Les Trois Vallées - Méribel
Obsah
Hodnocení:
Méribel spolu s přilehlým Mottaretem leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje rychlé přejezdy do vedlejších údolí. Pocitově se mi ale Méribel zdá být nejmenším střediskem.
Sjezdovky:
Méribel s Mottaretem leží v údolí, které je ze tří stran obklopené horami, jejichž výška sahá až ke 3.000 m n. m. Samotný Méribel přitom leží v cca 1.450 metrech, takže některé zdejší sjezdy, například červená Mauduit, nabízejí luxusní převýšení.
Údolí je přístupné od severu a na jeho jižním konci se tyčí 2.952 metrů vysoký Mont Vallon. Je snadněji dostupný třeba ze sousedního Les Menuires nebo Val Thorens než přímo z Méribelu. Z vrcholu vedou po severní straně hory dvě červené sjezdovky - Campagnol a Combe du vallon. Jak jsme vypozorovali, upravená je pravděpodobně vždy jen jedna z nich, v době naší návštěvy to byla Combe du vallon. Ta je sympaticky členitá a nabízí pěkné převýšení. Sjezdovka Ours zpět do Mottaretu vybízí k přejezdu do Mottaretu, ale osobně doporučuji se vyvézt na boční svah lanovkou a zpět se vrátit některou z plnohodnotných sjezdovek, protože Ours není nic víc, než přejezdová cesta, která ve spoustě úseků vyžaduje bruslení, a jejím plusem je snad jen to, že v jednom svém úseku prochází národním parkem. Ne, že by to lyžař ocenil...
Ostatní svahy jsou orientované buď východním nebo západním směrem, takže je vždy alespoň jedna strana údolí osvícená sluncem. Dopoledne jsou to svahy pod vrcholky Col de la Chambre (2.850 m n. m.), 3 Marches (2.704 m n. m.), Mont de la Challe (2.573 m n. m.), Tougnéte (2.437 m n. m.), Cherferie (2.251 m n. m.) a konečně Roc de Fer (2. 294 m n. m.). Zatímco pod Mont de la Challe a Tougnète jsou sjezdovky spíše červené, z ostatních vrcholků stékají do údolí většinou modré sjezdovky. Častou ranní přístupovou sjezdovkou z vedlejšího údolí je modrá Lac de la chambre nebo červená Venturon. Na severním konci tohoto svahu se nacházejí i dvě černé sjezdovky Bosses a Face. Zatímco ta první byla sice upravená, leč kvůli tréninkům a závodům při každé naší návštěvě uzavřená, Face byla sice přístupná, leč neupravená a jízda po ní mi tedy zrovna radost nedělala. Z této části areálu je možné po modré sjezdovce Raffort nebo červené Villages sjet do Méribel Village nebo do Les Allues, které leží dokonce jen ve výšce 1.100 m n. m., což při sjezdu z Roc de Fer slibuje převýšení skoro 1.200 metrů. Bohužel červená Villages není sjezdovkou v pravém slova smyslu, jsou to různé úzké průseky, přejezdy po cestách, traverzy po loukách, často takový tobogán až U-rampa. Byl dostatek sněhu a přesto byla na této „sjezdovce“ vydřená místa. Narozdíl od klasických sjezdovek tu samozřejmě chybí ochranné prvky typu matrací či sítí, ačkoli některá místa procházející mezi stromy by si to vyloženě zasloužila. Na vyblbnutí fajn, na lyžování to není. Z vrcholků Cherferie a Roc de Fer se lze také přehoupnout do vedlejšího údolí směrem Les Menuires. Z opačné strany vrcholky lanovkami přístupné nejsou.
