Libochovice

První zmínka o Libochovicích je spojena se synem Vlka z Libochovic Sulislavem, jehož jméno se objevuje roku 1282 v listině. Je pravděpodobné, že byl tehdy pánem na Libochovicích. Krátce po té se však asi pány stali Lichtemburkové. Z roku 1292 pochází první listina, ve které Heiman z Lichtemburka uděluje Libochovickým za úplatu dědiny a dovoluje jim využívat magdeburského práva. Obec Libochovice vznikla pravděpodobně jako součást panství pod hradem Házmburkem. Od Hynka z Lichtemburka ho koupil král Jan Lucemburský.
Roku 1335 prodal Jan Lucemburský panství hradu Házmburk Zbyňku Zajíci z Valdeka, pánu na Žebráku. Z této doby také pochází první zmínka o šlechtickém sídle v Libochovicích, které bylo starší než sám Házmburk. Již roku 1336 mělo být Libochovické panství spojeno se sousedním budyňským, ale z roku 1379 opět pochází zmínka o samotných Libochovicích.
Asi na počátku 15. století byly Libochovice vlastněny Mikulášem a Jaroslavem z Házmburk. Městečko a dva díly tvrze vlastnil Mikuláš, třetí díl náležel Jaroslavovi. Jelikož zdejší páni zůstávali katolíky i za husitských válek, obsadil v dubnu 1424 Libochovice Jan Žižka. Zpustošil tvrz a nechal upálit několik kněží a šlechticů. Přesto se za husitství panství rozšiřovalo, ale hrad Házmburk ho vždy nemohl ubránit. K rozvoji došlo až po skončení husitských válek, ale podle zpráv z roku 1446 byla tvrz ještě v té době obyvatelná a značně rozlehlá.
K roku 1550 je bývalá tvrz označována jako zámek, ale je uváděna jako pustá. Její zbytky se však zachovaly dodnes – především ve sklepech zámku, které procházejí přes nádvoří v linii kaple na jih. Na západní straně kaple se dochoval také zbytek věže, která sloužila jako zvonice a později jako vodárna.
V roce 1558 prodal Kryštof Zajíc z Házmburka celé panství Janu staršímu z Lobkovic na Zbirohu a Točníku. Díky němu vniklo samostatné libochovické panství, Libochovice byly roku 1560 povýšeny na město a v letech 1560 – 1564 byl na místě bývalé gotické tvrze postaven renesanční zámek. Byl jednoposchoďový, obdélníkového půdorysu, uprostřed s dvorem a čítal 27 místností. Jeho základy jsou, stejně jako základy hradu, dochovány v půdorysech dnešního zámku. Od roku 1569 Libochovice vlastnil Jiří Popel z Lobkovic. Kvůli svým názorům byl roku 1594 zatčen a majetek mu byl zabaven.
Roku 1602 dostal celé panství k doživotnímu užívání Zikmund Báchory. Zabydlel se na zámku, ale v roce 1610 byl pro podezření ze spiknutí uvězněn a roku 1613 panství koupil Adam ze Šternberka. Za stavovského povstání mu byl majetek zabaven a roku 1620 zámek obsadili poddaní. V roce 1624 město a zámek, oboje již značně poničené třicetiletou válkou, vyhořelo. Další požár, při kterém shořel zámek a polovina města, přišel roku 1661. Po Adamovi zdědili panství jeho synové a Václav Vojtěch ze Šternberka prodal v roce 1676 panství Gundakarovi z Ditrichštejna. V témže roce město i zámek postihl další požár a nový majitel v letech 1682 – 1690 nechal zničený zámek přebudovat v raně barokním stylu. Roku 1683 byl založen zahradníkem Janem Tulipánem zámecký park.
V 18. století došlo k dalším úpravám zámku, včetně Saturnova sálu, kterému dominuje krb a postava boha Saturna.
V roce 1821 byly vypracovány plány na přebudování zámecké zahrady v anglickém stylu. Roku 1833 byla zámecká kaple přestavěna na skladiště obilí a později na lihopalnu. Roku 1849 se nejstarší dcera posledního potomka rodu Josefa Dietrichsteina Terezie provdala za Jana Bedřicha Herbersteina. Když Josef roku 1858 zemřel, Libochovice dostala Terezie a zámek tak přešel na Herbersteiny. Terezie od smrti manžela roku 1861 spravovala panství sama. V letech 1871 – 1874 nechala upravit hrázděnou klenbu a příčky v patře, schodiště ve východním křídle do salla terreny i Saturnův sál. Terezie zemřela roku 1895 a Libochovice zdědil její syn Josef Herberstein.
V letech 1902 – 1912 Josef pokračoval v úpravách zámku. Kaple i Saturnův sál byly vráceny do původní podoby. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu. V 50. letech bylo rozhodnuto o jeho zpřístupnění veřejnosti.
Má tvar nepravidelného obdélníku. Hlavní průčelí orientované k řece Ohři je postaveno na podezdívce z velkých kvádrů. Na východní straně se nachází balkón a schodiště. Zámek je dvoupatrový, jeho okna mají štítky – v přízemí kruhové výseče, v prvním patře trojúhelníkové. Okna ve druhém patře jsou čtvercová. Vnitřní obdélníkové nádvoří má na třech stranách přízemí otevřené arkády.