Javorník - Obří sud

24. 2. 2019

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka neVločka ne

Už před nějakou dobou jsem zjistila, že pro lyžování v českých podmínkách mi bohatě stačí jedna sjezdovka a u ní rychlý vlek. Rozhodla jsem se tedy, že kromě větších areálů, do kterých jsme zatím jezdili, zkusím také nějaké menší, jejichž bonusem by mohla být kratší dojezdová vzdálenost.

Sjezdovky:

Sjezdovka je tu vlastně jen jedna, a to modrá. Údajně je dlouhá 900 metrů, ale paralelně vedoucí sedačková lanovka má prý 803 m, takže sjezdovka musí mít logicky stejnou délku. V horní polovině má sjezdovka větší sklon, v dolní polovině je plošší. Rozhodně ale nelze tvrdit, že je jen pro začátečníky nebo rodiny s dětmi, viděla jsem řadu lyžařů, kteří si užívali sportovní oblouky. A ani spodek není až tak plochý, že by třeba bylo potřeba se odpichovat, to se asi bude týkat jen těch, kteří zanedbali servis :-), dle mých zkušeností se dá docarvovat až k lanovce. Navíc je za dobrých sněhových podmínek luxusně široká.

Na druhé straně lanovky se nachází snowpark a skikrosová trať, oboje je ale vzhledem k vysokým teplotám aktuálně téměř bez sněhu.

Sněhové podmínky:

Udávaná výška sněhové pokrývky na sjezdovce je 50 - 60 cm. V krajích to bude určitě méně, jinak neumím posoudit. Tráva, hlína ani kamínky ale nikde nevylézají, takže na sjezdovce je určitě sněhu dostatek. Přes noc pravděpodobně dosněžovali, protože bylo několik stupňů pod nulou, a ráno před zahájením provozu sjezdovku rolbovali, což by, předpokládám, jinak nedělali.

S ohledem na ranní rolbování byl na sjezdovce manšestr, který vydržel přesně na jednu jízdu. Poté, co se po sjezdovce přehnala první vlna lyžařů z něj nezůstalo nic. Asi hodinu vydržela sjezdovka v dobrém stavu, pak se pomalu začaly tvořit muldy z technického sněhu, který byl „naškrábaný“ na takový jemný prach, že ani netvořil oporu lyžím. Okolo 11. hodiny se na řadě míst obnažil zmrzlý podklad a v další asi půlhodině začala pod vlivem slunce, které vylezlo, sjezdovka měknout, sníh zfirnovatěl. Podmínky tedy různé, rozhodně ale jarní. Pokud se nevrátí zima, mají to tu spočítané...

Ostatní plochy mimo sjezdovku jsou po střídání nízkých a vysokých teplot zmrzlé na led nebo jsou úplně bez „sněhové“ pokrývky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Sjezdovku obsluhuje čtyřsedačková lanovka. Neodpojitelná s nástupním pásem, takže nijak extra rychlá. Dojezd k turniketům je z kopečka a stát bokem by asi pro všechny byla ostuda, takže jsem tam byla většinu času za blbce, který se neumí postavit do fronty. Občas se někdo chytil a postavil se stejně, jako já, ale obrátit davy na jinou víru se mi nepodařilo. Pro nezaujaté pozorovatele by to ale musela být parádní němá groteska, protože každou chvíli to někomu podklouzlo, přejel přes několikery lyže a zastavil o někoho pevněji stojícího, v tom horším případě se poroučel k zemi, a to včetně dospělých. Učí se tu spousta začínajících dětí, většina z nich bez holí, dostávají tedy dokonalý příklad... Přitom udělat velkou rovnou plochu před turnikety a přesunout tím ten kopeček mimo její dosah by nebyly žádné rozsáhlé zemní práce, které se nedaly s pomocí bagru při výstavbě lanovky udělat...

Za turnikety je přístup z obou stran ohrazen bytelným dřevěným plotem. Ulička je ale tak úzká a navíc stočená, že se do ní pohodlně vejdou jen tři lyžaři vedle sebe. Fronta pro jednotlivce na doplňování chybí úplně. Navíc vlivem začátečníků a dětí pochopitelně občas vznikají zmatky nebo se postupuje pomalu. Formace pro nástup se tedy tvoří až těsně před nástupem a naprosto živelně, takže sedačky jezdí nevytížené, stalo se mi i že jsem jela úplně sama (a jak jsem zaregistrovala, nebyla jsem jediná, komu se to stalo). Tohle mají bravurně podchycené snad jen v Rokytnici... Sice nevím, co lyžaře vede k podupávání na nástupním pásu, ale místo ranního pozdravu, který je třeba obvyklý na Plešivci, se dočkali křiku, že to nemají dělat.

U dolní stanice je občerstvení i budova, která slouží, pokud jsem správně zaregistrovala, jako půjčovna a škola, jsou v ní i toalety. Vše jen několik kroků od parkoviště, po rovince a hned u nástupu na lanovku.

Zalidněnost:

Větší.

Už ráno v 8:45 se stála fronta na spuštění lanovky. První asi 2 jízdy byly rovnou k turniketům, pak se začala tvořit menší fronta, která vygradovala mezi cca 10:00 a 11:00 na odhadem 5 - 7 minut čekání.

Na sjezdovce ale bylo mraveniště. Svah je pochopitelně využívaný hlavně začátečníky, kteří se ne vždy chovají předvídatelně, takže jsem při pozorování z lanovky viděla několik ne úplně bezpečných situací. Pokud by byla sjezdovka otevřena v plné šíři, problém by určitě nebyl. Nevytíženost lanovky je v tomto případě bonusem, neumím si představit, že by na sjezdovce bylo lidí ještě více.

Doprava do střediska a parkování:

Z Prahy asi hodina cesty, celé pohodlně po dálnici na Liberec, pak jen několik kilometrů od sjezdu na parkoviště. Ráno mrzlo, takže třeba na dálničních mostech byl vidět namrzlý povrch, ale jinak byly silnice suché a bez problémů sjízdné. Parkoviště je asfaltové, ale kapacitně nepostačuje. I když bych tu v některé dny očekávala návštěvnost mnohem větší, při mém odjezdu cca ve 13:30 se parkovalo i podél příjezdové silnice.

Shrnutí
+ plusy
  • Dojezdová vzdálenost z Prahy a cesta celá po dálnici.
  • Za dobrých sněhových podmínek luxusně široká sjezdovka.
  • Sedačková lanovka.
- mínusy
  • Sedačková lanovka je neodpojitelná, tedy pomalá.
  • Jen jedna sjezdovka, která je navíc pro mnohé lyžaře v dolní části moc plochá.
  • Aktuálně sjezdovka otevřena ani ne v poloviční šíři.
  • Nevhodně řešený nástup na lanovku - svah před turnikety, úzký koridor k nástupu na lanovky, chybějící fronta pro jednotlivce.
  • Laxní a občas až arogantní obsluha lanovky.
  • Drahé skipasy - 3 h za 390 Kč (stejně jako v mnohem větších Pasekách nad Jizerou), 4 h za 450 Kč (o 30 Kč víc, než v Pasekách), 1 den za 590 Kč (o 90 Kč víc, než v Pasekách).