Turecko - Myra

Myra jsou pozůstatky města nacházející se asi 60 kilometrů jižně od tureckého města Antalya. Leží v bezprostřední blízkosti městečka Demre.

Město Myra bylo založeno v antickém období a prokazatelně existovalo již v 5. století před naším letopočtem. Mělo strategickou polohu na řece Myros a nedaleko mořského pobřeží, díky čemuž se stalo centrem dopravy a obchodu. Zdejší přístav Andriake byl významným námořním uzlem pro obchod po celém Středomoří. Myra byla jedním ze šesti největších měst Lýkijské konfederace a nakrátko také městem hlavním. Při archeologických vykopávkách byly nalezeny mince s podobou zdejšího chrámu bohyně Artemis. Kvůli své poloze však bylo město také terčem ozbrojených nájezdů. Jedním z velitelů, kteří dobili město, byl Brutus.

Roku 131 navštívil Myru císař Hadrián. O deset let později, roku 141, postihlo město zničující zemětřesení. Město bylo znovu vystavěno a došlo i k obnově divadla se 35 řadami sedadel, jehož současná podoba pochází právě z této doby. Roku 151 postihlo Myru další zemětřesení. Počátkem 4. století byl v Myře biskupem Svatý Mikuláš. Podle legendy nechal zbořit pohanský chrám bohyně Artemis.

V 6. století byl postaven nejstarší kostel sv. Mikuláše. Současný kostel pochází z 8. století.

Po staletí Myra čelila dalším zemětřesením, morovým epidemiím a později také nájezdům pirátů a arabských osadníků, takže obyvatelé opouštěli pobřeží a město se vylidňovalo. Roku 809 Myru dobila vojska Harúna ar-Rašída, v 11. století byla Myra cílem útoků Turků a na konci století také italů z města Bari, kteří roku 1087 ze sarkofágu vyzvedli ostatky sv. Mikuláše a uložili je v bazilice sv. Mikuláše v Bari. Ve 2. polovině 11. století byl rozšířen kostel sv. Mikuláše. Na přelomu 11. a 12. století, asi v letech 1081 – 1118 Myru obléhali turečtí Seldžukové.

Roku 1838 provedl průzkum oblasti archeolog Charles Fellows. Roku 1863 koupil kostel sv. Mikuláše ruský car Alexandr II., který ho chtěl zrenovovat, ale práci nikdy nedokončil. V 60. letech 20. století provedla skupina kolem archeologa Jürgena Borchhardta archeologický průzkum oblasti. Roku 1968 byla zastřešena původní hrobka svatého Mikuláše.

Dnes zde najdeme desítky hrobek vytesaných ve strmé skále, jejichž portály vypadají jako malé chrámy. Ty nejstarší pocházejí asi z 5. století před naším letopočtem. Ještě v roce 1840, když hroby prozkoumal Charles Fellows, byly barevně vymalované.

Velmi zachovalé je také řecko-římské divadlo se 35 řadami sedadel a s jevištěm, které pochází ze 2. poloviny 2. století. Z jeho nejvyšších řad je výhled až na moře. Východní vstup do divadla dodnes překlenuje klenba, která již nad západním vchodem chybí.

Ve zbytcích ruin města lze rozeznat původní římské opevnění, baziliku, turecké lázně i vodní kanály.

Významným poutním místem je kostel sv. Mikuláše, jehož nejstarší části pocházejí z 8. století. Kostel má mramorovou podlahu a zbytky fresek na stěnách. V minulosti zde byl v sarkofágu pohřben svatý Mikuláš.