Frýdlant

Zřejmě již roku 1014 stál na místě dnešního zámku Frýdlant na nejvyšším místě vysokého skalního čedičového ostrohu nad říčkou Smědou bergfrit neboli indica, tedy vysoká věž kruhového půdorysu se zdmi o tloušťce 4 metry.

Ve 13. století se zde již nacházel gotický strážní hrad, v jehož jádru stál zmíněný bergfrit a k němu ze severozápadu přiléhal opevněný palác. Hrad založil zřejmě někdo z rodu Ronovců. Již roku 1257 se Častolov začal psát s přídomkem z Frýdlantu. První písemná zpráva o hradu pochází ze 7. února 1278, kdy král Přemysl Otakar II. panství Ronovcům zabavil a prodal ho Rudolfovi „Rulkovi“ z Biberštejna.

Biberštejnové panství postupně zvětšovali. Poté, co byl 10. února 1383 Frýdlant dobyt, získali jeho tehdejší majitelé jako odškodné další statky. Ve 14. století také nechali rozšířit hradní palác, opevnění doplnili o bašty, na severu postavili věž s baštou a na jihu vstupní věž.

Stavební úpravy hradu se protáhly až do 15. století. Za husitských válek bylo několikrát vypáleno podhradí, hrad však dobyt nebyl.

V první polovině 16. století ještě Biberštejnové umožnili využívat bašty dělestřelectvem a vylepšili hradní opevnění, které mělo chránit i předhradí. Frýdlantské panství nikdy nebylo dědictvím ani jinak rozděleno, a tak když roku 1551 zemřel Kryštof z Biberštejna, majetek se stal odúmrtí. Roku 1558 byl prodán Bedřichu z Redernu, jehož rod se zasloužil o velký rozvoj. Hrad jim sloužil jako hlavní sídlo. Zahájili přestavbu hradu na renesanční zámek. Po roce 1582 nechali Melichar (Melchior) a Kateřina Redernovi hradní palác rozsáhle přestavět a rozšířit. Výsledkem byla renesanční budova sloužící jako rodové sídlo, takzvaný dolní zámek. V roce 1598 byla u vchodu do zámku postavena kaple sv. Anny přístupná chodbou z paláce. Do nového paláce byla také vestavěna osmiboká schodišťová věž.

Melicharovy úpravy zámku byly dokončeny roku 1602. Na počátku třicetileté války zůstal posledním z rodu Redernů Kryštof, syn Melichara a Kateřiny, který převzal panství roku 1611. Za účast na stavovském povstání byl odsouzen a Frýdlant mu byl zabaven. Krátce poté dosadil na Frýdlant svou vojenskou posádku Albrecht z Valdštejna. Dne 21. června 1621 získal Frýdlant do zástavy a 18. února 1622 obdržel přednostní právo k jeho koupi. Panství mu bylo 5. června téhož roku uděleno v léno a Valdštejn ho připojil ke svému majetku. Jeho zájem o panství však brzy opadl. Na zámku proběhly pouze menší stavební úpravy. Roku 1625 bylo zpevněno opevnění a hlavní brána a byla prohloubena studna. Valdštejn zde téměř nepobýval a po jeho zavraždění se roku 1634 stal majitelem Frýdlantu hrabě Matyáš Gallas. Roku 1635, 1636 a znovu roku 1639 zámek dobyli Švédové. Po jejich odchodu se zde usadila císařská posádka. Dne 16. prosince 1645 zaútočili na zámek Švédové dělostřelectvem a posádka se vzdala. Švédové roku 1646 upravili hradní příkop, zpevnili opevnění pětibokými baštami a před vstupní bránou postavili barbakán. Zámek okupovali až do roku 1649. Po jejich odchodu Frýdlant spravovali poručníci Matyášových synů. Panství bylo několikrát rozděleno, ale roku 1674 se majetkem Frýdlantu stal František Ferdinand Gallas. Jeho syn Jan Václav Gallas dokázal zubožené panství rozšířit. Přesto však Gallasové neměli dostatek financí a prováděli jen nezbytnou údržbu. Rozsáhlý požár roku 1676 přinesl zkázu. V roce 1684 pak zámek vyhořel znovu. Byl opraven v barokním slohu a doplněn o štukovou výzdobu.

Dalším majitelem zámku byl Janův syn Filip Josef. Za něj byl roku 1744 a pak znovu v roce 1757 zámek obsazen nepřátelskými vojsky. Po jeho smrti roku 1757 se majetku ujala jeho manželka Anna Marie, hraběnka z Colonna-Felsu, která však brzy zemřela a Frýdlant získal její synovec Kristián Filip Clam. Po něm zde vládl Kristián Kryštof Clam-Gallase. Ve 2. polovině 18. století pak proběhly rozsáhlé stavební úpravy. Mezi zámkem a první bránou bylo roku 1787 přestavěno či nově postaveno Kastelánské křídlo. Úprav se dočkala i původní zámecká budova.

Již roku 1801 byla veřejnosti zpřístupněna starší část zámku s rozsáhlými sbírkami. Šlo o první veřejnosti přístupný zámek ve střední Evropě. Jeden z dalších majitelů, Eduard Clam-Gallas, nechal zámek upravit. V letech 1867 – 1869 bylo postaveno nové jednopatrové zámecké křídlo, které přiléhalo k původnímu zámku. Byly zhotoveny nové fasády a další dekorativní prvky. Zámek tak dostal současnou podobu.

Roku 1945 byl Frýdlant Calm-Gallasům zkonfiskován. Veřejnosti zpřístupněné prostory v nejstarší části zámku byly rozšířeny o dolní zámek a v 60. letech i o Kastelánské křídlo. V roce 1960 došlo k odhalení sgrafity zřejmě z konce 16. století. Zámek však za tehdejšího režimu prošel také nevhodnými stavebními úpravami. Po roce 1995 proto proběhly rozsáhlé restaurační práce.

Z původního hradu ze 13. století se dodnes dochovala jen velká válcová věž a části mohutných staveb. Zbytek zámeckého areálu tvoří takzvaný dolní zámek postavený rodem Redernů na konci 16. století a Kastelánské křídlo rodu Clam-Gallasů z konce 18. století.

Na zámku je k vidění zámecká kaple sv. Anny a rozsáhlé interiéry – rytířský sál či vrchnostenskou kancelář z nejstaršího období, nebo reprezentační pokoje, knihovna s více než 13.000 převážně cizojazyčnými svazky, pokoj hraběte, pokoj hraběnky, dětský pokoj, koupelnu, kuchyni či jídelnu. V zámeckých prostorách je k vidění sbírka dýmek, kamna, nádobí, uniformy a zbraně.