Les Trois Vallées - Courchevel

Obsah

3. - 9. 2. 2019

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Courchevel sestává z několika menších částí rozprostřených v různých částech údolí a navzájem propojených lanovkami a sjezdovkami. Díky tomu působí sám o sobě dost rozlehle a umožňuje si vybrat mezi rušnými částmi stejně jako najít zcela odlehlé lokality.

Sjezdovky:

Údolí, ve kterém Courchevel leží, je hodně členité. Díky tomu zde najdeme snad všechny možné typy sjezdovek. Do nejníže položeného Courchevel-Le Praz (1. 300 m n. m.) a La Tania (1.400 m n. m.) kromě černých Jean Blanc nebo Jockeys stékají nejen červené, ale i jedna modrá a zelená. Je s podivem, že se to může na jeden svah vejít. Zelená Plan fontaine sice svah kžižuje tam a zpět, ale nekříží jinou sjezdovku a my jsme si jí překvapivě dost užili díky konstantnímu sklonu, který umožňoval pohodový krátký carvingový oblouk a zároveň díky zatáčkám, které z toho celého udělaly tak trochu tobogán. Na stará kolena se vrátíme na dětské svahy :-). V horní části je pod vrcholem Col de la Loze (2.305 m n. m.) je ještě černá Dou des lanches. Poté, co se odpojí od modrého traverzu zamíří dolů, překvapivě ale nijak strmě. Nahoře je široká a přehledná, postupně se sice trochu zužuje, pak zase rozšiřuje, v některých místech je vyloženě plochá, hodně strmý je snad jen dojezd k lanovce, který se dá objet po červené a kvůli kterému ale podle mého nemusí být značen celý sjezd černě, vršek s objezdem by mohly být červené.

Hlavní sjezdovky se rozprostírají nad městečky Courchevel-Village a Courchevel 1850. Jejich okolí je ploché a plné výukových sjezdovek. Mezi nimi i poměrně dlouhá zelená Bellecôte, která pobaví hlavně dvakrát zalomeným vlekem, který ji obsluhuje. A pochopitelně modrá sjezdovka Altiport, která má v podstatě plošinu s výhledem na zdejší slavné letiště. To je údajně jedním z nejnebezpečnějších letišť světa, prý má nejšikmější přistávací dráhu, piloti sem potřebují speciální licenci a přesto se občas něco nepovede... A v tom případě to pak lyžaři mají „z první ruky“. Jako my... Svahy nad touto planinou jsou pak značené povětšinou červeně a na výběr jich je celá řada. Díky převažující severovýchodní orientaci navíc nejsou nijak výrazně vystaveny slunci. V horní části je úžasná členitá červená Saulire (Col de Saulire) a v jejím okolí několik černých - Suisses, m, Pylones a konečně taky Grand couloir. Sjezdovka m mě zaujala nejen názvem, ale i skutečností, že odhadem tak její první polovina vede po úzkém vrcholku hřebene se strmými srázy po stranách a až v polovině se rozšiřuje a zamíří směrem dolů. Ale pohodička - na rozdíl od Grand couloiru, který na 630 metrech překonává převýšení 340 metrů. Přitom je prý ze zdejších kuloárů nejširší a nejméně strmý :-). Kdyby byl upravovaný, tak bych ho prohlásila za sjízdný, ale takhle... :-) A to je už od pohledu pohodička oproti vedlejšímu GoPro Couloir, který míří do sousedního Méribelu.

Z protějšího vrcholku Col de chanrossa (2.540 m n. m.) vedou sjezdovky spíše obtížnější - na jednu stranu černá a červená, na druhou stranu jen červená. Na všechny pak navazují modré úseky, které lze jezdit samostatně. Obzvláště modrá Creux vyloženě dálniční, široká, liduprázdná... A všechny končí u sedačky Roc Mugnier, ať už u její dolní či horní stanice, přičemž od této sedačky se lze dostat na sjezdovky pod horou Signal (2.250 m n. m.).