Na protějším svahu pod vrcholy Saulire (2.740 m n. m.) a Col de la Loze (2.305 m n. m.) se nachází několik pěkných sjezdovek. Kromě černých GoPro Couloir, kterou už bych za sjezdovku ani neoznačila :-), Grande rosière, Sanglier nebo Tétras tu najdeme hlavně dlouhé červené sjezdovky stékající podél dvou kabinových lanovek. Například červená Mauduit při sjezdu ze Saulire do Méribelu nabízí převýšení téměř 1.300 metrů! A tentokrát opravdu nejde o žádnou přejezdovou cestu, ale plnohodnotnou sjezdovku. Sjezdovky pod Col de la Loze jsou pak spíše jednodušší, vyjma již zmiňované černé Tétras. Z vrcholku vede modrá Pic bleu, členitá, místy i docela široká, bohužel ale překvapivě dost zmrzlá. Sjezdovka ústí nedaleko letiště, v jehož okolí se nachází několik sjezdovek určených pro začátečníky. Všemi doporučovaná je zelená Blanchot, která je přehledná, široká a vhodná nejen pro začátečníky, ale díky svým parametrům i pro nácvik nových dovedností těch pokročilejších.
Sněhové podmínky:
Sněhu všude dostatek, a to i mimo sjezdovky. Některé sjezdovky byly docela zmrzlé, například červená Combe du vallon (však je také orientovaná severně), ale překvapivě i mnohem níže ležící modrá Pic bleu. V úzkých místech se dělaly menší boule, nejhorší to bylo na úzkých dojezdech k dolním stanicím lanovek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavními přepravními zařízeními jsou kabinkové lanovky Tougnete, Plattieres, Mont Vallon, Pas du Lac a Saulire Express. Dále jsou doplněny o spoustu sedačkových lanovek. Vypíchla bych z nich hlavně novou a naprosto luxusní šestisedačku Legends. V okrajových částech jsou lanovky staršího data, neodpojitelné, pomalé, ale díky tomu jsou zde sjezdovky liduprázdné.
Do Méribelu je možné se dostat i tříúsekovou kabinkovou lanovkou Olympe z Brides les Bains (600 m n. m.). Kabinka prý byla postavena roku 1990 při příležitosti konání olympiády v Albertville 1992, doba jízdy je 23 minut, výrobcem Poma. Osobně bych kabince hádala výstavbu tak na přelomu 70. a 80. let, to zamrznutí v minulosti mi pro lanovky značky Poma přijde ve Třech údolích dost typické, a i tu celkovou dobu jízdy bych odhadovala delší. Lanovkou jsme jeli jen z první mezistanice od sjezdovky Villages a i tak to byl dost návrat do lanovkové historie :-).
Zalidněnost:
Menší.
Občas menší fronty na kabinkové lanovky, ale sedačky v podstatě zcela bez čekání.
Na sjezdovkách také nebylo nijak výrazně přelidněno, snad vyjma ranního sjezdu po modré Lac del a chambre nebo dojezdů k dolním stanicím lanovek.
Občerstvení a aprés-ski:
V Méribelu a Mottaretu je řada restaurací, ale v porovnání s ostatními částmi Tří údolí mi přišlo, že je jich zde o něco více i přímo na svazích. Kvůli zahájení provozu lanovek až v 9:00 jsme měli ráno dostatek času na vydatnou snídani, takže jsme se přes den obešli bez jídla a tedy žádnou z restaurací nevyzkoušeli.
Shrnutí
+ plusy
- Malebná městečka bez typických francouzských paneláků.
- Výborná výchozí pozice pro průzkum dalších částí Tří údolí.
- Sjezdovky se rozprostírají po obrovské ploše, díky čemuž je areál opravdu rozlehlý.
- Velké převýšení sjezdovek.
- O něco menší zalidněnost než v ostatních částech Tří údolí.
- V sobotu liduprázdné sjezdovky.
- mínusy
- Páteřními přepravními zařízeními jsou kabinky, takže je nutné neustále sundavat lyže.
- Provoz až od 9:00.
- Přejezdy i v rámci Méribelu-Mottaretu jsou trochu zdlouhavější.
- Některé sjezdovky hodně zmrzlé až zledovatělé.
- Drahé skipasy - sedmidenní za € 354, moc nepomohla ani „akce DUO PASS“ kde skipas pro jednoho na 7 dní vyšel na € 344. To je vlastně pořád cca € 50 na den.
Hodnocení:
Méribel je podle mého super výchozí bod pro prozkoumávání Tří údolí. Bohužel místní ceny ubytování neodpovídají našim zvyklostem, takže opakovaně bydlíme v sousedním Les Menuires a Méribel nám často slouží jen pro tranzit. Je to docela škoda, protože toho nabízí opravdu hodně.
