Les Trois Vallées - Val Thorens

Obsah

3. - 9. 2. 2019

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Val Thorens leží ze všech částí Tří údolí v nejvyšší nadmořské výšce. Ačkoli nenabízí nijak závratné převýšení, za jeho bonus považuji vysokohorské podmínky se stálou kvalitou sněhu.

Obdobně jako Méribel, i Val Thorens je obklopen horami ze tří stran. Podstatný rozdíl je v tom, že Val Thorens už leží nad hranicí lesa, takže nabízí znatelně větší výchozí nadmořskou výšku (2. 300 m n. m.). Městečko leží na jižním svahu, takže je krásně slunné.

Sjezdovky:

Několik sjezdovek, které stékají ze svahů severně od Val Thorens, prochází díky mostům přímo městem. Zdejší kombinace modré sjezdovky Plein sud je poměrně frekventovaná a kvůli jižní orientaci není vhodná ani pro odpolední lyžování, kdy už hlavní nápor opadne. V horní části ale najdeme sice kratší, ale pěknou sportovní Chardons a paralelní černou Goitschel.

Svahy východně od Val Thorens jsou pokryté soustavou červených sjezdovek sympatické délky a jelikož jsou otočené na západ, tak i při slunčeném dni drží docela dlouho v dobrém stavu.

Val Thorens nepochybně těží nejen ze své nadmořské výšky, ale i ze skutečnosti, že většina svahů stéká po severní straně hřebene tvořeného vrcholky Pointe de Thorens (3.266 m n. m.), Col de Thorens (3.002 m n. m.), Col de Rosael (3.000 m n. m.) a konečně Cime Caron (3.200 m n. m.). Sjezdovek je tu spousta a to jak sportovnějších červených, tak mírných modrých.

I přes vysokou výchozí nadmořskou výšku je možné si užít velkého převýšení sjezdem z Cime Caron (3.200 m n. m.) a to buď některou ze dvou červených (Col de l´audzin nebo novou Cime) nebo černou variantou sjezdu Combe de caron. Z vrcholku vede ještě jedna černá Combe de rosaël na opačnou stranu do Orelle. Píše se o tom hezky, leč v době naší návštěvy byla kabina Cime Caron mimo provoz, takže tento vrcholek byl lanovkou nedostupný a uvedené sjezdovky jsme nevyzkoušeli... :-(

Z vrcholků Col de Thorens, Col de Rosael a Cime Caron lze sjet na opačnou stranu hor do oblasti Orelle. Obzvláště modrou Lory si užijí i zkušenější lyžaři, byť třeba „jen“ pro nácvik nových dovedností. Z Orelle je možné se dostat do Tří údolí pomocí dlouhé kabinky, sjet na lyžích dolů ale nelze. Lyžovat je ale možné pod ledovci Chavière a Bouchet z vrcholku Sommet des 3 Vallées, což je s výškou 3.230 m n. m. nejvyšší bod Tří údolí. Vedou odtud dvě červené, přičemž jedna je vždy neupravovaná. Která je upravená a která ne je uvedeno u dolní stanice sedačkové lanovky, která obě sjezdovky obsluhuje. Na tyto červené pak v nižší části navazují další dvě modré, tak akorát široké, občas zajímavě členité, hlavně ale docela liduprázdné.

Z Val Thorens lze bez nutnosti použít lanovku sjet do Les Menuires, což ocení ale asi jen ti, kteří jsou v Les Menuires ubytovaní a nestihli se vrátit lanovkami. Spojovací sjezdovka Bd cumin je totiž plnohodnotou modrou jen ve své horní části u Val Thorens, ale pak už jen traverzuje údolím a vyžaduje hodně bruslení.

