Japonsko - Tokyo

Tokyo, japonsky 東京, česky často Tokio, což znamená „Východní hlavní město“. Jde o hlavní město Japonska i označení jedné z japons-kých prefektur. Zaujímá rozlohu 622 kilometrů čtverečních a má 9,3 milionu obyvatel.

V deltě řeky, které se japonsky říká edo, byla založena malá rybářská vesnice nazývaná Edo. V polovině 7. století byl postaven chrám Sensō-ji a roku 1393 chrám Zōjō-ji.

Za oficiální založení města je považován rok 1457, kdy zde byl Ótou Dókanem na skalnatém výběžku nad řekou založen hrad, okolo nějž se město začalo rozvíjet.

V roce 1590 si město vybral za své sídlo Tokugawa Iejasu. Ten se brzy stal šógunem a zakladatelem rodu Tokugawa, který následujících 250 let ovládal celé Japonsko. Díky němu se centrem země stalo Edo, ačkoli císař sídlil v Kjótu.

Roku 1603 byl založen šógunát Tokugawa a Edo bylo jeho hlavním městem. Město bylo rozdělené na západní Jamanote, což znamenalo „horní“ nebo „vysoké“ město, a východní Šitamači, což naopak znamenalo „dolní“ nebo „nízké“. Uprostřed se nacházel hrad s pětipatrovou pagodou, obehnaný dvojitým vodním příkopem. Roku 1640 byl hrad považován za nejhonosnější a nejopevněnější místo v Japonsku. V roce 1657 bylo město postiženo požárem, při kterém shořely asi tři čtvrtiny města, a zemřelo asi 100 tisíc obyvatel.

V polovině 18. století mělo Tokio přes 1 milion obyvatel a bylo nejlidnatějším městem světa.

Roku 1868 byl zrušen šógunát a 3. září bylo město Edo přejmenováno na Tokio. V následujícím roce císař přesídlil z Kjóta do Tokia. Postupně byla zasypána řada hradních příkopů. V roce 1873 byl založen park Ueno. Roku 1899 byly strženy domy, na jejichž místě vzniklo Císařské náměstí.

Roku 1923 bylo Tokio postiženo rozsáhlým zemětřesením, při kterém byla zničena polovina města, a zemřelo asi 100 tisíc obyvatel. V březnu 1945 bylo Tokio bombardováno Američany. Většina města, včetně Císařského paláce, shořela a zemřely statisíce jeho obyvatel. Počet města z původních 7 milionů klesl na 3 miliony. I díky podpoře samotných Američanů se Tokio rychle vzpamatovalo a již roku 1964 přivítalo olympijské hry. Roku 1968 byl původní hrad přestavěn na Císařský palác. Město vzkvétalo a stalo se centrem neuvěřitelného luxusu. V 90. letech se ale hospodářský vzestup zastavil. Roku 1995 se zdejší metro stalo terčem útoku náboženské sekty Óm Šinrikjó.

V roce 2012 byla postavena věž Sky Tree.

Centrum města tvoří Císařský palác. Severně od něj leží čtvrtě Asakusa, Ueno či Kanda, jižně pak Ginza, Akasaka nebo jihozápadně Shibuya či Shinjuku.

Dřívější hrad Edo-jō (Edo-džó) šógunátu Togukawa. Sloužil jako sídlo japonského císaře a ve své době byl největším hradem na světě. Na jeho místě byl roku 1888 postaven nový palác, který byl zničen za 2. světové války. Dnes zde stojí Kōkyo (皇居), tedy Císařský palác (Imperial Palace). Byl postaven roku 1968. Z původního hradu se dodnes dochovaly pouze hradby a hradní příkop. K paláci přiléhají Kōkyo Higashi-gyoen (皇居東御苑, Imperial Palace East Gardens), tedy Východní zahrady císařského paláce. Sestávají z několika parků – Higashi Gyoen (Higaši Gjoen), Honmaru, což jsou kamenné základy vnitřní citadely, a Kitanomaru-Kōen (Kitanomaru-kóen), což je bývalá severní citadela hradu Edo. V Higashi Gyoen se nachází třístupňová strážní věž Fudžimi-jagura z roku 1659. Východně od Císařského paláce se nachází Imperial Plaza, tedy Císařské náměstí. Od Císařského paláce ho odděluje vodní příkop, který v části Nijūbashi (Nidžúbaši) překlenují dva mosty z konce 19. století, za nimiž stojí strážní věž ze 17. století.

Svatyně Yasukini-jinja (靖国神社, Jasukini), jejíž jméno doslovně znamená „Svatyně za mír v zemi“. Byla postavena roku 1869 a její torii není dřevěná, nýbrž bronzovo-ocelová. Je zasvěcena 2,5 milionu japonských obětí válek, což však zahrnuje i kamikadze a dalších, takže je považována za nejkontroverznější japonský chrám.

