Čína/Tibet - Mount Kailás

Kailás, někdy také Kailas či Kailáš je hora nacházející se v Číně, v západní části autonomní oblasti Tibet v prefektuře Ngari. Leží asi 960 kilometrů na západ od Lhasy. Tibetsky se nazývá གངས་རིན་པོ་ཆེ, v tibetském pinyin Gang Rinpočhe (Kangrinboqê), wylie Gangs Rin-po-che, čínsky =岡仁波齊峰, zjednodušeně 冈仁波齐峰, pinyin Gāngrénbōqí Fēng a hindsky (v sanskrtu) कैलाश पर्वत (Kailāśā Parvata). Jméno Gang Rinpočhe můžeme přeložit jako „ledový klenot“ nebo „drahocenný sníh“, sanskrtské Kailāsa pak pochází ze slova “kelāsa” (केलास), což znamená „krystal“.

Hora má tvar téměř pravidelné pyramidy a její horní části jsou pokryté ledovcem a věčným sněhem. Skalní masiv je tvořen hrubozrnnými a různobarevnými pískovci a slepenci.

Nejčastěji je udávána výška 6.638 metrů, v některých zdrojích ale najdeme i výšku 6.656, 6.666, 6.675, 6.714 nebo 6.721 metrů. Výška 6.714 je údajně výsledkem čínských měření. Okolní hory převyšuje o více než 2.000 metrů. Kailás je nejvyšším vrcholem hřebenu Grangkar Tise (Gangdisê), který patří do velehorského masivu Transhimálaj. Prominence Kailáse je 1.319 metrů.

Na svazích či v okolí Kailáse pramení čtyři řeky, které jsou významnou zásobárnou vody pro velkou část Asie. Na jihovýchodě je to řeka Satladž (Satludž, Satledž), která zde vytéká z jezera Rakas, jižně od Kailáse pramení Yarlung Tsangpo, která bude o stovky kilometrů dál nazývána Brahmaputra, na jihozápadě pramení řeka Karnali známá také jako Ghaghara, která je významným přítokem Gangy, a konečně řeka Indus, která pramení severozápadně od Kailáse.

Na úpatí Kailáse meditoval koncem 11. nebo začátkem 12. století tibetský buddhistický světec Milaräpa. Údajně byl prvním a jediným, kdo se dokázal dostat na vrchol hory. Legenda také říká, že u Kailáse svedl boj s bönistickým mágem Naro Bončhugem.

Ve 13. století lama Göcchangpa zřídil okolo Kailásu poutní cestu.

První zprávy o Kailási se začaly v Evropě objevovat až v 17. století. První větší zprávu přinesl až švédský cestovatel Sven Hedin, který roku 1906 absolvoval buddhistický poutní okruh okolo hory. Roku 1926 studoval severní stěnu horolezec Hugh Ruttledge, údajně našel i vhodnou výstupovou cestu, ale plány zhatilo husté sněžení. Od roku 1954 byl Tibet cizincům nepřístupný. V roce 1978 byl povolen vstup indickým poutníkům, roku 1985 i ostatním cizincům. Italský horolezec Reinhold Messner žádal o povolení k výstupu na Kailás a čínské úřady mu sdělily, že taková hora neexistuje. Roku 1987 sice povolení dostal, ale z úcty k buddhistům výstup neabsolvoval. Nikdo další se o výstup nepokusil.

Roku 2001 povolily čínské úřadu výstup španělskému horolezeckému týmu, ale zvedla se velká vlna odporu, čínské úřady pak rozhodnutí zpochybnily a veškeré výstupy na horu zakázaly.

Hora je obklopena mnoha záhadami. Údajně je vzdálena 6.666 kilometrů od severního pólu a dvojnásobek, tedy 13.332 od jižního. Ve vzdálenosti 6.666 kilometrů se nachází také Stonegenge. Po povrchu vedená kružnice protínající horu a severní pól protíná také obřadní centrum Teotihuacán. Na přímce mezi Kailásem a středem země leží také Velikonoční ostrov.

Kailás je nejposvátnější tibetská hora. Je považována za velkou přírodní mandalu. Místní pověsti říkají, že vrcholem hory prochází zemská osa, okolo které později vznikl vesmír. Další z legend vypráví o tom, že pod horou se nachází jeden ze vstupů do bájného království Šambala, ve kterém žijí pouze lidé s nadpozemskými schopnostmi. Hora je posvátná pro buddhisty, bönisty, džinisty a hinduisty. Jako první začali horu uctívat bönisté, kteří jí zobrazují jako devítistupňovou svastikovou horu, která představuje bájnou duši vnitřního světa. Buddhisté a Hinduisté horu vnímají jako mýtický střed světa a osu vesmíru, ale také jako penis z kamene a ledu, který představuje mužský prvek a protiklad k posvátnému jezeru Manasarovar, které naopak představuje prvek ženský. Podle hinduistů je navíc Kailás ztotožňován s bájnou horou Méru a hinduisté věří, že na vrcholku Kailáse je nebeský trůn boha Šivy, ničitele vesmíru, který zde přebývá se svojí manželkou Párvatí a synem Ganéšou. Džinisté Kailás ztotožňují s posvátnou horou Aštapada, na níž džinistický učitel Adinátha dosáhl duchovního osvobození.

Poutní okruh okolo hory, tibetsky nazývaný kora (khora) a hindsky parikráma, měří 56 kilometrů. Buddhisté a hinduisté ho zdolávají po směru hodinových ručiček, bönisté opačně. Začíná v městečku Darchen (Darčen), odkud pokračuje okolo stúpy Kangnyi a kláštera Chuku (Qugu, Čhöku) až ke klášteru Dirapuk, který leží ve výšce 4.909 metrů. Odtud vede do nejvýše položeného bodu celé cesty – průsmyku Dolma-la (Drölma-la). Jeho udávaná výška je 5.636, některé zdroje ale zmiňují i výšku 5.570, 5.630, 5.648, 5.669 nebo 5.670 metrů. Z průsmyku pak cesta strmě klesá do údolí a okolo kláštera Zutulpuk (Zutulphug, Zutrulpuk, Dzutrulpuk, Dzultripuk) zpět do Darchenu. Někteří poutníci věří, že by kora měla být vykonána za jeden den, ale poutníkům z Indie či Evropy trvá 3 dny.

Rozvoj turismu bohužel umožňuje nejen najmout si nosiče a přenocovat v prosté klášterní ubytovně, ale stále častěji je zmiňována možnost nechat se do sedla Dolma-la vyvézt na hřbetě jaka a existuje dokonce projekt na výstavbu silnice vedoucí v trase poutního okruhu.

V okolí žijí různá divoká a vzácná zvířata – tibetská antilopa zvaná čiru nebo tibetská gazela goa.

Jižně od hory se nachází malé městečko Darchen. Jinak se nazývá také Tarchan či Taqin, česky mu říkáme Darčen, čínsky 塔欽, zjednodušeně 塔钦 a v pinyin tǎqīn. Dříve se nazývalo Lhara a šlo o významné místo na kočovné stezce. Dnes slouží jako výchozí bod na poutní okruh. Leží ve výšce 4.675 metrů, některé zdroje udávají jen 4.575, jiné pak 4.700 metrů nad mořem.

Asi 30 kilometrů jižně od hory Kailás se nachází posvátná jezera Manasarovar a Rakas.

Další fotky