Děčín

Na místě dnešního děčínského zámku, na vysokém skalním ostrohu nad řekou Labe, stávalo dřevěné hradiště. Bylo postaveno zřejmě koncem 10. století a sloužilo jako sídlo pro správu děčínské provincie.

První písemná zpráva o hradišti pochází z roku 1128.

Ve 13. století bylo dřevěné hradiště přebudováno na gotický kamenný hrad, který byl v držení krále Václava II. Sestával z horní, respektive zadní části, která se nacházela na nejvyšším místě skalního ostrohu, a dolní, tedy přední části, která ležela východně, přičemž obě byly v případě potřeby zcela samostatné. Na jihovýhodě ostrohu stávala věžovitá budova. Obě části od sebe odděloval hluboký příkop nazývaný zadní nebo též Orlí. Přední část hradu byla od malého opevněného předhradí oddělena předním příkopem. Roku 1283 byl hrad zastaven Otu V. Braniborskému.

Roku 1305 získali hrad Vartenberkové.

Roku 1444 byl hrad dobyt a vypálen.

Ve 2. polovině 16. století hrd vlastnili páni z Bünau, kteří přebudovali dolní část na renesanční zámek. Z původního hradu se dochovaly pouze fragmenty, mezi něž patří sklepení a nepatrné zbytky zdiva. V areálu zámku se po dokončení přestavby nacházela kaple, lázeň, lékárna, rytířský sál a šermírna. Slavnostní sál byl vyzdoben freskovými malbami 22 členů rodiny Rudolfa z Bünau v životní velikosti Vzniklo několik nových hospodářských budov – dílny, jatka, kovárna, pekárna a pivovar.

Roku 1628 se zámek dostal do držení hraběcího rodu Thun-Hohenstein. Roku 1662 zahájil Maxmilián Thun provést barokní přestavbu areálu, která probíhala až do konce 17. století. Vznikla nová přístupová cesta, takzvaná Dlouhá jízda. Severně od ní byl postaven kostel Povýšení sv. Kříže a okrasná zahrada, jižně vznikla jízdárna. Dlouhá jízda končila u horní brány nově postaveného východního vstupního křídla. Zbylé zámecké budovy získaly jednotný vzhled. Jelikož zámek měl statut pevnosti, vznikla na severu dělová bašta.

Roku 1775 byly zhotoveny kopie fresek ze Slavnostního sálu. Roku 1779 zrušil císar Josef II. děčínsku zámku statut pevnosti. V roce 1786 pak provedli tehdejší majitelé další přestavbu. Byly při ní zničeny originály zmiňovaných fresek. Úpravy se dotkly především hlavní budovy v horní části, která si do té doby uchovávala gotický stupňovitý štít směrovaný na západ. Byla stržena většina budov i některé renesanční paláce, zaniklo příčné nádvorní křídlo i kaple. Všechny budovy pak byly upraveny v barokně-klasicistním slohu. Získaly stejnou výšku a fasádu. Na západě zámeckého areálu byla postavena vysoká štíhlá hodinová věž. Orlí příkop byl využit na vinné sklepy.

V 19. století se zámek stal kulturním a politickým centrem kraje a konalo se zde mnoho významných schůze. V okrasné zahradě zřízeno rozárium, které bylo na konci 19. století proslulé jako jedno z největších v monarchii.

Roku 1932 byli Thunové z finančních důvodů nuceni zámek prodat československému státu, který zde zřídil kasárna. Sídlila zde československá armáda, kterou roku 1938 vystřídal německý Wehrmacht. Roku 1945 se sem vrátila československá armáda. O zámek bylo pečováno, například roku 1967 byly znovu zprovozněny zámecké věžní hodiny. Roku 1968 se zde však usadila armáda sovětská, která napáchala na zámku škody největší. Až roku 1991 se zámek stal majetkem města Děčín, které zahájilo jeho rekonstrukci.

Severní zámecké křídlo využívá Státní okresní archiv. Ve východním zámeckém křídle se nachází muzeum, ve kterém jsou k vidění obrazy a veduty. Součástí muzea je zbrojnice s dřevěným stropem a zdmi zdobenými freskami. Jižní křídlo čeká na rekonstrukci a je tedy zatím nevyužívané. Západní zámecké křídlo je přístupné veřejnosti prostřednictvím prohlídek a nachází se v něm kaple sv. Jiří. Konají se zde také různé kulturní akce, koncerty, slavnosti, svatby či výstavy.

Jednou z nejzajímavějších částí zámku je přístupová cesta Dlouhá jízda, která je dlouhá 292 metrů a po obou stranách je lemována zdmi. Jižně od Dlouhé jízdy se nachází historicky cenná konírna, severně pak původní okrasná zahrada, po zřízení rozária přejmenována na Růžovou zahradu. Na jejím nejvýchodnějším cípu se nachází dvoupatrový vyhlídkový gloriet s terasami a schodišti. Dominují mu dvě sochy mytologických zápasníků. Terasa je zdobena sochami bohyní, mezi nimiž je bohyně Ceres, Flóra, Pomona a Venuše. Zábradlí zdobí sochy sedících lvů, které sem byly přemístěny z loretánské kaple na náměstí. Gloriet slouží také jako vstup do kryté chodby podél severní zdi Dlouhé jízdy, která spojuje zámek s kostelem Povýšení sv. Kříže. Na západě Růžové zahrady stojí sala terrena s původními nástěnnými malbami.