Valtice
Valtice leží v Jihomoravském kraji. Jsou součástí Lednicko-valtického areálu, který je krajinnou památkovou zónou.
Oblast byla osídlena po rozpadu Velké Moravy.
V místech dnešních Valtic vzniklo v 11. století opevněné sídlo, jehož úkolem byla ochrana severní hranice Rakouska.
Ve 12. století zde byl pasovskými biskupy posta-ven gotický hrad ze dřeva a hlíny. Z 10. ledna 1193 pochází první písemná zpráva o valtickém hradu. V tomto roce vyměnil pasovský biskup Wolfger hrad s Wichardem ze Seefeldu.
Wichard a jeho syn Kadold přestavěli hrad na kamenný. Kadold dokonce na hradě v 1. polovině 13. století pořádal rytířské turnaje. Dalším majitelem byl posled-ní z rodu Seefeldů Albero. Po jeho smrti roku 1270 hrad získalo jeho šest dcer.
Po svatbách dcer na počátku 14. století byl hrad rozdělen na dvě části, jelikož se dostal do vlastnictví rodu Kuenringů a Pilichsdorf-Rauhensteinů. Za války Jana Lucemburskéhho s Habsburky obsadilo roku 1328 a potom znovu v roce 1336 hrad české vojsko. V roce 1347 prodali Kuenringové svou část hradu Pottendorfům. Druhou část hradu vlastnili Pilichsdorf-Rauhensteinové, ale hrad byl pak dále dělen. V roce 1377 byla na hradě postavena kaple sv. Mikuláše a Kiliána. Jednu šestinu Valtic časem získala Alžběta, která byla třetí manželkou Jana I. z Lichtenštejna. Po její smrti Jan získal panství celé. Roku 1395 bylo Janovi Albrechtem III. potvrzeno valtické panství jako léno.
V letech 1426 – 1433 konali husité na hrad četné nájezdy a v jejich důsledku vyhořelo městečko v podhradí. Roku 1458 hrad dobyl loupeživý rytíř Vaněk z Rachmanova. Za česko-uherských válek stáli Lichtenštejnové na straně českého krále Jiřího z Poděbrad, takže Valtice musely čelit nájezdům uherského krále Matyáše.
V roce 1560 prodali Lichtenštejnové Mikulov Kereczenyiům. Jejich novým sídlem se staly Valtice. Jiří Hartman z Lichtenštejna okamžitě zahájil renesanční přestavbu. Zřejmě v té době byl hrad rozšířen o severozápadní palácovou budovu vyšší o jedno patro oproti palácům starším. Roku 1562 Jiří Hartman zemřel a v úpravách pokračovali jeho čtyři synové, především Karel I. Nechal zpevnit hradní opevnění, ale také začal uvažovat o přestavbě hradu na zámek.
Výstavbu zbrzdila třicetiletá válka, po které postihla Valtice morová epidemie. Přestavba však byla nakonec realizována a po Karlovi I. v ní pokračoval jeho syn Karel Eusebius. Nechal postavit zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ve 2. čtvrtině 17. století byl postaven manýristický zámek. Karel Eusebius zemřel v roce 1684, ale tou dobou již byla přestavba prakticky dokončena. Další úpravy prováděli ještě jeho potomci.
Roku 1713 byla zahájena stavba nižších křídel, které tvoří předzámčí. Později došlo také na stavbu konírny a jízdárny. Po roce 1721 byl zbořen starý hrad. Ve 20. letech 18. století provedl architekt Anton Johann Ospel další barokní úpravy zámku. V roce 1727 byl založen zámecký park.
Počátkem 19. století byl zámecký park rozšířen a přetvořen v přírodně krajinářský park.
Až do roku 1920 patřily Valtice k Dolnímu Rakousku, ale podpisem Saint-Germainské smlouvy 31. července 1920 je získalo nově vzniklé Československo. V roce 1945 byl zámek Lichtenštejnům zkonfiskován. Německé obyvatelstvo městečka bylo odsunuto. Po roce 1945 byl zámek využíván jako skladiště. Naštěstí byla na konci 50. let 20. století zahájena dílčí oprava zámku a počátkem 60. let 20 století pak započala rozsáhlá rekonstrukce.
Zámecký park zaujímá rozlohu 14,6 hektaru. Roste v něm 63 druhů listnatých stromů a 22 druhů jehličnatých. Zámek je čtyřkřídlý, třípatrový s centrálním nádvořím. Čelní stěna zámku má ve svém středu vstupní portál a je bohatě zdobena. V krajích tohoto křídla se nachází dvě nárožní věže, od kterých vybíhají dvě nízká křídla. V interiérech zámku se nachází asi 100 místností. V prvním patře zámku jsou místnosti zařízené v barokním a rokokovém stylu, jmenujme například barokní obrazárnu, mramorový salónek nebo taneční sál.
Historické centrum města je městskou památkovou zónou.
