Japonsko - Nikkō
Nikkō, japonsky日光市, je město ležící v japonské prefektuře Tochigi (Točigi). Leží nedaleko hlavního města Tokia a zajímá rozlohu 1.450 kilometrů čtverečních. Nikkō má asi 93.000 obyvatel.
Na místě dnešního města mnich Šódó Šónin roku 766 založil buddhistickou poustevnu Tendai. Roku 782 pak byla založena svatyně Futarasan-jinja.
V 9. století byl založen chrám Rinnō-ji.
Nikkō se však stalo významným až roku 1616, kdy zemřel šógun Tokugawa Iejasu. Podle jeho poslední vůle zde byla o rok později postavena svatyně Tōshō-gū. Šóganův vnuk Tokugawa Iemicu jí pak nechal přestavět na honosné mauzoleum, stavba byla dokončena roku 1634.
Současné Nikkō bylo založeno 1. února 1954. V roce 1999 byly zdejší chrám Rinnō-ji a svatyně Tōshō-gū a Futarasan zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
K Nikkō se 20. března 2006 připojilo několik sousedních měst, což výrazně zvětšilo jeho rozlohu i počet obyvatel.
Nejsnáze dostupnou stavbou je buddhistický chrám Rinnō-ji (輪王寺, Rinnó-dži) z 9. století. Budova Sambutsu-dō (Sanbucu-dó) obsahuje sloupy ze stromů zelkova a tři osmimetrové pozlacené sochy buddhů – vlevo Bató s koňskou hlavou, která zodpovídá za zvířecí říši, uprostřed Amida Njorai, jedno z hlavních božstev, vpravo tisíciruká bohyně soucitu a milosrdenství Sendžú. Součástí chrámu je pokladnice Hōmotsu-den (Hómocu-den) s asi 6.000 předmětů z historie chrámu. Součástí komplexu je také původní poustevna Tendai.
Nevýznamnější stavbou města je šintoistická svatyně Tōshō-gū (東照宮, Tóšó-gú). Vstupuje se do ní kamennou branou torii, která je pozůstatkem původní svatyně z roku 1617, a branou Omote-mon. V areálu svatyně se v levé přední části nachází posvátná stáj Shinkyūsha (Šinkjúša) zdobená řezbami opic „neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo“, které znázorňují základní zásady tendai buddhismu, v pravé přední části se pak nachází budovy posvátné pokladnice Sanjinko (Sandžinko). Jedna z nich má v krovech řezby slonů vytvořené umělcem, který údajně nikdy slona neviděl. Za další branou torii se nachází zvonice a bubnová věž, za níž stojí síň Honji-dō (Hondži-dó) proslavená stropní malbou řvoucího draka Nakirjú. Následuje brána Yōmei-mon (Jómei-mon), což je Brána zapadajícího slunce zdobená řezbami a zlatými dekoracemi. Aby krása brány nenahněvala bohy, je jeden z jejích sloupů úmyslně postaven vzhůru nohama. Za branou stojí budovy Jin-yōsha (Džin-jóša), Honden (Hlavní síň) a Haiden (Síň uctívání), které jsou zdobené malbami kjótských básníků nebo draků. Nad malou bránou napravo od Yōmei-mon se brána Sakashita-mon (Sakašita-mon), kterou zdobí dřevořezba spící kočky Nemuri-neko (nebo Nemuri-no-neko, 眠り猫 nebo 眠猫) od Hidari Jingorōa (左甚五郎の作). Za bránou vede strmé schodiště lemované cedry až k Tomb of liasu, tedy mauzoleu šóguna Iejasu.
V sousedství chrámu Tōshō-gū se nachází svatyně Futarasan-jinja (Futarasan-džindža) s budovami z roku 1619, která je zasvěcena nedaleké 2.484 metrů vysoké hoře Nantai-san, hoře Njotai-san a horskému potomstvu Taró-san. Stavby náležící k této svatyni stojí na hoře Nantai-san i u jezera Chūzenji-ko (Čúzen-dži). Toto jezero leží necelých 12 kilometrů od Nikkó. Je až 161 metrů hluboké a nachází se u něj téměř 100 metrů vysoký vodopád Kegon taki.
Poněkud stranou zájmu návštěvníků stojí šintoistická svatyně Taiyūin-byō (大猷院廟, Taijúin-bjó), v níž je pohřben Tokugawa Iemicu. V areálu se nachází řada staveb, z nichž lze vypíchnout například bránu Nió-mon se strážci s dlaněmi vzhůru a dolů symbolizujícími přivítání příchozích s čistým srdcem a zastavení všech s nečistým srdcem, nebo kamenné lucerny.
Celá horská oblast na západ od města je součástí Národního parku Nikkó, který se může pochlubit jedněmi z nejkrásnějších japonských vodopádů a mnoha naučnými stezkami.