Jungfrau
Obsah
Po absolvování zavedeného "alpského kolečka" přišla letos řada na Švýcarsko. Za výchozí bod jsme si zvolili Interlaken a nedalekou lyžařskou oblast Jungfrau, kde to známe již z naší letní dovolené z roku 2012.
Pro první den jsme zvolili nejrozlehlejší oblast, lyžařskou houpačku mezi městečky Grindelwald a Wengen.
Sjezdovky:
Výrazně převažují červené sjezdovky. Plnohodnotná modrá je snad jen podél sedačkové lanovky Männlichen, obě dlouhé rozbíhající se z Kleine Scheidegg na obě strany podél vlaku jsou místy úzké či ploché, nad Grindelwaldem je dokonce úrovňové křížení silnice, které nelze zdolat jinak, než s lyžemi v ruce.
Pod Eigergletscher se nacházejí tři černé sjezdovky, jedině tu vedoucí na Kleine Scheidegg lze ale jezdit opakovaně pomocí sedačkové lanovky Eigernordwand. Zbylé dvě totiž vedou podle sedačky Falboden, která je ovšem v provozu pouze omezeně (zřejmě o víkendech), takže je potřeba se k nim dostat pomocí dvou sedaček Wixi a Eigernordwand a přejezdu mezi nimi.
Třešinkou na dortu by mohl být slavný sjezd Lauberhorn. Trať sjezdu je lemovaná informačními cedulemi. Úvod sjezdovky lze zdolat v branách obřího slalomu, závěr pak na trati s měřením rychlosti. Jinak je sjezdovka částečně odkloněná, místy úzká a zatočená a překvapivě plochá, jako černou bych jí snad ani neznačila. Je problém jet tuto sjezdovku opakovaně, protože dostat se od jejího konce na její začátek znamená přejezd lanovkou a modrou cestou vedoucí mezi domky Wengenu až k dolní stanici kabiny Wengen-Männlichen, tou nahoru a od její horní stanice za pomoci nějakého toho bruslení a šlapání, sedačkových lanovek Gummi, Arven a Laubernhorn a několika krátkých červených přejezdů zpět na její začátek.
Sněhové podmínky:
V horních částech areálu - Männlichen, Kleine Scheidegg - je určitě přes metr sněhu, zpravodajství uvádělo 120 cm. V Grindelwaldu je mimo sjezdovky jen několik centimetrů, většinou to, co přes noc napadne, zase přes den roztaje. Na sjezdovkách ale vypomáhá technický sníh, takže jsou sjízdné až do údolí. V době naší návštěvy bylo oficiálně uzavřených jen asi 5 kratších úseků, mezi nimi tedy i svěťáková slalomová trať, jinak ale spíše přejezdové a spojovací sjezdovky, které nám nijak nechyběly.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Pro dopravu do horní části areálu si lze vybrat vlak z Grindelwaldu a Wengenu (nebo logicky z navazujících zastávek), přes 6 kilometrů dlouhou starou kabinku (snad z roku 1978, jízda trvá půl hodiny) z Grindelwaldu nebo kabinu z Wengenu. Obecně všechny varianty jsou více či méně zdlouhavé.
V horních částech areálu už naštěstí jezdí sedačkové lanovky, takže není třeba sundávat lyže. Většina z nich je s bublinou proti nepřízni počasí. Komplikované jsou pouze přesuny v oblasti Kleine Scheidegg, kde je nutné sundání lyží (při křížení železnice) nebo šlapání a bruslení (k dolní stanici sedačky Lauberhorn).
Zalidněnost:
Všední den, žádné prázdniny, tedy vše bez front, a to včetně ranního výjezdu kabinkou z Grindelwaldu. Sjezdovky v podstatě prázdné.
Občerstvení a aprés-ski:
Mnoho možností především v oblasti Kleine Scheidegg a Männlichen, ale i v Grindelwaldu a Wengenu. Nicméně kvůli zdlouhavějším přejezdům jsme si radši užívali lyžování než gastronomie, takže jsme žádnou možnost občerstvení nevyužili.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd bezproblémový po silnici z Interlakenu, parkování na velkém parkovišti v Grindelwaldu u dolní stanice kabinky na Männlichen za 6 CHF na celý den.
Shrnutí
+ plusy
- Možnost koupě skipasu v předstihu online se slevou.
- Členité a dlouhé sjezdovky
- Panoramata všude okolo - především Eiger, Mönch a Jungfrau, ale i další - Faulhorn, Schilthorn.
- mínusy
- Některá přepravní zařízení starší, pomalá či nepohodlná - kabinka Grindelwald-Männlichen, kabina Wengen-Männlichen.
- Nedostatečné propojení v oblasti Kleine Scheidegg.
Druhý den jsme v oblasti Jungfrau zamířili na Schilthorn, který je sice v porovnání se sousední houpačkou mezi Wengenem a Grindelwaldem hodně malý, ale podle všeho má co nabídnout.
Sjezdovky:
Lyžařský areál je v podstatě dvoupatrový a obou patrech najdeme sjezdovky všech obtížností. Výškový rozdíl je, řekněme, necelý kilometr, díky tomu se lze přesouvat s ohledem na počasí - při špatné viditelnosti se držet dole, na jaře naopak nahoře.
Platí, že nejstrmější jsou většinou svahy orientované na sever až severovýchod. Kraluje jim asi ta vedoucí z vrcholu Schilthorn na Birg. Nájezd je úzký, ale jinak je široká a moc pěkná. Při naší návštěvě byla pokrytá asi 20 cm čerstvého prašanu, pod nímž byl krásně tvrdý podklad z přírodního sněhu, paráda. Bohužel v dolní části se napojuje na letní cestu, která jako sjezdovka není ani modrá a je přinejmenším potřeba si "trochu" přibruslit, určitě to ale bude stát nějaké síly.