Sněhové podmínky:

Sněhu dostatek, někdo by řekl, že snad až nadbytek. Ve městečku už očividně nevěděli, kam ho dávat. Množství sněhu umožňovalo bezproblémový pohyb i mimo sjezdovky, ovšem s přihlédnutím k lavinové situaci. Strmější sjezdovky, hlavně ty na severní straně, ale byly občas hodně zmrzlé. Zatímco na červené Bouchet za to mohly klimatické podmínky, na modré Fond pak určitě technické zasněžování.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hlavními přepravními zařízeními je mix sedaček a kabinek či kabin. Zatímco v dolních částech jsou sjezdovky obsluhované sedačkami, případně kabinkami, v horních částech jsou to téměř výhradně kabiny, včetně funitelů a visutých kabin. Bohužel je tedy často nutné sundavat lyže. Na druhou stranu ale tyto lanovky odolávají povětrnostním podmínkám a je tedy možné lyžovat v podstatě za jakéhokoli počasí.

Pomyslnou výjimkou jsou sedačkové lanovky v nejvyšších částech areálu na ledovcích - sedačka Glacier, Col, Peyron a Bouchet nebo návratová Rosaël. Většina z nich neodpojitelná, pomalá.

Zalidněnost:

Menší.

V porovnání se sousedním Les Menuires znatelně menší zalidněnost. Fronty se tvořily jen ráno, ale během dne už v podstatě vůbec - pokud nepočítám čekání v případě kyvadlových kabin.

Výjimkou jsou jen sedačky, které procházejí přímo skrz Val Thorens a obsluhují jednoduché sjezdovky v bezprostředním okolí městečka. Obzvláště u sedačky Plein Sud byla konstantní fronta, nicméně lanovka je rychlá a i když fronta vypadá děsivě, čekání i v největším návalu do 5 minut.

Sjezdovky v podstatě volné, opět vyjma těch jednoduchých v okolí městečka. Zalidněnější je tedy například modrá Plein sud a všechny přejezdy přímo ve Val Thorens (Cairn, Combe de thorens...). Ostatní sjezdovky ale občas úplně liduprázdné.

Občerstvení a aprés-ski:

Největší nabídku najdeme přímo ve Val Thorens nebo těsně nad ním. Kvůli zahájení provozu lanovek až v 9:00 jsme měli ráno dostatek času na vydatnou snídani, takže jsme se přes den obešli bez jídla a tedy žádnou z restaurací nevyzkoušeli.

Shrnutí

+ plusy
  • Malebné městečko bez typických francouzských paneláků.
  • Rozlehlý areál sám o sobě.
  • Snadné spojení s Les Menuires a Méribelem.
  • O něco menší zalidněnost než v sousedním Les Menuires.
  • Lepší stav sjezdovek díky vyšší nadmořské výšce.
  • V sobotu liduprázdné sjezdovky.
- mínusy
  • Páteřními přepravními zařízeními jsou kabinky, takže je nutné neustále sundavat lyže.
  • Provoz až od 9:00.
  • Některé sjezdovky hodně zmrzlé až zledovatělé.
  • Hodně zalidněné sjezdovky přímo ve městě.
  • Horší klimatické podmínky kvůli vyšší nadmořské výšce.
  • Drahé skipasy - sedmidenní za € 354, moc nepomohla ani „akce DUO PASS“ kde skipas pro jednoho na 7 dní vyšel na € 344. To je vlastně pořád cca € 50 na den.

7. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ano

V následujících dnech má podle předpovědi sněžit, takže jsme krásné počasí využili k návštěvě Val Thorens, které leží ze všech areálů Les 3 Vallées nejvýše. Díky tomuto rozhodnutí jsme si mohli dopoledne užít krásných výhledů z nejvýše položených částí areálu. Odpoledne už se zatáhlo a okolo 15:00 začalo v horních partiích sněžit.

Sjezdovky:

Val Thorens leží na konci údolí, takže je ze tří stran obklopeno horami. A hory jsou to poměrně vysoké, nadmořská výška všech „slyžovatelných“ vrcholků přesahuje 2.800 m n. m.

Pomyslnou „korunou“ je Cime Caron. V době naší minulé návštěvy před 3 lety lanovka na vrchol nejezdila, takže tentokrát jsme ho navštívili opakovaně. Stékají z něj dvě černé a dvě červené sjezdovky. Červená Cime mě překvapila nejen plochými úseky, ale také vydřenými plotnami už v brzkém dopoledni.

Černé sjezdovky najdeme ještě pod Pointe de la Masse, jinde byste ale delší černé svahy hledali téměř marně. Přesto ale sportovní červené sjezdovky stékají ze všech svahů v okolí Val Thorens. Většinou jsou zajímavě členité a s proměnlivým sklonem.