Sjezdovky:
Údolí je ze tří stran obklopené horami, jejiž výška atakuje 3.000 metrů. Je to záruka dostatku sněhu i krásných výhledů.
Na jižní straně údolí uzavírá dominantní vrchol Mont Vallon, který zpřístupňuje kabinková lanovka. Vedou odtud dvě červené sjezdovky Combe du vallon a Champagnol. První jmenovaná končí až u dolní stanice sedačky Mures Rouges, která ale byla mimo provoz a následný zdlouhavý travez po modré sjezdovce Ours nás od sjezdu odradil. Druhá sjezdovka Champagnol je o poznání kratší, napojuje se na modrou Lac de la chambre, a v porovnání se zdejšími modrými sjezdovkami bych ji označila za „fialovou“.
Východně od Méribelu najdeme vrcholek Saulire, ze kterého stékají převážně červené sjezdovky do obou vesniček - Méribel-Mottaret i Méribel Centre. Zatímco Saulire dosahuje 2.740 m n. m., Méribel leží ve výšce 1.450 metrů, takže třeba červená sjezdovka Mauduit nabízí převýšení 1.290 metrů. Zatímco nad Mottaretem jsou červené sjezdovky doplněny i o dvě černé (Couloir Tournier radši nechám bez povšimnutí :-), nad Méribel Centre najdeme rozlehlou oblast s modrými a zelenými sjezdovkami. Je to jedno z mála míst, kde jsou sjezdovky těchto barev opravdu sjezdovkami a ne jen přejezdovými cestami.
Na západní straně údolí je nabídka ještě pestřejší. Nad Mériel Centre najdeme i několik černých sjezdovek - Ecureuil, Bosses nebo Face. Červené sjezdovky na této straně údolí jsou kratší, ale svah není tak přehledný jako ten protější, takže sjezdovky mi přijdou členitější a zábavnější. To vše doplňuje několik sjezdovek modrých, některé z nich jsou ale právě spíše přejezdovými cestami. Za vypíchnutí stojí Lac de la chambre s krásnými výhledy v horních částech nebo naopak nejníže položená Raffort, která je odkázaná na přírodní sníh, vede lesem do vesničky Le Raffort a zaujme svou členitostí, terénními zlomy, zatáčkami...
Sněhové podmínky:
Po sněžení v uplynulých dvou dnech leží na sjezdovkách vrstva přírodního sněhu, který se ani rolbováním zatím nezvládl spojit s původním podkladem. Sjezdovky jsou tedy docela měkké a vyjma plochých částí se všude tvoří muldy. V podstatě ale zmizely zmrzlé úseky.
Mimo sjezdovky je sněhu dostatek a ačkoli přetrvává 4. stupeň lavinového nebezpečí, jsou už všechny volné terény rozježděné.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z Méribel-Mottaret i Méribel Centre vybíhají vzhůru především kabinkové lanovky, které tvoří páteřní přepravní zařízení. Dlouhý Saulire Express není kabinka s mezistanicí, jak je zakresleno v mapce, ale jde o dvě na sebe navazující kabiny, které jen sdílejí společnou stanici, ale je nutné přesedat..
Stará tříúseková kabinková lanovka z Brides les bains do Méribel Centre byla z roku 1990, její trasa byla dlouhá 6.408 metrů a doba jízdy 23 minut. Mylně jsem se domnívala, že došlo k nové výstavbě, ale jde „pouze“ o modernizaci původní lanovky. Hlavním prvkem jsou nové moderní a pohodlné kabinky a menší přeměnou prošly také stanice. Bohužel, v horní stanici nedošlo v podstatě k žádné změně, a i když od kabinky podle mapky vede zelená sjezdovka, reálně je potřeba vyjít do krátkého kopce, po nasazení lyží odpichováním zdolat plochý a úzký (bruslit nelze) úsek na „náměstí“ v Méribel Centre a tam dobruslit k dolní stanici některé z lanovek. Asi netřeba zmiňovat, že parametry lanovky, hlavně doba její jízdy, se v podstatě nezměnily.
