Lednice

Zámek Lednice leží v Jihomoravském kraji nedaleko Mikulova.

Okolo roku 1220 byla postavena na místě dnešního zámku gotická tvrz s dvorem, která střežila obchodní stezku u řeky Dyje. Poprvé se obec připomíná roku 1222, kdy patřila Adamarovi a Lipertovi z Lednice. Lednici brzo získal král Václav I., který ji roku 1244 daroval Sigfriedovi Waisemu.

Roku 1322 získal Lednici Jan z Lichtenštejna.

V 16. století byla tvrz přebudována na renesanční zámek se zahradami. V průběhu 16. století vlastnil Lednici Kryštof z Lichtenštejna. Roku 1571 chtěl zámek prodat, ale císař mu prodej neumožnil. V letech 1571 – 1576 vlastnil zámek císař, ale roku 1576 ho získal Hartmann II. z Lichtenštejna.

V roce 1601 se ze zámku stalo letní sídlo Lichtenštejnů. Zámek získal Karel I. z Lichtenštejna, který se zasloužil o velký rozmach panství. V roce 1627 se majitelem Lednice stal Karlův nezletilý syn Karel Eusebius z Lichtenštejna, za nějž panství spravoval jeho strýc Maxmilián. Když se v roce 1632 Karel vrátil ze studií, převzal správu nad zámkem. V letech 1632 – 1633 nechal Karel Eusebius zámek přestavět. Roku 1635 byla zbudována osmiboká kašna s vodotryskem. Po Karlově smrti se majitelem zámku stal v roce 1684 jeho syn Jan Adam I. z Lichtenštejna. Koncem 17. století byly severozápadně od zámku postaveny barokní jízdárny a konírny.

Roku 1712 vymřela karolínská rodová větev Lichtenštejnů. Majetek převzal Jan Adam, který zahájil barokní přestavbu zámku. Další majitelem byl Antonín Florián z Lichtenštejna. Roku 1715 založil lednicko-valtická alej, která spojila zámek v Lednici se zámkem Valtice, a také skleník. Roku 1721 zámek získal Antonínův syn Josef Jan Adam a v roce 1732 Antonínův vnuk Jan Nepomuk Karel. Zámek získal dvě jižní křídla a druhé nádvoří a byl přestavěn klasicistně. Také byl postaven čestný dvůr mezi zámkem a jízdárnou, zřízen farní kostel sv. Jakuba.

Dalším majitelem zámku byl Josef Václav z Lichtenštejna a od roku 1772 František Josef I. z Lichtenštejna. Od roku 1781 získal zámek Alois I. z Lichtenštejna. V letech 1797 – 1804 byl v zámeckém areálu postaven Minaret.

Roku 1805 získal zámek Jan I. z Lichtenštejna. V témže roce byla zahájena přeměna parku a byl také přemístěn tok řeky Dyje. V roce 1807 vznikl Janův hrad. Roku 1815 bylo zámecké křídlo otočené do zahrady přebudováno v empírovém slohu. Roku 1816 vznikl Hraniční a Rybniční zámeček, o rok později Apollonův chrám a v roce 1825 Chrám Tří Grácií. Počátkem 19. století byl u zámku zbudován rybník se šestnácti ostrovy. V roce 1836 získal zámek Alois II. V letech 1843 – 1845 proběhla napravo od zámku výstavba 92 metrů dlouhého, 13 metrů širokého a 10 metrů vysokého skleníku a také empírová úprava zahradního křídla zámku. Roku 1845 pověřil majitel zámku Alois II. z Lichtenštejna architekta Jiřího Wingelmüllera, aby provedl novogotickou přestavbu zámku. Ta proběhla v letech 1846 – 1858. Roku 1858 zdědil po Aloisovi II. zámek jeho syn Jan II.

V roce 1911 se zámku ujal František Josef II. z Lichtenštejna. Roku 1943 Lichtenštejnové ze zámku odvezli velkou část vybavení. V roce 1945 jim byl zámek zkonfiskován a od tohoto roku je majetkem státu. Roku 1997 byl zámek i s celým lednicko-valtickým areálem zapsán na seznam světového kulturního dědictví Unesco.

V interiérech zámku se nachází mnohá truhlářská a řezbářská díla. V přízemí se nachází chodba vedoucí do centrální vstupní haly s dřevěným vyřezávaným schodištěm. V zámku se nachází také rytířský sál a knihovna. V severním křídle jsou dochovány pokoje se zbytky původních tapet. Jídelna a taneční sál mají původní kazetové stropy. Unikátem je samonosné dřevěné točité schodiště. Hodnotný je reliéf stromu života ze slonové kosti.