Thajsko - Most přes řeku Kwai
Most přes řeku Kwai je ocelový železniční most nacházející se v Thajsku, v provincii Kanchanaburi ve stejnojmenném městě. Spojuje břehy řeky Khwae Yai, která se před rokem 1960 nazývala Mae Klong a dnes je, hlavně pro zahraniční turisty, známá pod názvem Kwai.
První zmínky o výstavbě železnice, která by spojila Thajsko a Barmu, pocházejí již z 19. století. Výstavba byla ale finančně i technicky velmi náročná a stavba se nikdy nerealizovala.
Ve 30. letech 20. století byly plány na výstavbu obnoveny. Japonci měli za 2. světové války problém se zásobováním svých vojenských jednotek a když zaznamenali porážku v bitvě u Midway, zahájili v červenci 1942 výstavbu železnice z thajského Nong Pladuk do barmského Thanbyuzayatu. Chtěli ji využít pro přepravu vojáků do Barmy a pro zajištění zásobování, takže by bylo možné jí využít k ovládnutí Indie. Dělníci, kteří na stavbě pracovali, byli především Asiaté a později také váleční zajatci – Američané, Australané, Britové, Holanďané a Kanaďané. Všichni byli vystaveni nedostatku spánku a jídla, tropickým nemocem i nepříznivým klimatickým podmínkám. Ti šťastnější dostávali 500 gramů rýže a 1 dolar denně, ostatní pak vůbec nic. Každý čtvrtý dělník při stavbě zemřel a celkem si stavba vyžádala asi 100 tisíc životů asijských dělníků a asi 16.000 životů zajatců. Železnici se tedy začalo přezdívat „Železnice smrti“.
Výstavba železnice však probíhala rychle, stavělo se z obou stran. Jako první byl dokončen provizorní dřevěný most, který byl uveden do provozu již v únoru 1943. Souběžně probíhala výstavba mostu ocelového, k jehož dokončení došlo koncem října 1943. Železnice byla dlouhá 415 kilometrů. Z Bangkoku stoupala k průsmyku Tří pagod, a pak klesala k Bengálskému zálivu, kde se napojila na britskou trať do barmského Rangúnu, kde končila. Vedla mnoha průsmyky a jiným komplikovaným terénem.
V letech 1944 a 1945 byly oba mosty bombardovány Spojenci – poprvé 29. listopadu 1944, podruhé 13. února 1945 a zkázu dokonalo bombardování 24. června 1945. Z dřevěného mostu se dochovaly pouze sloupy. Pozůstatky mostu je možné vidět ve válečném muzeu JEATH. Ocelový most byl zasažen pumou z bombardéru Liberator, která zničila čtvrtý, pátý a šestý pilíř mostu a tato část se zřítila. Zbytek mostu ale zůstal stát a po skončení 2. světové války byla zbořená část mostu opravena a most zde stojí dodnes.
Smutnou etapu thajské historie připomínají různé památníky i dva hřbitovy. Hřbitov Don Rak, kde je pohřbeno 6.982 zajatců, se nachází nedaleko železniční stanice v ulici Saeng Chuto, poněkud stranou na místě bývalého zajateckého tábora se pak rozprostírá hřbitov Chong Kai.
Přes most jezdí pravidelný vlak do Nam Tok i vyhlídkové vlaky pro turisty. V mezidobí je ale možné přes most přejít i pěšky.
O výstavbě prvního, dřevěného mostu napsal Pierre Boulle roku 1952 knihu „Most přes řeku Kwai“. Děj knihy byl v roce 1957 zfilmován režisérem Davidem Leanem. Častým překvapením však bývá, že děj knihy i filmu je fiktivní a film se natáčel na Srí Lance.