Kabinky jsou doplněny o početné sedačkové lanovky, z nichž ale některé vůbec nejezdily - mimo provoz byla Mures Rouges, Chatelet, Cherferie, Dent de burgin a zřejmě ještě nějaká další.
Zalidněnost:
Malá.
Lanovky v podstatě bez čekání, nástup do 3. kabinky za čekání nepovažuji :-). V okrajových částech areálu vylidněno, což je zřejmě i důvod, proč nejsou v provozu některé lanovky.
Shrnutí
+ plusy
- Rozlehlost areálu.
- Převýšení sjezdovek.
- Malá zalidněnost.
- Krásné výhledy z vrcholků.
- mínusy
- Provoz až od 9:00.
- Hodně kabinkových lanovek a neustálé sundávání lyží.
- Několik lanovek mimo provoz.
- Většina lanovek je spíše staršího data.
- Trochu zdlouhavější přesuny i v rámci Méribelu.
- Naprosto plochá modrá sjezdovka Ours.
Hodnocení:
Pobyt se nám výrazně krátí, zbývají 3 dny, takže jsme se rozhodli vrátit do Méribelu, kde jsme ještě měli nějaké „resty“. Bohužel, po dalším dni lyžování nemohu konstatovat, že se nám je podařilo odbavit. Francouzský přístup je trochu ve stylu španělského „mañana“.
Sjezdovky:
Jedním z restů, který nám zbývalo odbavit, byla černá sjezdovka Face. Leží trochu stranou, v klidné části Méribelu, takže ani my jsme sem při minulé návštěvě nezavítali. Byla by ale škoda tuto sjezdovku vynechat, kromě krátkého plochého začátku je až k dojezdu k lanovce Olympic sympaticky strmá a pěkně široká. A poměrně logicky je také zcela liduprázdná...
Z naší návštěvy v roce 2019 jsem si pamatovala moc pěknou červenou Combe du vallon z vrcholku Mont Vallon. Zatímco druhou červenou Campagnol jsme sjeli před několika dny, Combe du vallon jsme odkládali na později, protože nejezdila návratová sedačková lanovka Mures Rouges a nechtělo se nám jet po placaté modré Ours. Zřejmě jsme prošvihli jedinou příležitost, protože když jsme se sem cíleně vydali v úterý 11. 1. a dorazili ke kabinc asi v 9:40, stále nejezdila. Má být v provozu od 9:25. Obsluha nás informovala, že lanovka bude v provozu od 10:00, takže jsme nějaký čas strávili na sjezdovkách v okolí přilehlé sedačkové lanovky Plan desmains, ale kabinku nespustili ani v 10:30, tak jsme odjeli do Val Thorens. Následující den jsme cestou do Courchevelu učinili další pokus, lanovka ráno opět nejezdila, na laně ani nevisely kabinky. A dnes, tedy 13. 1. se situace opakovala. Během dne jsme se ke kabince vrátili a v provozu nebyla, takže zřejmě zůstala zavřená celý den. Přitom z protilehlých sjezdovek a lanovek bylo vidět, že Combe du vallon je urolbovaná a jen čeká na lyžaře. Tahle sjezdovka nám tedy zřejmě nebude dopřána, uvidíme...
Paralelně s červenou Chamois, po které jsme jezdili doteď, vede také modrá Biche. Včera bylo z lanovky vidět, že není upravená, takže na ní byly obstojné muldy. S ohledem na to, že z vrcholku Saulire nevede jiná snadná sjezdovka, by téhle modré mohli Francouzi věnovat trochu víc pozornosti... Tentokrát ale byla upravená, tak jsme jí zvolili jako alternativu k sousední červené. Troufám si tvrdit, že jak modrá Biche, tak červená Chamois mají stejný sklon a v podstatě stejnou šířku.
Na nejníže položeném okraji Méribelu jsme vyzkoušeli zapadlou modrou sjezdovku Lapin. Je celá pod hranicí lesa, ale šířku má obstojnou. Nemá žádné ploché úseky a příjemný sklon. Jen je kvůli technickému zasněžování trochu zmrzlejší, takže není pro úplné začátečníky.
