Hradec nad Moravicí
Oblast Hradce na Moravicí byla osídlena již 3000 let před naším letopočtem.
Na konci 8. století založili Slovani na ostrohu mezi řekou Moravicí a potokem Hradečná opevněné hradiště.
V polovině 11. století nechali Přemyslovci na místě sídliště postavit knížecí hrad. Ten však vyhořel.
Ve 13. století nechal král Přemysl Otakar II. na místě vyhořelého hradu postavit nový gotický královský hrad. Ten byl obehnán důmyslným opevněním. Hradby byly posíleny mohutnými branami, padacími mosty, až trojitými příkopy a strážními věžemi. Za hradbami se skrýval obytný palác i hospodářská stavení.
Ve 14. století byl Hradec nad Moravicí sídlem Přemyslovců a také správním centrem Opavského knížectví.
Roku 1481 byla ves povýšena na město. V témže roce dostal Hradec právo konat trhy.
Roku 1531 hrad vyhořel a následně byl rozsáhle opravován. I přes velikost oprav však nebyla narušena jeho gotická podoba. Vzhled hradu změnil až Kašpar Pruskovský z Pruskova, který byl zástavním majitelem. Roku 1585 se mu navíc podařilo získat zdejší panství do dědičného majetku.
Do roku 1620 nechal Kašpar i jeho následovník Jan Kryštof vybudovat severní křídlo, které sloužilo především reprezentativním účelům a východní křídlo bylo přestavěno. Stavební práce přerušila třicetiletá válka, ale po ní Jiří Kryštof s přestavbou pokračoval. Na jihu a západě nechal přistavět dvě křídla, která sloužila jako hospodářské zázemí. Vznikl tak čtyřtraktový renesanční zámek s nádvořím uprostřed. Zámek byl obohacen o hodinovou věž nad vstupní branou a menší věžičky v nárožích. Byla zřízena také okrasná zahrada, lesopark a rybník Pilař.
Pruskovští prodali panství roku 1733 Wolfgangu Konradovi z Neffzernu. Dne 1. října 1778 prodal baron Wolfgang Karel z Neffzernu panství knížeti Janu Karlu Lichnovskému z Voštic a Werdenbergu. Po něm se zámku ujal jeho syn Karel Alois. V únoru roku 1796 zámek vyhořel. Roku 1798 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce v empírovém slohu. Byly zrušeny hradby, zasypány příkopy a strženy věže. V okolí zámku byl zřízen přírodněkrajinářský park. Zámek, kterému se později začalo říkat Bílý, tak získal téměř současnou podobu.
V roce 1806 a roku 1811 pobýval na zámku Ludwig van Beethoven. Roku 1828 na zámku krátce bydlele Nicolo Paganini. Ve 2. polovině 19. století proběhla rozsáhlá novogotická přestavba. Byla zahájena stavba pseudogotické Bílé věže, ale stavební práce byly roku 1891 přerušeny. V letech 1874 – 1895 probíhala výstavba takzvaného Červeného zámku, který sloužil jako hospodářské zázemí. Nacházely se zde konírny, kočárovna a další hospodářské prostory. Zámek byl obehnán hradební zdí.
Za války byl Červený zámek poškozen bombardováním. Po skončení 2. světové války byl v květnu 1945 Lichovským majetek zkonfiskován. O čtyři roky později byl zpřístupněn veřejnosti. Na konci 50. let 20. století proběhla rekonstrukce Červeného zámku a byl zde zřízen hotel, koncertní síň a restaurace. V roce 1978 byla zahájena také oprava Bílého zámku. Část zrekonstruovaného zámku byla veřejnosti zpřístupněna roku 1997.
V dubnu roku 2001 byl Bílý zámek s Bílou věží prohlášen národní kulturní památkou. Bílý zámek je přístupný pro turisty. Nachází se zde luxucní reprezentační prostory a hostinské apartmány. Součástí prohlídky je expozice o dějinách zámku. V zámecké galerii se nachází četné grafické, malířské a sochařské skvosty. Zčásti zpřístupněná je také bílá věž, kde se konají příležitostné výstavy. Červený zámek je dodnes účelově využíván a nachází se zde hotel, koncertní sál a restaurace.