století založil Přemysl Otakar II. na strmém ostrohu pomezní hrad. Během dalších 340 let se na zdejším panství vystřídalo 29 majitelů. Koncem 16. století nechali Zedwitzové postavit pod hradem směrem na jihozápad renesanční tvrz. Páni z rodu Metternichů neobývali ani starý hrad, ani tuto renesanční tvrz. Kynžvartu nebylo sídlo, které by vyhovovalo nárokům šlechty.
Roku 1681 začal Filip Emerich Meternich s výstavbou zámku. Vybral si přístupnou rovinu se starou zchátralou renesanční tvrzí, která byla při výstavbě zámku stržena. Přesně deset let poté, roku 1691, stál v místě této bývalé tvrze nový barokní zámek. V půdorysu měl tři křídla s nárožními věžemi na koncích průčelního křídla a byl otevřený směrem na východ. Zámek byl jednopatrový a zakrytý valbovými střechami. Boční křídla byla nestejně dlouhá. Hlavní průčelí bylo zdobené pilastry a atikou zdobeným tříosým rizalitem. Ten navenek označoval umístění hlavního sálu. U severního křídla se nacházela kaple. Byla pravděpodobně založena na místě staré kaple dřívější Schirdingerovské tvrze. Měla vížku s cibulovitou střechou. Vedle sálu se na nádvorním průčelí příčného křídla nacházela lodžie se třemi oblouky. Zámecký dvůr byl omezen křídly zámku. Ze čtvrté strany byl opticky uzavřen volně stojící budovou hospodářského dvora. Na sever a na západ od zámku byly založeny ornamentálně členěné květinové a zelinářské zahrady.
Až do počátku 19. století zůstal zámek beze změn. V té době ho vlastnil Kliment Václav Lothar Metternich, který si vybral zámek jako své sídlo. Po roce 1820 začal rakouský architekt Petr Nobile s přestavbou zámku do empírové podoby ve stylu vídeňského klasicismu. Roku 1832 byla dokončena přestavba zámecké kaple. Poté byla kaple zasvěcena sv. Antonínovi. V kapli o rozměrech 14 x 6,8 metru se nachází mramorový oltář dovezený z Říma z trosek baziliky sv. Pavla. Stavební práce byly zahájeny počátkem roku 1833. Byly odstraněny staré hospodářské budovy na východní straně a boční křídla byla prodloužena na stejnou délku. Na jejich koncích se objevily věžovité dvoupatrové pavilóny, které doplňovaly dosavadní dvojici zahradních nárožních věží. Valbové střechy byly nahrazeny nízkými plechovými. Celý zámek také dostal novou fasádu s plochou rustikou členěnou horizontálními římsami. Zhotovena byla také nová ostění oken a vchody byly opatřeny balkónovými přístavky. Čestný dvůr byl ozdoben litinovou kašnou a uprostřed byl uzavřen železnou mříží mezi zděnými pilířky. Ve vlysu nádvorního průčelí zámku se nachází rok 1839. Tehdy byly definitivně dokončeny veškeré práce. Drobné úpravy však probíhaly ještě ve 40. letech 19. století.
Roku 1945 přešel zámek do vlastnictví státu. Tím skončila epocha rodu Metternichů, kteří vlastnili zdejší panství 315 let. Dne 15. května 1945 opustil jako poslední zámek pravnuk kancléře Metternicha Pavel Alfons Metternich s manželkou. Těsně po válce zde sídlilo velitelství 3. americké armády. Až roku 1947 přešel do přímé státní správy.
Roku 2000 bylo návštěvníkům zpřístupněno všech 25 reprezentačních interiérů. Při prohlídce zámku je možné spatřit pracovnu kancléře Metternicha, knihovnu, kulečníkový sál, zámecké salonky, mumie a další zajímavosti. Kancléřova knihovna v části prvního patra severního křídla ukrývá 30.000 svazků. Nachází se zde i rukopis z 9. století. Nejcennější pro české dějiny je základní text legendy Brunona Querfurtského o sv. Vojtěchu v rukopise ze 14. století.