Mikulov
V místech dnešního Mikulovského zámku stála již v 11. století opevněná roubená stavba, jejímž úkolem bylo střežení hranice.
Po požáru této stavby nechal ve 12. století Přemysl Otakar I. nebo jeho bratr Vladislav Jindřich postavit gotický kamenný hrad.
V písemnostech je hrad poprvé zmiňován roku 1249. V tomto roce daroval Přemysl Otakar II. hrad i s městem Jindřichu z Lichtenštejna. Ke konci 13. století byla postavena hradní zeď, která obehnala celý hrad. Koncem 13. století byla zahájena výstavba předhradí v severní části hradu. Zde byla postavena válcová věž s hranou, která byla obrácena proti případným útočníkům a měla za úkol celou věž zpevnit. S původním hradem v jižní části bylo předhradí spojeno skalním průchodem. Došlo také k přestavbě hradního paláce, který měl v té době lichoběžníkový půdorys o rozměrech 11 × 16,5 metru.
Ve 14. století byla na skále s průchodem z předhradí na nádvoří postavena okrouhlá věž. V roce 1380 byla do věže umístěna hradní kaple osmibokého půdorysu, která byla zasvěcena Panně Marii a Janu Evangelistovi. Na skalnatém vrchu Turold, kterému se dnes říká Kozí Hrádek, byla postavena obranná věž.
Na počátku 15. století pomohli Lichtenštejnové králi Václavu IV. v útěku z vídeňského vězení a ten se krátce na hradě ukrýval. Za husitských válek se Lichtenštejnové postavili na stranu Zikmunda Lucemburského. Důsledkem tohoto jednání byly četné útoky husitů, z nichž největší se odehrál roku 1426. Hrad však dobyt nebyl.
V roce 1540 byla zahájena přestavba hradu s cílem ho ještě více opevnit, jelikož panství Lichtenštejnů bylo ohroženo Turky. Na severní, jihovýchodní, jihozápadní a západní straně hradu byly postaveny předsunuté bastiony. Na stavbu severního bastionu bylo použito zdivo paláce, na jehož místě pak tento bastion vznikl. Velkorysé opevňování však přivedlo Lichtenštejny do finanční tísně a tak roku 1560 prodali Mikulov uherskému šlechtici Ladislavu Kereczenyiovi. Ten okamžitě zahájil přestavbu hradu na zámek a v úpravách pokračoval i jeho syn. Jelikož však rod neměl pokračování, přešel Mikulov do správy císaře Rudolfa II., který panství obratem věnoval Adamovi z Ditrichštejna. Ten v přestavbě hradu na zámek pokračoval, stejně tak jeho následovníci. Kardinál František z Ditrichštejna pak svými přestavbami udělal ze zámku renesanční sídlo s reprezentativním sálem předků v severním bastionu. Postupně došlo k rozšíření severního a jižního křídla a mezi východním a západním křídlem vznikla spojovací chodba, která rozdělila nádvoří na dvě části. Došlo k výstavbě divadla, zřízení knihovny a vinného sklepa.
Maxmilián z Ditrichštejna umístil do sklepa sud na víno, který se stal nejobjemnějším sudem střední Evropy. V roce 1645 se Mikulova zmocnila švédská vojska a vyplenila ho. Ve 2. polovině 17. století nechal Ferdinand z Ditrichštejna zpustošený zámek barokně opravit. Po opravách byla na východě postavena terasa s altánem a na konci 17. století byly postaveny konírny.
Roku 1719 vyhořelo nejen město, ale také celý zámek, ze kterého příliš mnoho nezbylo. Poté došlo prakticky k jeho nové výstavbě, při které byly zničené budovy z části využity, ale výška podlaží v různých budovách byla sjednocena.
Roku 1805 na zámku pobýval Napoleon Bonaparte, který zde vyjednával o míru mezi Francouzským císařstvím a Rakouským císařstvím. Dne 26. července 1866 bylo na zámku podepsáno příměří mezi Pruskem a Rakouskem. V 19. století proběhly menší stavební úpravy zámku a také byly zbořeny konírny i terasa s altánem.
Při osvobozování Československa zámek 22. dubna 1945 z blíže neupřesněných důvodů vyhořel. Po skončení druhé světové války byl Mikulov Alexandru Ditrichštejnovi zkonfiskován. Roku 1947 vznikl Spolek pro obnovu mikulovského zámku, díky kterému byl zámek v 50. letech 20. století obnoven. Později se dostal do správy Regionálního muzea v Mikulově.
Na počátku 21. století požádala dědička Alexandra Ditrichštejna, dcera Olga de las Mercedes von Dietrichstein o navrácení majetku včetně zámku.
Zámek je přístupný po cestě přicházející z východu, od náměstí. Přístupovou cestu před vstupem do zámku lemují bývalé hospodářské budovy, jízdárnu, nachází se zde vinný sklep. Ve sklepě se nachází vinný sud na 1.014 hektolitrů vína, díky čemuž je největším sudem ve střední Evropě. Do předhradí, na kterém je dochovaná kamenná věž s břitem o průměru 9,5 metru, se vstupuje bránou. Předhradí se severním nádvořím zámku spojuje skalní průchod s válcovou věží, která má cibulovou střechu. V jejím interiéru se nachází kaple. Na severním nádvoří se nachází gotická studna ze 13. století. Severní a jižní nádvoří pak od sebe odděluje spojovací chodba mezi východním a západním palácem. Půdorys zámku je protáhlý. N a jižní straně zámku se dochovaly pozůstatky původního hradu.
