Indie - Tádž Mahal

Tádž Mahal je mauzoleum nacházející se v indickém městě Ágra, ve státě Uttarpradéš asi 200 kilometrů jižně až jihovýchodně od hlavního města Dillí. Hindsky se nazývá ताज महल a urdsky تاج محل, Tāj Mahal, anglicky Taj Mahal.

Tádž Mahal nechal postavit mughalský císař Shāh Jahān (Šáhdžahán) jako památník lásky a mauzoleum pro svou krásnou manželku Arjumand Banu Begum (Ardžumand Banu Baygam) zvanou Mumtāz Mahal (Mumtáz Mahal). Ta zemřela roku 1629 při porodu jejich čtrnáctého potomka. Po dvouletém státním smutku se Šáhdžahán rozhodl postavit jí pomník hodný její památky. Plány připravil íránský architekt Ustāda 'Īsā a stavba byla zahájena roku 1632. Na stavbě pracovalo asi 20.000 dělníků a umělci a stavitelé z Persie i Evropy. Stavebním materiálem byl bílý mramor dovážený z 300 kilometrů vzdáleného lomu. Stavba trvala 22 let, samotný Tádž Mahal byl dokončen roku 1648, celý areál pak byl dostavěn roku 1653.

V roce 1857 byl Tádž Mahal při indickém povstání poškozen Brity. Na konci 19. století se některé jeho části začaly téměř rozpadat, britský lord Curzon tedy nařídil rozsáhlou obnovu.

Rekonstrukce Tádž Mahalu byla dokončena roku 1908. V očekávání leteckého útoku Němců a Japonců bylo roku 1942 kolem Tádž Mahalu postaveno lešení za účelem zmatení pilotů bombardérů. Stejné opatření bylo přijato během indicko-pákistánské války v letech 1965 – 1971. Roku 1983 byl Tádž Mahal zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Dne 7. července 2007 se Tádž Mahal stal jedním se sedmi nových divů světa. No novodobé historie vstupují také četné spory a petice s tvrzeními, že stavitelem Tádž Mahalu byl někdo jiný. V současné době je největší hrozbou pro Tádž Mahal životní prostředí – pokles podzemních vod řeky Jamuny, kyselé deště, přítomnost rafinérií, smogové znečištění. V důsledku těchto hrozeb byly v okolí Tádž Mahalu přijaty přísné emisní limity.

Tádž Mahal stojí v zahradách na břehu posvátné řeky Jamuny. Celý komplex má na šířku 305 metrů a na délku 567 metrů, zaujímá rozlohu asi 17,3 hektaru. Do areálu se vstupuje jednou ze tří bran – východní, jižní nebo západní – které vedou do menší zahrady s nádvořím. Z ní se do zahrad Tádž Mahalu vstupuje 23 metrů vysokou vstupní branou z červeného pískovce Darwaza-i rauza, která symbolizuje vstup do ráje. Hlavní zahrada je vodními kanály rozčleněna do čtyř čtvercových oddílů, které jsou dále členěny do čtyř dalších malých částí. V ose severojižního kanálu se na severní straně tyčí samotný Tádž Mahal.

Mauzoleum stojí na vyvýšeném obdélníkovém podstavci, v jehož středu stojí Tádž Mahal, na východní straně se nachází Mihman Khana s návštěvnickým centrem a na západní straně mešita.

Samotný Tádž Mahal stojí na čtvercovém mramorovém podstavci o délce strany 56,7 metru, v jehož rozích se tyčí čtyři přes 40 metrů vysoké minarety. Mauzoleum má také čtvercový půdorys, jen rohy má zkosené. Je vysoké asi 73 metrů a zakončené kupolí o výšce 24,7 metru a průměru 17,7 metru. Celá stavba je zdobena mramorovými intarziemi vytvořenými italskou technikou pietra dura z více než 60 druhů drahých kamenů z různých koutů světa. Barva mramoru se mění v závislosti na denním světle – ráno bývá stavba narůžovělá, navečer mléčně bílá a za měsíčního svitu zlatavá.

Pod hlavní kopulí je symbolická hrobka, takzvaný kenotaf, Mumtāz Mahal a v jeho sousedství jediná asymetrická a totiž dodatečně přidaná část celého Tádž Mahalu – kenotaf Šáhdžahána. Samotné hrobky se nacházejí v podzemním patře Tádž Mahalu. Interiér je prosvícen denním světlem díky mřížovaným oknům.

Na druhém břehu řeky Jamuny se v ose celého areálu nachází Zahrada měsíčního svitu, ze které je krásný výhled na Tádž Mahal. Šáhdžahán zde údajně plánoval postavit pro sebe mauzoleum z černého mramoru, ale jeho syn Aurangzéb ho zbavil moci a uvěznil v Červené pevnosti dříve, než mohl plán zrealizovat.

Další fotky