2014-11-20 - V čem je oproti Evropě lyžování v USA odlišné?

20. 11. 2014

V zimě 2010/2011 jsme strávili 4 týdny v USA a jelikož ty hlavní atrakce jsme měli „odškrtnuté“ už z dřívějších návštěv, zimní pobyt vyloženě vybízel k lyžování, které je údajně v Severní Americe jiné, než v Evropě. Strávili jsme několik lyžařských dní ve Skalistých i Apalačských horách, konkrétně v areálech Keystone, Vail, Beaver Creek, Aspen, Lake Placid a Stowe.

Odlišností oproti evropskému lyžování jsme našli hned několik, a protože lidé se nás občas ptají, v čem to tedy bylo jiné, pojďme se na ty rozdíly podívat…

Sníh

To, co je k lyžování nezbytně nutné, je sníh. Měli jsme štěstí v neštěstí, že nám zpočátku sněžilo, v noci před lyžováním ve Vailu dokonce hodně, připadlo takových 20 cm sněhu, a sněžilo pak ještě celý den. Když jsem ráno viděla ten příval sněhu, byla jsem docela otrávená, protože v prašanu jezdit neumím. Ne tak ovšem v prašanu americkém! Je lehoučký jak prachové peří, suchý, pokud je pod ním sjezdovka s pevným základem, skoro nepoznáte, že jedete v prašanu. A bořit se místy až po kolena v něčem tak lehoučkém, to byly přímo orgie!

Sjezdovky

Sjezdovky se zdaleka neupravují tak, jak ve většině Evropy, rozhodně ne všechny a ne každý den. Obvykle se také neuvádí délka sjezdovek, ale jejich plocha, což je údaj o areálu také hodně vypovídající, nicméně osobně bych ocenila, kdyby areály uváděly oboje – jak délku, tak plochu.

Areály jsou opravdu rozlehlé, přepravních zařízení je na jejich plochu opravdu málo a zalidněnost sjezdovek je tedy zcela směšná, sjezdovku má lyžař sám pro sebe…

Velkou odlišností je hlavně značení sjezdovek, USA najdeme sjezdovky zelené, modré a černé doplněné ještě grafickým prvkem.

Ty nejjednodušší jsou značené zeleně (s puntíkem) a odpovídají přibližně francouzským zeleným a lehčím evropským modrým. Často jsou na nich cedule o snížení rychlosti jízdy a větší ohleduplnosti, občas s pokusem o vtip… :-)

Americké modré (se čtverečkem) sjezdovky odpovídají přibližně obtížnějším evropským modrým a lehčím červeným sjezdovkám. Může jít třeba o naší modrou sjezdovku, na které je nějaký těžší úsek, nebo širokou a přehlednou červenou.

Zatímco puntík u zelených a čtvereček u modrých sjezdovek je v podstatě bez užitku, americké černé jsou doplněné o znak diamantu, který je víc než důležitý. Pokud je sjezdovka označena jen jedním diamantem, půjde o evropskou těžší červenou, případně lehčí černou sjezdovku, s největší pravděpodobností upravenou, pokud zrovna noc předtím nesněžilo. Pokud jsou diamanty dva, už je to opravdu černá, může být neupravovaná, boulovatá. Pokud jsou tři, tak… tam nelezte. Jde o obtížné terény určené pro experty, na které jsem se bála i podívat. Některé byly úzké, dokonce s roztroušenými stromy, neuvěřitelně strmé, jedna začínala v podstatě seskokem z takové římsy…

K tomu všemu si ještě nezapomeňte připočítat značené neupravované tratě (skiroute) a nepřeberné množství volných terénů nejen podél sjezdovek, ale při využití vlastního pohonu i v dalších údolích. Na některých místech návrat do střediska zajišťují rolby, nicméně na tohle bych si už netroufla…

V areálech se také nacházejí poměrně rozlehlé snowparky, často obsluhované i vlastní lanovkou. Zatímco v Evropě jsem v parcích moc triků neviděla, povětšinou všichni posedávají, postávají, pokukují, v USA se fakt jezdí…

Přepravní zařízení

Nečekejte žádné expresní, polstrované, vyhřívané a krytem vybavené lanovky. Lanovky jsou často staršího data, pomalé, páteřní většinou čtyřsedačky, v okrajových částech areálu ale „lavičkové“ (z latěk) třísedačky. Občas chybí i odkládací plocha pro nohy.

Na lanovky se čekají poměrně ukázněné fronty v x-stupech a všude je připravená ulička pro jednotlivce (singles) na doplnění.

Služby

U nástupních stanic lanovek zpravidla nejsou turnikety, ale jejich funkci zastávají zaměstnanci, kteří ručně pomocí čtečky čárových kódů kontrolují každého lyžaře. Výše v rezortu už pak kontroly neprobíhají. Jste-li tedy zvyklí například na grafy lyžování z turniketů, zařiďte se jinak (aplikace v telefonu apod.), na druhou stranu pokud chcete lyžovat zdarma, prostě si tu „první jízdu“ vyšlápněte po svých :-D.

Všude je spousta zaměstnanců, kteří přímo dbají o spokojenost návštěvníka. Ráno vás pozdraví, při předvánočním lyžování dokonce v obleku Santy Clause, pokud vypadáte ztraceně, nasměrují vás, poradí…

U nástupních i výstupních stanic lanovek se nacházejí nejen obvyklé odpadkové koše a mapky, ale i papírové kapesníčky a stánky s občerstvením, které bylo na několika místech zdarma – teplý cider, káva, energetické tyčinky Cliff Bar atd. Na dámských toaletách byly v košíčkách u umyvadel zdarma k dispozici hygienické potřeby.

Areály jsou hodně rozlehlé, takže hlavní zázemí se obvykle nachází v údolí u dolní stanice lanovky a pak na těch nejfrekventovanějších místech. Není neobvyklé, že v celém areálu za půlden nenarazíte na jediné občerstvení. Jako příklad mě napadá Aspen Highlands, který inzeruje 119 sjezdovek o ploše 416 hektarů, ale kromě zázemí v údolí jsou ve zbytku areálu jen dvě restaurace. Nenajdete zde ani toalety a na odlehlých místech stojí jen takové odpočinkové/ohřívací chatky (warming hut). Napříč celým areálem ale bývá hodně nouzových telefonů.

Cena

Za to všechno výše uvedené v USA zaplatíte nemalý peníz. Ceny permanentek jsou v porovnání s Evropou vysoké, jednodenní skipas ve Whiteface přišel na $82, Stowe $89, Aspen $101... Půjčení lyží je dalších $30-50. K tomu se občas platí parkovné (až $20) a samozřejmě je nutné počítat nějaké jídlo.

Rozhodně se vyplatí navštěvovat informační centra, prolistovat brožury a letáky. Dají se v nich najít zajímavé slevové kupóny na ubytování, ale i půjčovny vybavení a různé služby. Díky takovému slevovému kupónu jsme pak třeba ve Stowe měli za $32 lepší sadu lyží, než den předtím ve Whiteface za $40.