V nižších patrech areálu najdeme početné modré sjezdovky. Také jsou členité, zatočené a s proměnlivým sklonem, pro začátečníky ale občas možná příliš obtížné. Ve Val Thorens přitom v podstatě chybí pro Francii typické zelené sjezdovky, takže malé děti bych sem moc nebrala.

Kombinace sjezdovek Colde l´audzin, Gentiane a Cumin vede z vrcholku Cime Caron až k dolní stanici lanovek pod Les Menuires a nabízí převýšení nějakých 1.400 metrů. Dojezd do Les Menuires je sice hodně plochý, přesto si myslím, že za sjetí stojí.

Směrem do Orelle najdeme menší kotel, do kterého z Orelle přiváží lyžaře kabinková lanovka. U její horní stanice začínají další lanovky, pomocí nichž se lze dostat mimo jiného na Sommet des 3 Vallées, což je nejvyšší vrcholek Tří údolí. Stékají z něj červené sjezdovky Bouchet a Coraia. Před třemi lety platilo, že upravovaná je jen jedna z nich, tentokrát ale byly urolbované obě.

Sněhové podmínky:

Sněhu díky nadmořské výšce dostatek. Přesto ale sjezdovky v horní části areálu, které jsou odkázané na přírodní sníh, trpí nedostakem. Například na červené Cime bylo několik vydřených míst, ale i ledových ploten, a to už brzy dopoledne. Překvapivě ale úplně stejnými nedostatky trpí třeba modrá sjezdovka Corniche, která má minimálně v dolní části technické zasněžování, přesto je plná kamínků.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Zatímco svahy přímo nad Val Thorens obsluhují převážně různé sedačkové lanovky, na vrcholky vedou především kabinky a kabiny. Jsou vyhovující při zhoršených klimatických podmínkách, ale neustálé sundávání lyží není pohodlné.

Zalidněnost:

Menší.

V porovnání s Courchevelem bylo lidí nepochybně méně. Fronty se tvořily jen na kyvadlové kabinové lanovky, ale u všech ostatních zařízení byl nástup v podstatě bez čekání.

Trochu horší to bylo se zalidněností sjezdovek. V okrajových částech areálu byly volné, ale v centrální části nebo na modrých Plein sud, Corniche nebo Fond nebylo chvílemi k hnutí.

Shrnutí

+ plusy
  • Poměrně rozlehlý a členitý areál.
  • Sjezdovky všech obtížností, délek, šířek...
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
  • Krásné výhledy z vrcholků.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Časté sundávání lyží kvůli kabinkovým lanovkám.
  • Některé sjezdovky zledovatělé a s kamínky.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...

11. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ano

Po dvou dnech sněžení přišlo sluníčko, takže jsme se rozhodli opět navštívit Val Thorens a zjistit, co se sněžením změnilo. Osobně jsem byla podmínkami příjemně překvapená.

Sjezdovky:

Projeli jsme znovu některé sjezdovky, které jsme navštívili už minule, zároveň jsme se ale snažili prozkoumat i nějaké nové. V Orelle nám byla minule dost zima, takže jsme ze Sommet des 3 Vallées sjeli jen po Bouchet. Zatímco minule byly obě červené sjezdovky upravené, tentokrát byla urolbovaná jen sjezdovka Coraia. Obdobně jsme minule k dolním stanicím lanovek sjeli po modré Peyron a tentokrát jsme zvolili La croix d´Antide, která je oproti Peyronu o dost členitější.

Z Col de Rosael vede zpět směrem k Orell červená Mauriennaise. V horní části je opakovaně křižovaná modrou sjezdovkou Gentianes, takže je pořád nutné dávat pozor kdo kde vyjede.

Z Cime Caron jsme už minule jeli mimo jiného i po červené Col de l´audzin. Je dlouhá, přiměřeně široká a hodně členitá, plná zatáček. Horší je to s dojezdem, protože na sjezdovku přímo navazuje modrá Gentiane. Zřejmě by šlo přejet na paralelní červenou Haute combe, ale odbočku jsme nezaregistrovali.

