Komorní Hrádek

Předchůdcem dnešního zámku byl Hrádek. Okolo roku 1300 tento kamenný hrádek vybudovali členové rodu Benešoviců, aby střežil zemskou cestu. Majitelem byl roku 1318 Ondřej z Hrádku.
Další zmínka o Hrádku je až z roku 1356. Tehdy byli jeho majiteli bratři Jan a Čerchan z Hrádku. Po Čajchanovi se hrad začal nazývat Čerchanův hrádek neboli Čejchanov. V roce 1380 byli majiteli Rous a Chval z Hrádku. Koncem 14. století se Čejchanova zmocnil Jan Zúl z Ostředka. Ten odtud se svým otcem Mikulášem Zúlem konal loupežné výpady do širokého okolí.
V roce 1404 vyslal Václav IV. proti Zúlovi zemskou hotovost. Mikuláš Zúl na Čejchanově a Jan Zúl na Dubé byli vojskem poraženi. Čejchanov byl při dobývání rozbořen a již nebyl obnoven. Do dnešní doby se z něj zachovaly nezřetelné rozvaliny a zbytky příkopů a valů na zalesněném ostrohu asi 300 m západně pod nynějším zámkem Komorní Hrádek.
13. března 1406 daroval král svým dvořanům Mikuláši Šraňkovi a Martinovi se Soutic horu, na které kdysi stál Čajchanov. Listinou z 28. srpna 1412 dostal Racek Kobyla z Dvojic od krále svolení, aby mohl hrad nad Sázavou znovu založit. Racek Kobyla byl tedy stavebníkem původního hradu na místě nynějšího zámku Komorního Hrádku. Hrádek pak držela vdova Anna z Úlibic spolu s Mikulášem Šráňkem a Mikulášem z Reblic. V roce 1426 postoupila Anna své statky hejtmanovi Vilému Kostkovi z Postupic. Podle něj se hrad začal nazývat Hrádek Kostkův. Byl zabit během obléhání Hradce Králové. Rozsáhlý majetek pak drželi jeho synové společně, protože si zavedli vladařství po vzoru pánů z Rožmberka. Prvním vladařem byl Bohuš Kostka. Hradecké panství rozšířil roku 1443 koupí hradu Dubá. Druhý vladař byl Zdeněk Kostka.
Počátkem 16. století vlastnil Hrádek Albrecht Rendl z Oušavy. Roku 1516 byl nucen hrádecké panství prodat na dluh Ludvíku Zajímačovi z Kunštátu. Za něho byl rozsah hrádeckého panství největší, protože k němu patřily statky sázavského kláštera. Koupí Hrádku se ale Ludvík natolik zadlužil, že neplatil splátky, a proto Rendlovi synové postoupili věřitelská práva Jaroslavovi ze Šelmberka. Ten získal zpustlý Hrádek do svého vlastnictví roku 1525. Sídlo se začalo nazývat Komorní Hrádek. Jaroslav opravil zpustlý hrad a opatřil ho pozdně gotickým vnějším opevněním. Jeho synové 20. dubna 1554 prodali Hrádek Janovi z Valdštejna. Jan přikročil k rozsáhlé přestavbě starého hradu na raně renesanční zámek. Přestavbu vedl vlašský stavitel Ulřico Aostalli. Když v roce 1576 Jan zemřel, spravovala panství po dobu nezletilosti jeho synů, Adama a Karla, jeho druhá manželka Magdalena z Vartemberka. Ta se přičinila o některé významné stavební úpravy na Hrádku, např. rozsáhlou renesanční přestavbu pivovaru. Na jeho západním štítu se dodnes dochovala renesanční sgrafita s letopočtem 1590 udávající dobu stavby. O rozsáhlosti tehdejších změn se dozvídáme z urbáře panství Hrádku z roku 1601, v němž je zámek charakterizován dokonce jako „v nově z grunt vystaveném“. Z roku 1601 pocházela starší zámecká kaple.
Adam v letech 1616 – 1638 postavil na západ od starého zámku nový dvoupodlažní trojkřídlý zámek ve slohu pozdní renesance, s přízemními arkádami, velkými zděnými vikýři a hodinovou vížkou. Adam před svou smrtí rozdělil rozsáhlý majetek mezi své čtyři syny. Komorní Hrádek dostal hrabě Jan Viktorín z Valdštejna. Císař Ferdinand III. mu svěřil významné úřady, za což od něho získal vysoké půjčky na vedení války. Zatížilo to však Valdštejnovy statky, na nichž uvázly velké dluhy. K zadlužení přispěla také nákladná vnitřní úprava zámku. Klenby v několika přízemních místnostech nového zámku byly v době kolem roku 1660 ozdobeny velmi náročnou manýristickou štukovou dekorací. Po smrti zanechal své dědice ve svízelné situaci, neboť od nich královská komora vymáhala nezaplacené daně za mnoho let zpět. Panství převzal Jan Karel hrabě z Valdštejna, který žádal českou komoru o odklad plateb, a to s odůvodněním, že hodnota zděděného majetku je nižší, než jsou pozůstalé dluhy. Podařilo se mu však zlepšit hospodaření na panství a zbavit se dluhů.
