Čína/Tibet - Jokhang

Jokhang, česky Džokhang je buddhistický chrám nacházející se v Číně, v autonomní oblasti Tibet, v jeho hlavním městě Lhase na náměstí Barkhor. Tibetsky se nazývá ཇོ་ཁང། nebo ཇོ་ཁང་, wylie: Jo-khang, tibetský pinyin: Qokang, čínsky 大昭寺 a v pinyin Dàzhāosì. Můžeme se setkat také s názvy Jokhang, Jokang či Tsuklakang či Zuglagkang (གཙུག་ལག་ཁང༌།, wylie: gtsug-lag-khang). Český přepis je Džokhang či Džókhang a v překladu to znamená „Dům pána“. V historii nikdy nenáležel konkrétní sektě, takže je uctíván vyznavači všech směrů a je považován za nejposvátnější a tedy nejvýznamnější chrám v Tibetu. V současné době je pod správou školy Gelugpa.

V první polovině 7. století přemístil Songtsän Gampo hlavní město do Lhasy a na místě jezera zde roku 639 na oslavu svatby s čínskou buddhistickou princeznou Wen-čcheng (Wencheng) z dynastie Tchang nechal založit palác Džokhang. Některé zdroje uvádějí, že výstavba započala roku 641, dokončena byla v roce 647. Chrám se původně nazýval Rasa Tulnang Tsuklakang, Dům bohů a byl dvoupatrový. Byl postaven pro Buddhu Akšóbju (Akshobhyu), kterého Tibetu věnovala Songtsänova nepálská manželka Bhirkuti. Wen-čcheng pak Tibetu darovala sochu Buddhy Džowo Šakjamuni (Jowo Shakyamuni), pro kterou byl postaven klášter Ramoče (Ramoche). Songtsän zemřel roku 649 a Wen-čcheng pak nechala sochu Šakjamuniho přemístit do Džokhangu.

V průběhu dalších staletí staletí byl chrám postupně rozšiřován, ale také pleněn nájezdníky z Mongolska.

V první polovině 9. století byly za vlády Repachena přidány čtyři nosné pilíře a balustráda. Za vlády bönistického krále Langdharmy byl chrám v letech 838 – 841 poškozen a uzavřen.

V 11. století zde učil slavný budhistický mistr Atisha. Během poslední čtvrtiny 11. století proběhly úpravy centrální kaple.

Ve 3. čtvrtině 12. století se chrám dostal do velmi špatného stavu, ale po roce 1160 se ho podařilo zrekonstruovat.

Rozsáhlých úprav se Džokhang dočkal ve 2. polovině 13. století. Proběhly přestavby stávajících prostor a chrám byl rozšířen.

K nejvýznamnější přestavbě Džokhangu došlo za vlády pátého Dalajlamy v 17. století.

V 18. století byl po nájezdu Mongolů chrám obnovena byla sem přemístěna tibetská vláda. Sedmý Dalajlama nechal chrám rozšířit v podstatě do současné podoby.

Za čínské okupace v 50. letech 20. století utrpěl chrám značné škody. Ačkoli roku 1961 byl označen za chráněnou budovu, byl v červenci 1966 vypleněn čínskou Rudou armádou během takzvané Velké kulturní revoluce a později obsazen čínskou osvobozeneckou armádou. Mnoho buddhistických památek bylo tehdy spáleno či ukradeno. Roku 1972 došlo k první obnově chrámu. V roce 2000 byl záíznam o paláci Potála v seznam světového dědictví UNESCO rozšířen o chrám Džokhang.

I přes snahy o ochranu chrámu bylo v roce 2002 zbořeno křídlo Ngakhang a prostor byl využit k výstavbě bytů.

Okolo chrámu vedou dva poutní okruhy – větší Lingkhor a menší Barkhor. Chrám je postavený ze dřeva a zdiva a je mixem čínské, indické a nepálské architektury. Z jeho střechy je krásný výhled na Lhasu a palác Potála. Chrám zaujímá rozlohu 25.000 metrů čtverečních, je čtyřpatrový a členěný do mnoha komnat. Uvnitř chrámu se nachází vnitřní poutní okruh Nangkhor. V interiéru v oddělené svatyni najdeme pozlacenou sochu Buddhy Džowo Šakjamuniho, která je zdobena drahokamy. Je považována za nejposvátnější sochu v Tibetu a před branou kláštera se k ní modlí stovky věřících. Uvnitř najdeme i další vzácné předměty, například různé sochy z konce 12. století nebo dekorace z 18. a 19. století. Většina z nich byla během Velké kulturní revoluce zničena, ale později došlo k jejich obnově.

Další fotky