Vrátili jsme se i na sjezdovku Raffort, která nás minule docela bavila. Ačkoli jde o modrou sjezdovku, mohla by bavit i zkušenější. Dalo by se říci, že tak trochu traverzuje od dolní stanice sedačky Olympic až do vesnička Le Raffort, ale nejde o žádnou přejezdovou cestu. Není sice nijak široká, ale je přirozeně tvarovaná, stáčí se tak, jak zrovna terén vyžadoval a vytváří takový přírodní tobogán.
Sněhové podmínky:
Přírodní sníh z víkendového sněžení už je úpravou sjezdovek spojen s původním technickým, takže většina technicky zasněžovaných sjezdovek je bez jakýchkoli nedostatků.
Sjezdovky, které jsou odkázané jen na přírodní sníh a zároveň leží v horních částech areálu, mají dostatečnou vrstvu sněhu. Příkladem je černá Face, která byla po sněžení upravena rolbou, takže podklad byl tvrdý, ale bez ploten, zmrzlých částí nebo naopak vydřených míst.
Totéž se bohužel nedá říct o sjezdovkách bez technického zasněžování, které leží níže. Výše zmiňovaná Raffort končí zřejmě v nějakých +/- 1.400 m n. m., ale vlivem výrazného oteplení (dnes teploty i nad nulou) sníh rychle mizí a na sjezdovce je několik vydřených míst. A to se má v následujících dnech ještě oteplovat, takže pokud někdo zvažujete vyrazit, bude to možná trochu na uvážení...
Snowpark vedle sedačkové lanovky Chatelet je po sněžení upravený a otevřený.
Stupeň lavinového nebezpečí: 2.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
S ohledem na zalidněnost jsou všechna zdejší přepravní zařízení vyloženě luxusní :-). Kabinky bez ohledu na jejich kapacitu či stáří jsme měli téměř vždy jen pro sebe, takže pocitově komfort narůstá. Příjemné svezení nakonec bylo i na pomalých sedačkových lanovkách, které se zde vyskytují opravdu v hojné míře. Některé (Loze, Golf, Morel, Olympic) jsou tak málo využívané, že bych se pomalu bála, aby je časem nepotkal stejný osud, jako trojsedačky na Pointe de la masse v sousedním Les Menuires. Některé další nejezdí - mimo kabinky na Mont Vallon třeba sedačka Cherferie nebo Roc de tougne.
Zalidněnost:
Malá.
Luxus. Lanovky zcela bez čekání, sjezdovky v podstatě bez lidí. Výjimkou jsou jen frekventovanější a místy užší dojezdy do městeček.
Shrnutí
+ plusy
- Převýšení, členitost a šířka sjezdovek.
- Výborné sněhové podmínky v horních částech areálu.
- Malá zalidněnost.
- Krásné výhledy z vrcholků.
- mínusy
- Provoz až od 9:00.
- Hodně kabinkových lanovek a neustálé sundávání lyží.
- Několik lanovek mimo provoz - včetně kabinky na Mont Vallon.
- Výrazné oteplení.
- Horší sněhové podmínky v dolních částech areálu - plotny na technicky zasněžovaných sjezdovkách, vydřená místa a kamínky na sjezdovkách s přírodním sněhem.
Hodnocení:
Ačkoli ranní pohled z okna sliboval pověstné „azzurro“, předpověď počasí tvrdila něco jiného. O půl hodiny později už by ven psa nevyhnal, my jsme ale odolnější, než psi, takže jsme vyrazili. Zamířili jsme do Méribelu, který leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje v tomto nepříznivém počasí rychlý přejezd do některého sousedního údolí.
Sjezdovky:
Méribel je ze tří stran obklopený horami. Údolí nabízí několik dlouhých a členitých červených sjezdovek - Chamois, Mauduit (převýšení téměř 1300 metrů!), Marcassin + Aigle, Niverolle a různé kombinace na svazích východně od městečka. Na jižním konci údolí se tyčí Mont Vallon se svými dvěma červenými sjezdovkami Combe du vallon a Campagnol.
