Stowe

28. 12. 2010

Stowe je posledním lyžařským areálem v USA, který jsme navštívili. Leží na východním pobřeží USA, ve státě Vermont, časově asi na půli cesty mezi Bostonem a kanadským Montréalem. Překvapí svou rozlehlostí, ale naopak i dobrou přehledností, v podstatě se tu nedá ztratit.

Sjezdovky:

  • Areál sestává v podstatě ze tří svahů. Sjezdovky nejvíce na jihu (při pohledu ze silnice zcela vlevo) jsou v horních partiích černé a najdeme mezi nimi i obtížné „dvoudiamanatové“ tratě. Ve spleti sjezdovek najdeme snowpark i U-rampu. Dolní část je pak převážně modrá (tedy středně obtížná). O něco více na sever se nachází svah na úbočí hory Mt. Mansfield, což je nejvyšší hora Vermontu. Jezdí tu kabinková lanovka, která obsluhuje především středně obtížné tratě.
  • Přibližovací kabinkou je možné vzduchem překonat silnici i parkoviště a přesunout se na opačnou stranu areálu na nejseverněji ležící sjezdovky. Jsou obrácené k jihu, takže řádně prosluněné, jinak převážně středně obtížné. Podél dolních kratších sedačkových lanovek jsou pak široké sjezdovky pro začátečníky.

Sněhové podmínky:

Ráno se zdálo, že sněhu je dostatek na sjezdovkách i mimo ně. Na některých sjezdovkách byly nafoukané hromady technického sněhu a místy byla sněžná děla i zapnutá. Během dne se na některých sjezdovkách utvořily ledové plotny, zřejmě šlo o umrzlý technický sníh. Na spoustě sjezdovek vylezly na povrch menší kamínky, lyže jsme do půjčovny vraceli se spoustou šrámů na skluznici.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

  • Část areálu pod Mt. Mansfield je obsluhována osmikabinkou. Druhá kabinka slouží jako přibližovací – propojuje obě části areálu ležící na opačných stranách silnice.
  • Většinu přepravy zajišťují sedačkové lanovky – tři čtyřsedačky jsou poměrně nové, odpojitelné, i když bez bublin. Další sedačkové lanovky (jedna trojsedačka a několik dvojsedaček) jsou staršího data, všechny „lavičkové“ (z latěk/“šprušlí“).
  • Zázemí včetně půjčoven, obchodů i možností občerstvení se nachází především u dolních stanic lanovek. Na dámských toaletách mě překvapily volně k dispozici dámské hygienické potřeby, s tím jsem se jinde nesetkala.
  • Skipasy nejsou čipové a kupodivu nebyly zaměstnanci skiareálu ani skenovány ruční čtečkou, ale jen zkontrolovány pohledem…

Zalidněnost:

Sice šlo o všední den, nicméně v období vánočních svátků (28. 12.), přesto nijak moc lidí v areálu nebylo. Kabinka jezdila i díky frontě pro singles (jednotlivce) vytížená, čekala se na ní malá fronta. Plně vytížená jezdila i čtyřsedačka Fourrunner Quad, ostatní lanovky jezdily z části i prázdné.

Občerstvení a aprés-ski:

  • Hlavní zázemí se nachází na třech různých místech u dolních stanic lanovek, v každém z nich najdeme bar i restauraci. Ceny jsou zde vyšší, těstoviny s kuřecím masem a čaj vyšly na $17.00. Donesené jídlo se konzumovat nesmí, ale spousta lidí u okolních stolů zákaz ignorovala a obsluze to bylo jedno.
  • Další dvě možnosti občerstvení se nacházejí u horních stanic Gondoly a Fourrunner Quad.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezdová silnice byla s menší uježděnou vrstvou sněhu, parkoviště byla také pod sněhem. Parkování je možné u dolní stanice dvousedačky Toll House Double, kterou je možné použít pro nástup do areálu, ale větší možnosti jsou v centru areálu.

Shrnutí

+ plusy
  • Svahy se severní i jižní orientací.
  • Jedno velké centrum areálu, kde je k dispozici vše potřebné.
- mínusy
  • Ne moc dobrý stav sjezdovek.
  • Malé zastoupení snadných a obtížných tratí – údajně cca 60% sjezdovek je značeno jako „středně obtížné“.
  • Vzdálenost od nejbližšího většího města (Burlington, asi 50 minut cesty), obecně horší dostupnost.