Na protější straně údolí vedou lanovky na Col de la chabre, ze kterého lze přejet do Méribelu a Les Menuires a nebo sjet zpět do Val Thorens. Podle sedačky 3 Vallées vede černá Goitschel doplněná o červenou Chardons. Obě se k sobě opakovaně přibližují, takže téměř splývá jedna s druhou. Na druhou stranu jsou díky tomu obě docela členité a nabízejí různé kombinace sjezdu, byť subjektivně bych řekla, že docela krátkého.

Minule jsme úplně vynechali sjezdovky v okolí funitelu Peclet. Je tu několik červených sjezdovek, které se na úrovni sedačkové lanovky Lac blanc k sobě přibližují natolik, že mezi nimi lze místy přejíždět a vytvořit si tak další kombinace sjezdu. Pěkná je i modrá Tete ronde, protože je dlouhá, poměrně široká a zajímavě členitá.

Sněhové podmínky:

Díky sněžení, byť nijak vydatnému, zmizela vydřená místa i ledové plotny, a to nejen všude v horních částech areálu, které jsou odkázané na přírodní sníh, ale většinou tam, kde jsou sjezdovky technicky zasněžované. Technický sníh se už při úpravě sjezdovek většinou stihl spojit s přírodním, takže klasické ledové plotny se vyskytují snad jen na průjezdu městečkem. Přírodní sníh ale zatím není úplně zpracovaný, takže sjezdovky jsou měkké a na strmých úsecích se tvoří muldy.

Mimo sjezdovky je očividně sněhu dostatek, ale najít vlastní stopu už není možné. Stupeň lavinového nebezpečí klesl na 3.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Ačkoli bylo slunečno, bylo také větrno. Takže neodpojitelná čtyřsedačka Bouchet na Sommet des 3 Vallées byla mrazivé peklo. Ani ostatní sedačky v této části areálu nejsou nejnovější, směrem z Orelle tedy reputaci zachraňuje jen nová kabinka Orelle Caron. Bohužel - držáky má uvnitř v podlaze, takže lyže dovnitř a pokud máte širší nebo přizvednuté patky, budete je muset celou dobu držet.

Ostatní kabiny ve Val Thorens už jsou většinou starší. To o lyžích platí i pro ně. Navíc jde v několika případech o větší kabiny - funitely a jednu visutou, takže po výjezdu je potřeba buď rychle zmizet nebo naopak počkat, až všichni odjedou.

Sedačkové lanovky v mrazivém počasí připomínají, k čemu také může být dobrá bublina - při větru by se na některých sedačkách dost hodila.

Zaujalo mě, že některá místa jsem si oproti návštěvě v roce 2019 pamatovala jinak. Objevila jsem jedno přejmenování - ze sedačky Stade je dnes Lac blanc. A bez náhrady zmizela stará sedačková lanovka Glacier, takže zanikla i přilehlá černá sjezdovka.

Závěrem zmíním menší „anabázi“, která k Val Thorens úplně nepatří, ale... První ranní lanovkou jsme přejeli do Méribelu, neb jsme chtěli na Mont Vallon. Kabinka má jezdit od 9:25, ale když jsme tam dorazili asi v 9:40, ještě nejezdila. Obsluha nám sdělila, že v 10:00. Takže jsme zůstali u sedačky Plan des mains a když kabinku nespustili ani v 10:30, odjeli jsme do Val Thorens. A takhle to tu s lanovkami funguje pořád... :-(

Zalidněnost:

Malá.

Přímo ve Val Thorens maličko více lidí, ale projevovalo se to spíše ve strmých a zúžených částech sjezdovek než při čekání na lanovku, kde se většinou nastupovalo maximálně na 3. sedačku/kabinku. V odlehlejších částech areálu, tedy v oblasti Plan bouchet nebou sedačky Plan de l´eau bylo vylidněno.

Shrnutí

+ plusy
  • Příjemně členité sjezdovky.
  • Přírodní sníh spojený s technickým, zmizela vydřená místa i většina ploten.
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
  • Výhledy z vrcholků.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Časté sundávání lyží kvůli kabinkovým lanovkám.
  • Ceny ubytování i skipasů.