Japonsko - Kyoto

Kyoto, japonsky 京都市, česky Kjóto, je bývalé japonské hlavní město a současné hlavní město prefektury Kjóto. Zaujímá rozlohu 827,9 kilometru čtverečních a má asi 1,5 milionu obyvatel.

Archeologické vykopávky dokazují osídlení oblasti dnešního města již ve starší době kamenné.

Roku 794 zde bylo založeno pro císaře Kammu sídlo Heiankjó, což znamená „Sídlo míru a klidu“. Bylo vybudováno v údolí mezi horami po vzoru čínského města Tang Čchang-an, což je dnešní Xi’an (Si-an). Bylo postaveno na půdorysu obdélníku o rozměrech 5,2 × 4,5 kilometru. Později se mu říkalo také Kyō, Miyako, což znamená „metropole“ nebo Saikyō, což znamená „západní sídlo“.

Až do roku 1185, kdy byl založen šógunát Kamakura, bylo město politickým centrem země. Na konci 12. století však bylo město zničeno požárem.

V letech 1467 – 1478 bylo město zasaženo válkami Ónin mezi členy rodu Ašikaga, které mu sebraly mnohé tehdejší výhody.

V roce 1582 se dostal k moci Tojotomi Hidejoši, který zahájil přestavbu města.

Roku 1603 přemístil Tokugawa Iejasu sídlo vlády do dnešního Tokia, ale Kjóto zůstalo císařským hlavním městem. Byla zde postavena řada staveb dokládající moc Tokugawy Iejasu. Z počátku 17. století pochází třeba hrad Nijō-jō nebo dům Nijō-jin’ya.

V roce 1788 bylo město zasaženo ničivým požárem.

Roku 1868 se městu začalo říkat Kjóto. V následujícím roce byl císařský dvůr přemístěn do Tokia a Kjóto se v podstatě přestalo rozvíjet. V 90. letech 19. století byl vybudován vodní kanál z jezera Biwa-ko. Z roku 1885 pochází současná obdoba císařského paláce.

Za 2. světové války plánovali Američané svržení atomové bomby na Kjóto, kvůli velkému kulturnímu významu města naštěstí tehdejší americký ministr obrahyn Henry Stimson útok zakázal.

V roce 1997 byla dokončena moderní nádražní budova. V témže roce se zde konala konference, na níž byl podepsán takzvaný Kjótský protokol o snižování skleníkových plynů.

Na území Kjóta je 17 míst zapsaných na seznamu Světového dědictví UNESCO. V Kjótu je více než 1.600 buddhistických chrámů a přes 400 šintoistických svatyní

Gosho (京都御所, Gošo), tedy Kjótský císařský palác. Původní byl postaven roku 794 a mnohokrát poškozen požárem a poté znovu obnoven. Současná stavba pochází z roku 1855 a slouží ke korunování nových císařů a dalším významným obřadům. V parku najdeme obřadní síň Šišin-den nebo soukromou císařskou rezidenci Seirjó-den. Nedaleko paláce se nachází zahrady Sentō Gosho (仙洞御所, Sentó Gošo). Původně zde stával palác postavený roku 1630 za vlády císaře Go-Mizuna pro císaře, kteří již nejsou u moci. Roku 1854 vyhořel a nyní je hlavním cílem turistů především zdejší zahrada.

Nedaleko císařského paláce se nachází hrad Nijō-jō (二条城, Nidžó-džó) z roku 1603, který sloužil jako sídlo prvního šóguna lejasu Tokugawa. Výstavba trvala 23 let a hrad byl obehnán dvojitým vodním příkopem a obrannými zdmi se strážními věžemi, ale nikdy nesloužil k obraně, nýbrž jen k demonstraci moci Tokugawy Iejasu. Do hradu se vstupuje z východu bránou Kara-mon, za níž stojí palác Ninomar.

Jižně od Nijō-jō stojí Nijō-jin’ya (Nidžó-džin’ja), což e dům plný falešných dveří, slepých chodeb, propadajících se a vrzajících podlah a nepravých stěn a stropů. Byl postaven v 17. století v dobách častých intrik a spiknutí.

V oblasti severní Higašijamy najdeme chrám Nanzen-ji (南禅寺, Nanzen-dži), který původně sloužil jako rezidence císaře Kamejamy. Po jeho smrti byl přestavěn na zenový buddhistický chrám. V 15. století byla většina chrámu zničena při občanské válce a postupně obnovována. Současná podoba pochází ze 17. století. Do chrámu se vstupuje branou san-mon za níž stojí chrámová budova, za ní obytné budovy Hōjō (Hódžó) a klasická zenová zahrada.