Černých sjezdovek najdeme v Méribel u jen několik, všechny v horních částech areálu. Novinkou je černá Ibex podle sedačky Bouquetin.
Početné zastoupení mají sjezdovky modré, které jsou občas sice užší, ale zase mají fajn délku i členitost. Některé z nich, stejně jako sjezdovky zelené, jsou spíš přejezdové cesty. Pro začátečníky jsou použitelné asi jen zelené Blanchot a kombinace Perdrix a Truite.
Sněhové podmínky:
Ranní předpověď se naplnila, ráno hustě sněžilo, napadlo několik centimetrů sněhu, který se brzy rozjezdil. Jedinou jeho přidanou hodnotou bylo, že příroda vypadá jako v lednu a ne v dubnu. A že na čas přestaly být vidět všechny ty kameny, co se na sjezdovkách povalují. Mezi 11:00 a 12:00 sněžit přestalo a my jen doufali, že nevyjde zbylá část předpovědi - déšť hlášený od 14:00. Teploty byly plusové, takže obavy byly na místě, už dopolední sníh byl místy dost mokrý. Takhle předpověď se naštěstí nevyplnila.
Černé sjezdovky jsou v horních částech areálu, odkázané na přírodní sníh a tedy v současné době uzavřené. Většinou jsou opravdu nesjízdné, z některých trčí možná půl metru vysoká tráva.
Červené sjezdovky západně od městečka jsou otevřené v podstatě všechny, na opačné straně údolí jich je ale spousta uzavřených. Bohužel, za celý den jsme nenarazili na jedinou červenou sjezdovku, která by nebyla plná kamení. A ačkoli by mělo platit, že čím výš, tím víc sněhu a tedy lepší podmínky, bohužel je to naopak - ty nejvýše položené sjezdovky jsou odkázané na přírodní sníh a navíc vedou skalnatým terénem, takže jsou plné kamení. V dolních částech areálu je situace trochu lepší.
Poměrně logicky - čím plošší sjezdovka, tím méně trpí náporem lyžařů. Na modrých jsou přesto kamínky, čím vyšší nadmořská výška, tím je situace horší. Zelené sjezdovky jsou na tom nejlépe, ale ani ty nejsou čisté.
Stupeň lavinového nebezpečí: 2. Mimo sjezdovky se ale v podstatě jezdit nedá...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní přepravní zařízení jsou kabinkové lanovky. Už několik let se na nich nic nezměnilo, vyjma menší modernizace trojúsekové kabinky Olympe. Nepohodlná je kabinková lanovka Saulire Express, která je dvouúseková a mezi oběma úseky je nutné přestupovat.
Kabinkové lanovky jsou doplněné sedačkovými. Bohužel, většina z nich je bez bublin, a to i ty modernější odpojitelné nebo s nástupním pásem. V dnešním počasí by se bublina dost hodila...
Zalidněnost:
Malá.
Luxus. Lanovky v podstatě bez čekání, sjezdovky také většinou bez lidí. Výjimkou jsou jen užší místa u dojezdů k lanovkám. Až časem asi uvidíme, jestli to bylo počasím nebo opravdu na tento týden přijelo tak málo lidí.
Shrnutí
+ plusy
- Převýšení, členitost a šířka sjezdovek.
- Malá zalidněnost.
- mínusy
- Provoz až od 9:00.
- Sedačkové lanovky převážně bez bublin.
- Kabinka na Mont Vallon mimo provoz.
- I přes menší sněžení stále špatné sněhové podmínky.
Hodnocení:
Třetím dnem s přestávkami sněží. Předpověď na další dny hlásí další srážky, ale bohužel i vyšší teploty, takže by mohlo v nižších částech Tří údolí pršet. Rozhodli jsme se tedy znovu navštívit Méribel, protože některé jeho části leží poměrně nízko a možná budou znovu trpět nedostatkem sněhu. Díky sněžení posledních dní se každopádně situace v Méribelu oproti naší minulé návštěvě výrazně změnila. Ani tak bohužel nemohu hodnotit jinak vysoko - hlavně když z předchozích let vím, jak skvělé lyžování tu může být...