Podél sedačkových lanovek pod Birgem vedou sjezdovky různých obtížností, zmínila bych především mírnou širokou modrou pod hřebenem Schwarzgrat a podél sedačky Riggli, černou Muttleren podél stejnojmenné dvousedačky nebo červenou Bietenhorn podél sedačky Kandahar. Paralelně s touto červenou vede i variantní černý sjezd a v dolní části na ně přímo navazuje černá Kanonenrohr. Je to jediná sjezdovky spojující horní a dolní část areálu. Sklonem snad není vyloženě černá, protože je hodně serpentinovitá, ale tím pádem také převážně dost úzká, umrzlá a zatáčky jsou dost ostré. Určitě není vhodná pro začátečníky, kteří by snad chtěli lyžovat v u horních sedačkových lanovek a pak se na lyžích vrátit dolů.
Dolní část areálu už je přece jen plošší, dvě varianty černého sjezdu najdeme jen na jednom svahu hřebenu Schiltgrat. Zbylé sjezdovky jsou červené a modré, spíše snad tedy modré, spousta přejezdových částí vedoucích svahem občas skoro jen po vrstevnici. Pěkná členitá červená je na Schiltgratu podél sedačkové lanovky Schiltgrat nebo pod Maulerhubel podél sedačky Winteregg. Na Maulerhubel jsou také nejlepší modré, protože jsou to opravdu sjezdovky. Sympatická modrá je i na Schiltgratu, ale obsluhovaná 1.100 m dlouhým kotvovým vlekem.
Sněhové podmínky:
Všechny sjezdovky otevřené a upravené, v horní části přes nos napadl prašan, na svahu Schilthornu to mohlo být tak 20 cm, pod Birgem odhaduji 10 cm. Nahoře je na sjezdovkách jen přírodní sníh, který byl příjemně umrzlý a ve spojení s prašanem naprosto úžasný. V dolní části už jsou vysněžované i technickým sněhem, takže na prudších úsecích byl hladký zmrzlý podklad, který tak nemám ráda... :-)
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Přepravu z parkoviště Stechelberg až na Schilthorn zajišťují 4 na sebe navazující visuté kabiny. Ty navíc jezdí podle jízdního řádu, takže hlavně ráno je třeba si hlídat čas odjezdu, protože pak jede až za půl hodiny. Při ranním výjezdu na sebe jednotlivé úseky navazují, takže výjezd trvá asi 3/4 hodiny a je docela únavný. Během dne už je potřeba na kabiny čekat nebo se zařídit jinak, obě varianty vždy zdržují. Stejně takrelativně krátká pozemní lanovka na Allmendhubel.
Je tedy určitě lepší využívat sedačkových lanovek, kterých je celkem 7 - od starých dvousedaček až po čtyřsedačku s krytem, nicméně obsluhují sjezdovky všech obtížností, takže vyjma nezbytného výjezdu na Birg či Schilthorn se dá kabinám docela dobře vyhnout.
Zalidněnost:
Kabina ze Stechelbergu ráno vyrážela v podstatě prázdná, slouží snad spíš jako místní hromadná doprava a vozí děti do školy v Mürrenu. Lyžařů tam s námi bylo, že by se na prstech jedné ruky dali spočítat. V Mürrenu už pochopitelně lyžařů přibylo, ale kabina na Birg byla i tak poloprázdná a na Schilthorn nás jela opět jen hrstka. Obdobná zalidněnost vydržela celý den. Jediné přepravní zařízení, na které bylo potřeba čekat, je přibližovací vlek Allmendhubel od horní stanice pozemní lanovky, protože je to jen poma a vyrazí na ní velká část lyžařů, kteří lanovkou přijedou. Všude jinde nebyl vůbec nikdo, sedačky i sjezdovky prázdné.
Občerstvení a aprés-ski:
Piz Gloria je sice otevřená, ale v rekonstrukci a je to tam jedno velké staveniště. Dostat se na vyhlídkovou terasu znamená projít po dřevěných deskách, které tvoří jakýsi chodníček, kolem různých svářečů. Všichni vždycky přestanou pracovat, když někdo prochází, takže jim to asi bude ještě nějakou dobu trvat. Návštěvu zdejší restaurace jsme tedy z tohoto důvodu, a také kvůli malé viditelnosti, zavrhli.
Pěkná, ale malá restaurace je na Birg, obsluhovala nás česká servírka. V nabídce je denní menu asi za 20 CHF, za stejné peníze se dá pořídit třeba raclette sestávající z talíře pokrytého sýrem, tří brambor a nakládané zeleniny. Čaj 4,50 CHF.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd až na parkoviště Stechelberg je bezproblémový. Parkoviště je samozřejmě zpoplatněné, ale dostatečně kapacitní, místo se vždy najde, možná ale dost daleko od kabiny. Samotný výjezd jen do Mürrenu je zdlouhavý a je potřeba hlídat jízdní řád kabin.
Shrnutí
+ plusy
- Sjezdovky všech obtížností, řada z nich poměrně dlouhých, pěkně členitých a širokých.
- Malá zalidněnost.
- Prý krásná panoramata, ta jsme ovšem neviděli :-).
- mínusy
- Páteřní přepravní zařízení jsou visuté kabiny, pro výjezd na Schilthorn je potřeba postupně využít čtyři na sebe navazující.
- Propojení horní a dolní části areálu visutou kabinou a úzkou černou sjezdovkou.