Jeho syn Jan Václav hrabě z Valdštejna postoupil roku 1713 Komorní Hrádek za doživotní roční důchod svému strýci Františku Josefovi z mnichovohradišťské větve Valdštejnů. Po převzetí Komorního Hrádku dal upravit některé části zámku. Pravděpodobně v této době byla v severním křídle starého zámku zbudována velká barokní kaple. Byla zasvěcena Neposkvrněnému početí Panny Marie. Umělecky byly obohaceny místnosti 1. patra zámku. V hlavním křídle byl zřízen velký sál se zvýšeným stropem. Komorní Hrádek si velmi oblíbila jeho manželka, která tu často pobývala a také zemřela. Dědic valdštejnských statků Jan Josef Jiří hrabě z Valdštejna byl poslední majitel Hrádku z českého rodu. Panství prodal 17. 11. 1733 hraběti Janu Adolfovi hraběti Metsch, příslušníku německého rodu vzešlého z Anhaltska. Od této doby patřil Komorní Hrádek roku Khevenhüller-Metsch. Po smrti Jana Adolfa převzal panství Jan Josef kníže Khevenhüller-Metsch. Na Komorním Hrádku dal provést některé stavební práce. V roce 1758 nechal rokokově přestavět zámeckou kapli. O tom vypovídá nápis ve štukové kartuši nad triumfálním obloukem. V této době byla pravděpodobně založena barokní zahrada italského typu za cestou na jižní straně zámku. Jeho manželka kněžna Marie Karolína dala v roce 1765 postavit za zahradou poutní kapli Panny Marie Loretánské, která byla vysvěcena 10. 8. 1766. Po smrti Jana Josefa se ujal panství nejstarší syn Zikmund Dridrich kníže Khevenhüller-Metsch. O správu panství se nestaral, takže zámek pustnul. V zápise z roku 1797 se píše, že celá budova je ve velmi špatném stavu. V roce 1787 byla z nařízení císaře Josefa II. zrušena Loretánská kaple za zámeckou zahradou.
V roce 1801 převzal majetek jeho syn Karel Maria kníže Khevenhüller-Metsch, který provedl rozsáhlé opravy. Podoba zámku však velmi utrpěla. Při opravě střech byly zbourány renesanční vikýře na novém zámku. Karel Maria zemřel bez potomků, proto převzal panství jeho mladší bratr František Maria kníže Khevenhüller-Metsch, který v opravách zámku pokračoval. Klasicistní úprava se týkala zejména 2. patra starého zámku, kde bylo zřízeno 18 pokojů. V roce 1830 (?) přešlo panství na jeho syna Richarda knížete Khevenhüller-Metsch. Za něho byly provedeny větší stavební úpravy, ale nedochovaly se o nich žádné záznamy. V polovině 19. století byla zbořena poslední bašta gotického opevnění a dále také okrouhlá věž, na níž byl nápis „Renovatum a 1580“. Před rokem 1858 byl zřízen nový skleník při jižním průčelí nového zámku. V roce 1877 se ujal správy panství Richardův syn Jan František Karel kníže Khevenhüller-Metsch. Přičinil se o opravu zámku – střechy, dláždění půdy a dále o stavbu blíže neuvedené budovy. Po roce 1907 byla postavena hodinová vížka z hrázděného zdiva nad vstupem do nového zámku. Zemřel bez potomků a tak převzal panství syn jeho bratra Antonín Zikmund kníže Khevenhüller-Metsch. V inventurním popisu z roku 1895 se např. konstatuje, že pivovar je již dlouho opuštěný, zámecká studna je dosud použitelná a skleník je v dobrém stavu. Dle zápisu z obecní kroniky Chocerad vyhořely v roce 1915 stodoly před západní stranou zámku a zůstaly v rozvalinách. Jižně od zámku byl pěkný park s rybníkem, glorietem a mnoha stromy.
V roce 1900 byla hodinová vížka poškozena bleskem a musela být snesena. Po vzniku Československa se panství změnilo na velkostatek Komorní Hrádek. Po roce 1925 byla opravena zámecká kaple. V letech 1938 – 1941 byly opraveny stropy, fasády a sgrafita zámku. Průčelí kaple restauroval akademický sochař Bösvart. Za 2. světové války zámek sloužil jednotkám SS. Do roku 1945 patřil zámek rodu Khevenhüller-Metsch, po válce však podléhal ustano-vení dekretu prezidenta republiky z 19. května 1945. Podle tohoto zákona byl převzat do státní správy a dán do správy ministerstva zemědělství. Dne 29. 6. 1954 převzalo objekt Ministerstvo národní obrany, nyní Ministerstvo obrany ČR, v jehož vlastnictví je dodnes. Řada stavebních zásahů byla v rozporu se zásadami památkové péče. Zvláště krutým zásahem bylo zničení interiéru zámecké kaple v padesátých letech, při níž bylo veškeré historické zařízení spáleno a původní dlažba s náhrobním kamenem překryta betonovou podlahou.