Horšovský Týn

V 10. století vznikla na pravém břehu řeky Radbuzy trhová osada. Naproti této osadě nechal biskup Jan II. z Dražic postavit v letech 1258 – 1278 raně gotický biskupský hrad. Hrad měl za úkol střežit zemskou stezku, ale stal se také sídlem politické a hospodářské správy biskupského majetku. Pozůstatky hradu jsou dnes viditelné pouze v interiérech. Hrad byl postaven na základech téměř pravidelného čtyřúhelníku o délce asi 69 metrů a šířce asi 50 metrů. Do hradu se vcházelo po padacím mostě v místě dnešního vstupu. V prvním patře jižní věže byla obdélníková trojlodní kaple Nejsvětější Trojice, která byla postavena v letech 1260 – 1270. Kaple je také nejcennějším dokladem existence starého hradu. V letech 1286 – 1296 vzniklo východně od opevnění hradu městečko. Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic bylo Horšovskému Týnu přiřazeno právo na vlastní hradby. Ty byly postaveny tak důkladně, že odolaly i dvojímu obléhání za husitských válek. V polovině 15. století přešel hrad i město z majetku církve do majetku krále.
Až do roku 1535 drželi panství páni z Ronšperka. Tohoto roku prodal král Ferdinand celé panství Janu Popelovi z Lobkovice. Roku 1547 vypukl ve městě obrovský požár. Vyhořel hrad a také téměř celé městečko s předměstím. V roce 1550 zahájil Jan rozsáhlou přestavbu polorozbořeného hradu na renesanční zámek. Přestavbu hradu dokončil až jeho syn Vilém. V pozdější době již zámek nebyl přestavován, dochoval se proto v této podobě do současnosti.
Vilémovi byl za účast na stavovském povstání roku 1620 všechen majetek zkonfiskován a on sám byl odsouzen k trestu smrti. Roku 1623 koupil panství štýrský hrabě Maxmilián Trautmannsdorf.
Koncem 19. století proběhly drobné úpravy na zadním nádvoří zámku, které však neměly žádný vliv na současný vzhled zámku.
Až do roku 1945 byl majitelem panství rod Trautmannsdorfů. Poté na základě Benešových dekretů převzal správu nad majetkem stát. Historické jádro města si až do 20. století uchovalo řadu gotických a renesančních domů. Roku 1953 bylo prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Od roku 1964 procházel zámek zdlouhavou rekonstrukcí. V roce 1996 byl prohlášen za národní kulturní památku také celý areál zámku.
Do zámeckého areálu patří kromě samotné zámecké budovy také Purkrabský palác a přírodně krajinářský park. V parku se nachází Gloriet, Loretánská kaple a Vdovský dům. Součástí zámku je také takzvaná Hladomorna. Jedná se o strážní věž.
Návštěvník si může při své návštěvě může vybrat jeden ze čtyř návštěvnických okruhů. První z nich, nazvaný „Hrad“, je zaměřen na nejstarší část sídla. Při prohlídce lze spatřit gotická sklepení s původní klenbou ze 13. století, předkaplí, gotickou hradní kapli ze 13. století, velký sál, který slouží jako obrazárna, loveckou halu se zbraněmi a kazetovým stropem ze 16. století, hodovní síň s cínovým nádobím a nástěnnou tapisérií, knihovnu nebo hradní zbrojnici.
Druhý okruh se jmenuje „Zámek“. Součástí této prohlídky je návštěva jižního schodiště s loveckými trofejemi, velké renesanční haly s portréty bývalých majitelů zámku, alkovny s ukázkou cínového nádobí, červeného salónu s rokokovým nábytkem, pánského salónu, tanečního sálu, malé jídelny, malé renesanční haly, zeleného salónu, knihovny, rytířského sálu, salónu grafiky a východního schodiště.
Okruh „Kuchyně“ má podtitul „z tajů depozitáře“ a přináší zajímavé předměty, které není možné běžně použít v expozicích. Při prohlídce je možné si prohlédnout dětskou expozici včetně interiéru dětského pokoje a kočárků z různých období, předměty osobní spotřeby, nápaditá osvětlovací tělesa, užitkový porcelán, historické nádobí a lapidárium.
Poslední je „Purkrabský palác“. Prohlídka začíná v jízdárně se sbírkou kočárů a saní. Trasa pokračuje 200 metrů dlouhou obrannou ochozovou chodbou do paláce. V 1. patře paláce se nachází interiéry kuchyně a ložnice, ve 2. patře jsou další 3 místnosti ukazující bydlení měšťanských vrstev ve službách šlechty.