Japonsko - Kamakura
Kamakura, japonsky 鎌倉, je pobřežní město ležící v japonské prefektuře Kanagawa. Leží asi 50 kilometrů jižně od hlavního města Tokia, zaujímá rozlohu 39,53 kilometru čtverečních a má asi 175.000 obyvatel
Zřejmě již roku 736 zde byl založen chrám Hase-dera.
Roku 1063 byla postavena strážná svatyně klanu Minamoto, která je dnes součástí svatyně Tsurugaoka Hachiman-gū.
Roku 1185 skončil boj mezi klany Minamoto a Taira. Minamoto Joritomo se stal prvním šógunem. V roce 1191 zde byla založena svatyně Tsurugaoka Hachiman-gū. Roku 1192 si Joritomo vybral za své sídlo Kamakuru. Ta tedy byla v letech 1185 – 1333 hlavním městem feudálního Japonska a tedy prvním hlavním městem. Po Joritomovi vládli ještě dva minamotští šógunové.
Od roku 1219 Kamakuru ovládal kmen Hojo (Hódžó). Roku 1253 byl postaven chrám Kenchō-ji, v roce 1282 chrám Engaku-ji a 1285 Tōkei-ji. Význam Hódžů na konci 13. století po vpádu Mongolů upadal.
Roku 1333 byla moc přesunuta z Kamakury do Kjóta. Kamakura pak ještě asi 150 let těžila ze svého někdejšího významu.
Na konci 15. století začal význam města upadat, město však bylo díky zdejším chrámům častým cílem poutníků.
Prohlídku Kamakury je vhodné začít u vlakového nádraží Kita-Kamakura. V jeho okolí se nachází řada chrámů – Engaku-ji, Tōkei-ji, Jōchi-ji nebo Chōju-ji.
Zenbuddhistický chrám Engaku-ji (円覚寺, Engaku-dži) byl založen roku 1282 na příkaz regenta Hódžó Tokimune na památku obětí mongolských útoků z let 1274 a 1281. Je jedním z nejvýznamnějších zenových chrámů východního Japonska. Jeho zvon Ógane, který je s výškou 2,5 metru největším v Kamakuře, pochází z roku 1301. Kromě tradičního jezírka s mostem zde najdeme dvouparovou bránu San-mon, jejíž současná podoba pochází z roku 1783, Bucu-den (Buddhova síň), Bucuniči-an s uloženými ostatky Hódžó Tokimune nebo chrám Óbai-in se sochou bohyně Kannon.
Roku 1285 byl vdovou po Hódžó Tokumune založen chrám Tōkei-ji (東慶寺, Tókei-dži), který pak sloužil jako útočiště pro ženy, které kvůli špatnému zacházení utekly od svých manželů. Chrám Jōchi-ji (浄智寺, Jóči-dži) byl založen roku 1283, ale v roce 1923 byl zničen při zemětřesení.
Jihovýchodně od nádraží Kita-Kamakura se nachází další chrámy – Ennō-ji, Kenchō-ji, Hansōbō, Tsurugaoka Hachiman-gū a odlehleji pak chrámy Kakuon-ji, Zuisen-ji, Kamakura-gū,, Seugimoto-dera nebo Hōkoku-ji.
Buddhistický chrám Kenchō-ji (建長寺, Kenčó-dži) pochází z roku 1253 a je tak nejstarším japonským zenovým chrámem a klášterem. Původně měl 7 budov a 49 podchrámů, ale většina staveb byla zničena různými požáry ve 14. a 15. století. V 17. a 18. století byl chrám rozsáhle zrekonstruován. Do chrámu se vstupuje skrz San-mon, po jejíž pravé straně se nachází zvon z roku 1255. Hlavní stavbou chrámu je Bucuden (Buddhova síň) se sochou Džizó Bosacu, který je ochráncem dětí. Stavba sem byla roku 1647 přivezena z Tokia. V areálu najdeme přednáškovou síň Hattó, bránu Kara-mon s čínskými prvky, síň Hódžó nebo svatyni Hansōbō (Hansóbó).
Šintoistická svatyně Tsurugaoka Hachiman-gū (鶴岡八幡宮, Curugaoka Hačiman-gú) je nejvýznamnější svatyní v Kamakuře. Byla postavena roku 1191 Minamotem Joritomem a zasvěcena bohu válku Hačimanovi. Její součástí je strážná svatyně klanu Minamoto z roku 1063, ale většina jeho budov pochází z počátku 19. století. Najdeme zde dvě jezírka Genpei-ike, otevřené jeviště Mai-den, síň Hómocu-den s vystavenými cennostmi, svatyni Širahata-džindža i národní kamakurskou pokladnici.
Jižně od nádraží Kita-Kamakura a západně od nádraží Kamakura se nachází několik staveb – Zeniarai-Benten, Sasuke Inari-jinja a především věhlasný Kōtoku-in se sochou Daibutsu a Hase-dera.
Buddhistický chrám Kōtoku-in (Kótoku-in) je proslavený díky soše Daibutsu (鎌倉大仏, Daibucu), tedy Velkého Buddhy. Původní socha buddhy Amitábhy byla zhotovena roku 1243, ale již v roce 1248 byla zničena při bouři. Současná socha pochází z roku 1252 a byla postavena v obrovské dřevěné budově. Budovu však zničila a sochu poškodila roku 1495 vlna tsunami, dnes je tedy socha umístěna pod širým nebem. Je bronzová a 11,4 metru vysoká.
Nedaleko chrámu Kótoku-in stojí chrám Hase-dera (長谷寺) někdy uváděný jako Hase Kannon, který údajně pochází z roku 736. V jeho hlavní síni stojí více než 9 metrů vysoká dřevěná socha bohyně Kannon z 8. století, která je bódhisattvou nekonečného milosrdenství. V pravé části chrámu se nachází socha Buddhy Amitábhy z roku 1189, který je buddhou neomezeného světla, v levé části pak kopie sochy bohyně bohatství Daikoku, jejíž originál pochází z počátku 15. století. V severní části komplexu se nachází jeskyně Bentenkucu.