Severně od chrámu Nanzen-ji se nachází chrám Eikan-dō (永観堂, Eikan-dó), od nějž vede směrem na sever stezka Tetsugaku-no-Michi (哲学の道, Tecugaku-no-miči), tedy Cesta filozofie. Lemuje vodní kanál, podél nějž je možné asi za půl hodiny dojít k chrámu Hōnen-in (Hónen-in) z roku 1680. Severně od něj se pak nachází Ginkaku-ji (銀閣寺, Ginkaku-dži), tedy Stříbrný pavilon. Ten byl postaven roku 1482 šógunem Ašikagou Jošimasou. Jeho původní plány pokrýt stavbu stříbrem ale nebyl zrealizován. Po jeho smrti roku 1490 se z budovy stal buddhistický chrám.

V oblasti jižní Higašijamy se nachází chrám Kiyomizu-dera (清水寺, Kijomizu-dera) z roku 778. Byl mnohokrát přestavěn a jeho současná podoba pochází z roku 1633. Hlavní budova Hon-dó má verandu podepřenou sloupy, pod níž se nachází vodopád a pramen posvátné vody Otowa-no-taki. Nad hlavní budovou se na konci schodiště nachází svatyně Jishu-jinja (Džišu-džindža). V jižní Higašijamě najdeme také buddhistický chrám Shōren-in (Šóren-in), který sloužil jako sídlo vrchního opata buddhistické školy tendai a jehož současná budova pochází z roku 1895, chrám Kijomizu-dera, Čion-in a Šóren-in v oblasti jižní Higašijama.

Na jihovýchodě Kjóta najdeme šintoistickou svatyni Fushimi Inari-taisha (伏見稲荷大社, Fušimi Inari-taiša). Byla postavena roku 711 rodinou Hata a zasvěcena bohyni plodnosti Inari, která zajišťuje i hojnost rýže a saké. Chrámový komplex se rozprostírá na svazích Inari-jama a je tvořen asi 4 kilometry dlouhou stezkou lemovanou červenými bránami torii. Další památkou této části města je zenový chrám Tōfuku-ji (東福寺¸Tófuku-dži) z roku 1236. V jeho areálu je dvoupatrová brána San-mon z roku 1425, síň Hódžó z roku 1939 a více než 20 menších chrámů.

Na severozápadě města se nacházejí tři významné chrámy. Nejvyhledávanější z nich je Kinkaku-ji (金閣寺, Kinkaku-dži), tedy Zlatý pavilon. Původní stavba byla postavena roku 1397 pro šóguna Ašikagu Jošimicu, jehož syn pak budovu přestavěl na buddhistický chrám. Nedaleko Kinkaku-ji se nachází buddhistický chrám Ryōan-ji (龍安寺, Rjóan-dži) z roku 1450. Chrám je vyhledávaný především kvůli své zenové zahradě Karesansui tvořené 15 zdánlivě náhodně rozmístěnými kameny, přičemž ale neexistuje místo, ze kterého by byly vidět všechny naráz, vždy je jeden v zákrytu.

Asi 8 kilometrů západně od města se nachází Arashiyama (嵐山, Arašijama). Najdeme zde buddhistický chrám Tenryū-ji (Tenrjú-dži), který byl postaven roku 1339 na místě původního letního sídla císaře Go-Daigo. Současná podoba chrámu pochází z roku 1900. U severní brány chrámového komplexu začíná rozlehlý bambusový háj.

Dalším vyhledávaným místem je čtvrť Gion na východním a Ponto-chō (先斗町, Ponto-čó) na západním břehu řeky Kamo-gawa. Obě čtvrtě nabízejí možnost při troše štěstí zahlédnout gejšu přímo na ulici, případně se zúčastnit divadelního vystoupení či čajového obřadu.

Z dalších chrámů jmenujme například Daitoku-ji (Daitoku-dži) z roku 1319, Higashi Hongan-ji (Higaši Hongan-dži) z roku 1602, jehož současná podoba pochází z roku 1895, Chion-in (Čion-in) z roku 1234, Kōdai-ji (高台寺, Kódai-dži) založený roku 1605 na památku Tojotomi Hidejoši, Nishi Hongan-ji (Niši Hongan-dži) z roku 1591, Saihō-ji (Saihó-dži) z roku 1339, Sanjūsangen-dō (Sandžúsangen-dó), Tō-ji (Tó-dži) s pětistupňovou pagodou, který byl založen již v roce 794, šintoistický Yaska-jinja (Jasaka-džindža) a mnohé další.

Vyhledávaným místem jsou také uličky Sannen-zaka a Ninen-zaka nebo tržiště Nishiki (Nišiki) plné blíže neidentifikovatelných předmětů.

Další fotky