Ve čtvrti Asakusa se nachází buddhistický chrám Sensō-ji (浅草寺, Sensó-dži) nazývaný také Asakusa Kannon. Chrám byl vybudován jako úschovna pro zlatou sošku bohyně slitování Kannon, kterou roku 628 vylovili z nedaleké řeky Sumida-gawa dva rybáři. Původní chrám pocházející z poloviny 7. století byl zničen za 2. světové války a obnoven roku 1950. Do chrámu se vstupuje skrz Kaminari-mon (Brána hromu) na níž navazuje chrámová ulice Nakamise-dóri. Na jejím konci stojí dvoustupňová brána Hózó-mon za níž se rozkládá samotný chrám a v jeho blízkosti pětipatrová pagoda.

Na protilehlém břehu řeky stojí věž Sky Tree, která byla slavnostně otevřena roku 2012. Je 634 metrů vysoká a má dvě vyhlídkové plošiny ve výšce 350 a 450 metrů.

Ve čtvrti Ueno se nachází park Ueno Kóen (上野公園). Byl založen roku 1873 jako první veřejný park v nejaponském stylu. Nachází se v něm chrám Kijomizu Kannon-dó, Benten-dō, svatyně Tōshō-gū (Tóšó-gú), zoologická zahrada a řada muzeí včetně Tōkyō Kokuritsu Hakubutsukan (東京国立博物館,Tokyo National Museum), tedy Tokijské národní muzeum. Muzeum sestává z několika budov. Nejvýznamnější z nich je Honkan (Main Gallery, Hlavní galerie) s expozicemi japonských dřevotisků, hrnčířství, kimon, samurajských mečů, poezie nebo soch.

K Uenu přiléhá čtvrť Yanaka (Janaka), v níž se dochovaly domy z doby před 2. světovou válkou. Nacházejí se zde chrámy Gyokurin-ji (Gjokurin-dži) nebo Enju-ji (Endžu-dži).

Čtvrť Ginza (銀座), jejíž název znamená „místo, kde se odlévá stříbro“, vznikla v 17. století v souvislosti s ražbou mincí. Roku 1870 prošla velkou modernizací a je tak označována za první „moderní“ čtvrť v Tokiu plnou obchodních center.

Vyhledávaným místem je rybí trh Tsukiji Shijō (築地市場, Cukidži) je největším rybím trhem v Tokiu. K návštěvě láká především svou ranní dražbou tuňáků. Na trhu je denně v prodeji až 480 druhů mořských živočichů.

Dalším tokijským chrámem je buddhistický Zōjō-ji (増上寺, Zodži-dži) z roku 1393. Jeho hlavní brána Sangedatsu-mon pochází z roku 1622 a zdobí jí obrovský zvon z roku 1673. Chrám sloužil jako pohřební šógunátu Tokugawa, jejichž 6 hrobek se nachází v zadní části chrámu. Dnes je jedním z nejvýznamnějších chrámů sekty Jōdō (Čistá země). Nad chrámem se tyčí Tokyo Tower (東京タワー, Tokijská věž) z roku 1958. Měří 33 metrů a je tedy o 13 metrů vyšší než pařížská Eiffelova věž. Ve výšce 150 a 250 metrů se nachází vyhlídkové plošiny.

Čtvrť Shibuya (渋谷, Šibuja), jejímž centrem je rušná křižovatka, u níž se nachází socha Hachikō (Hačikó), slavného psa rasy Akita. Svého majitele profesora Uena doprovázel ráno ke stanici vlaku a odpoledne tam na něj zase čekal. Když profesor roku 1925 zemřel, Hačikó dál chodil ke stanici čekat a vydržel to až do své smrti o téměř 10 let později. Křižovatka je obklopená řadou obchodů, neonových vývěsních štítů a plná lidí. Je centrem mladé generace a módních trendů.

Největší tokijskou svatyní je Meiji-jingū (明治神宮, Meidži-džingú). Pochází z roku 1920, ale za 2. světové války byla zničena a znovu vybudována v roce 1958. Je zasvěcena císaři Meidži, který zemřel v roce 1912, a císařovně Šóken a obklopena rozlehlou zahradou, do níž se vstupuje 12 metrů vysokou dřevěnou bránou torii označovanou za největší bránu postavenou ve stylu Mjódžin.

Čtvrť Shinjuku (新宿, Šindžuku) představuje to nejtypičtější Tokio plné lidí, mrakodrapů a neonů. Nachází se zde Tokyo Metropolitan Government Building (TMGB) se dvěma 48 patrovými budovami, které mají ve 40. patře vyhlídkovou plošinu.

Další fotky