Čína/Tibet - Tsaparang

Tsaparang je osada ležící v Číně, v západní části autonomní oblasti Tibet v prefektuře Ngari a regionu Zanda. Leží asi 12 kilometrů od významného kláštera Tholing.

Tsaparang byl hlavním městem středověkého království Guge-Puhrang (tibetsky པུ་ཧྲངས་གུ་གེ་, wylie Pu hrangs gu ge), nástupníka předchozího království Zhangzhung, které se rozprostíralo v okolí řeky Satladž (Sutlej) a odpradávna střežilo obchodní stezku mezi Tibetem a Indií. Hlavním městem ho prohlásil zřejmě Namde Wosung (Namde Ösung, wilie Gnam lde 'od srung) po smrti svého otce krále Langdharmy, který byl králem v letech 838 – 841. Za následné občanské války, která vypukla roku 866, zanikla Tibetská říše a byla rozdělena do několika malých království.

Některé zdroje říkají, že původní království bylo rozděleno v 1. polovině 10. století po smrti Langdharmova nejstaršího vnuka Nyimy Gona (Kyidé Nyima Göna, wylie Skyid lde nyi ma mgon), který dříve dobyl Ladakh a část Spiti. Jeho smrtí došlo k rozdělení království mezi jeho tři syny. Tak vznikla království – nejstarší syn dPal gyi mgon získal Mar-yul (Ladakh), prostřední syn bKra shis mgon obdržel Guge-Purang a nejmladší lde gtsug mgon získal Zanskar.

V 11. století sem král Yeshe-Ö spolu se svým překladatelem Rinchenem Zangpou přinesl buddhismus. Brzy poté byl postaven Tsaparang tak, jak ho známe dnes, a také nedaleký Tholing.

Jak postupně sílil vliv islámu v blízké Indii, prchali buddhisté právě do buddhistického království Guge (tibetsky གུ་གེ་, wylie Gu ge). Rozmanitost buddhistického světa a kultur byla dokonce základem vlastního uměleckého stylu, takzvané školy Guge.

V létě roku 1624 přišli do Tsaparangu portugalští jezuitští misionáři António de Andrade a Manoel Marques. Tehdejší král je vřele přijal a dovolil jim zde dokonce postavit kapli. Králův bratr, přestavený kláštera Tholing, to vyhodnotil jako zradu buddhismu a roku 1630 se kvůli tomu vyhrotil spor o moc mezi monarchií a klášterem. Požádal pak o pomoc se svržením krále vojska z Ladakhu. Ti při útoku na Tsaparang utrpěli četné ztráty, takže se rozhodli odříznut přístupové cesty. Dobře zásobený královský palác ale dlouho odolával, takže Ladakhčané nakonec znovu zaútočili, získali zajatce a použili je ke stavbě útočné věže. Když král viděl utrpení otroků, rozhodl se vzdát. Členové královské rodiny byli popraveni a ženy byly shozeny ze skály. Zabit byl i králův bratr. Ladakhové pak Tsaparang ovládali až do roku 1680, kdy je pod vedením 5. Dalajlámy vyhnali Tibeťané spolu se svými mongolskými spojenci. Tsaparang však zůstal opuštěný.

Ve 30. letech se do oblasti dostal Ital Giuseppe Tucci, který zkoumal zdejší fresky. Díky němu se o Tsaparangu dozvěděli další archeologové. V roce 1957 zde čínská armáda pořídila první filmové záběry. V jeskyních našli brnění, štíty, mnoho šípů, výrobní nástroje, oblečení, ale i stovky mrtvých bezhlavých těl. Současně však došlo k velkému poškození různých památek, především nástěnných fresek. Do roku 1985 se datuje nález starodávné papírové masky, která zřejmě sloužila náboženským účelům. Uvnitř má úryvky bible psané starou verzí portugalštiny, kterou používali jezuité, datuje se tedy zřejmě do první poloviny 17. století.

V Tsaparangu se nachází rozlehlá pevnost, která obestavuje celý asi 300 metrů vysoký skalní ostroh v němž jsou vytesány četné tunely a jeskyně, které tvoří srdce královského města. Skalní ostroh byl přístupný jen z jedné světové strany příkrým úzkým tunelem, z ostatních stran byl obklopen strmými skalními srázy, takže byl téměř nedobytný. Jeskyně sloužily zřejmě jako sklady, některé z nich sahaly téměř až k řece Satladž, která teče pod skalním masivem, a další vodu přiváděl 20 kilometrů dlouhý akvadukt.

V dolní části pevnosti se nacházela obydlí pro nejchudší obyvatele, nad nimi žila střední vrstva a nacházely se zde také ubikace pro mnichy a dva chrámy, které sloužily jako přijímací a shromažďovací místnosti – Lhakhang Marpo (Červená kaple) a Lhakhang Karpo (Bílá kaple). V nejvyšší části skály bydleli nejbohatší obyvatelé a na samém vrcholku se nacházel královský palác.

Pevnost zaujímá rozlohu 72 hektarů. Nachází se zde 4 tajné tunely, 58 malých pevností, 879 jeskyní, 445 místností a 28 buddhistických stúp. Stavby jsou dnes z větší části v ruinách, dochovaly se hlavně Červená kaple, Bílá kaple, Sál mandal, Sál svitků, klášter Samsara, Gongkang, Zhoimalhakang a kamenná zeď a oblast je spíše archeologickým nalezištěm.

Další fotky