Sjezdovky:
Méribelské sjezdovky jsou dlouhé a mají velké převýšení, ačkoli některé z nich míří v podstatě přímo dolů po spádnici nejkratší cestou. Najdeme tu několik černých sjezdovek - Face, Ecureuil, Bartavelle, Ibex, Grande Rosiére nebo Tétras. Často mají kromě slušné délky i obstojnou šířku a zajímavé přilehlé volné terény. Díky sněžení už jsou povětšinou aspoň sjízdné.
Zdejší červené sjezdovky hodnotím jako ty nejlepší ze Tří údolí. Jsou dlouhé, mají velké převýšení a slušnou šířku. Díky možnosti sjezdy různě kombinovat vznikají další variace sjezdů a na misi „nejet žádnou sjezdovku dvakrát“ není potřeba vynakládat příliš úsilí. Pomyslnou perlou je Mont Vallon a jeho dvě členité červené sjezdovky Combe du vallon a Campagnol.
Modré a zelené sjezdovky většinou nejsou plnohodnotnými sjezdovkami, ale spíše klikatými cestami. Hlavně ty v odlehlejších částech areálu zůstávají v podstatě prázdné - Pic bleu, Lapin, Gelinotte nebo Martre. Naopak modrá Biche, Doron nebo zelená Blanchot jsou spíše přelidněné.
Sněhové podmínky:
Přes noc napadlo asi 20 cm sněhu, místy ho vlivem větru bylo trochu více. Téměř od rána svítilo slunce, hezčí den by se v letošní zimě těžko hledal. I takové sněžení ale stačilo k tomu, aby Francouzi zavedli výrazně omezený provoz. Jak už je jejich „dobrým zvykem“, začali se tomu věnovat až se zahájením provozu v 9:00. Přece nebudou vstávat dřív... Hodinu a půl nás tedy nechali mačkat se na několika málo lanovkách a sjezdovkách. Až v 10:30 začali postupně otevírat i lanovky mířící na vrchol a umožňující přejezdy do sousedních údolí.
Během posledních tří dní postupně napadlo asi 40 cm sněhu. Výrazně to zlepšilo sněhové podmínky. Z mírných sjezdovek v podstatě zmizely všechny kamínky, zůstaly jen na těch nejprudších a exponovaných místech, ale většinou už se dají aspoň objet. Údolní modrá Raffort je podle mapky oficiálně uzavřená, ale na jejím začátku nebylo výrazné označení, byla urolbovaná a téměř bez problémů sjízdná.
Na červených sjezdovkách se situace také výrazně zlepšila a ubylo kamínků. Bohužel některé červené a většina černých zůstávají nadále uzavřené. Především Mont Vallon a jeho dvě červené sjezdovky byl dnes stále zavřený, důvod neznámý... :-(
Stupeň lavinového nebezpečí: 3. Volné terény rozježděny :-).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Několik páteřních kabinkových lanovek doplňují sedačkové lanovky, většinou bez bublin. Ve vrcholových částech areálu dnes hodně foukalo a bubliny by se víc než hodily.
Zalidněnost:
Menší.
Vyjma menšího ranního inferna byly během dne všehcny lanovky v podstatě bez čekání. Výjimkou pak bylo čekání na sedačku Cote Brunne, kde se později odpoledne v důsledku návratu lyžařů vytvořila poměrně velká fronta. Dala se snadno objet vyžitím lanovek Plan des Mains a Bouquetin.
Mírnější sjezdovky Biche či Blanchot byly dnes plnější, ale většina sjezdovek, a to i těch užších, umožňovala téměř nikým neomezovanou jízdu. Červené sjezdovky jsou v podstatě liduprázdné.
Shrnutí
+ plusy
- Výrazné zlepšení sněhových podmínek. Konečně zimní počasí.
- Převýšení, členitost a šířka sjezdovek.
- Malá zalidněnost.
- mínusy
- Provoz až od 9:00, plnohodnotný provoz až od cca 10:30.
- Kabinka na Mont Vallon stále mimo provoz.
- Sedačkové lanovky převážně bez bublin.
- I přes znatelné zlepšení sněhových podmínek místy stále kamínky na sjezdovkách. Počasí vhodné pro zasněžování by tu přitom bylo...