Na svazích hory Signal jsou už tradičně v horní části i sjezdovky červené barvy, zatímco dolů do městečka Courchevel-Moriond vedou sjezdovky jednodušší, především modré.

Kombinace některých sjezdů nabízejí naprosto luxusní převýšení. Například sjezd ze Saulire po stejnojmenné červené, následně modré Sources a červené Amoureux nabízí převýšení přes 1.400 metrů! Jen se bohužel kvůli komplikovanému návratu/výjezdu nedá moc jezdit opakovaně.

Obecně si je potřeba v Courchevelu dát pozor na dva „slepé sjezdy“ St Bon a Plan du Vah, od kterých není možný návrat lanovkou, ale pouze skibusem.

Sněhové podmínky:

Sněhu dostatek i mimo sjezdovky. Některé sjezdovky ale byly dost zmrzlé - namátkou Saulire, Bel air, dolní část Amoureux.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Údolí, ve kterém Courchevel leží, je hodně členité. Lanovky navíc začínají ve městečkách, která leží klidně i na protilehlých stranách údolí, ale spojnicí mezi nimi nejsou dolní stanice lanovek na dně údolí u říčky Ruisseau de Gravelles. Údolí je zalesněné a lanovky i sjezdovky se spíše drží nad hranicí lesa. Chybí tedy návratová lanovka nebo vlek od sjezdovky Plan du Vah. A stejně tak od sjezdovy St Bon, která je tak čistě návratová pro ty, kteří jsou v Saint Bon ubytování.

Z městeček vyráží hlavně kabinkové lanovky, vlastně z každého jedna. Kdo chce sjíždět až dolů, musí počítat se sundáváním lyží. Z Courchevel-Village na Saulire je to navíc soustava hned tří kabinek - Grangettes, Verdons a Vizelle. Nepovažuji to za moc pohodlné. Bonusem je visutá kabina Saulire, která vede přímo na stejnojmenný vrchol.

Navíc je v Courchevelu atypicky velké množství vleků. Včetně těch dětských jsem jich napočítala 19, zatímco v Les Menuires 12, v Méribelu 10 a ve Val Thorens jen 5. V českých horách mi vleky nevadí, naopak je cíleně vyhledávám, ale při týdenním pobytu si na lanovce odpočinu ráda. Ani v Courchevelu ale nebyl problém se vlekům úplně vyhnout.

Zalidněnost:

Střední.

Fronty na lanovky se přes den tvořily jen výjimečně a maličké, vlastně to ani nestojí za to zmiňovat jako frontu, nástup na lanovku odhaduji do 3 minut.

V porovnání s Méribelem a Val Thorens jsem ale pozorovala znatelně větší zalidněnost na sjezdovkách, některé mi přišly vyloženě přelidněné - například modrá Altiport, Pralong nebo Biollay (ačkoli stačilo si chvíli počkat na volné „okno“, které vystačilo na několik oblouků než jsem dojela skupinu vepředu), ale třeba také červená Saulire (a tady už čekání na „okno“ nepomohlo).

Občerstvení a aprés-ski:

V porovnání s ostatními částmi Tří údolí mi přišlo, že je zde možností občerstvení méně. Neprojíždí se vyloženě skrz městečka, takže jsou restaurace rozprostřené spíše po svazích. A tam jich taková koncentrace přeci jen není. Zaujala mě restaurace Le Pilatus, která stojí přímo u zdejšího letiště a z terasy je na letiště pěkný výhled. Kvůli zahájení provozu lanovek až v 9:00 jsme měli ráno dostatek času na vydatnou snídani, takže jsme se přes den obešli bez jídla a tedy žádnou z restaurací nevyzkoušeli.

Shrnutí

+ plusy
  • Malebná městečka bez typických francouzských paneláků.
  • Rozlehlý areál sám o sobě.
  • Terény všech obtížností, délek, šířek...
  • V sobotu liduprázdné sjezdovky.
- mínusy
  • Courchevel je už od pohledu tak nějak „luxusní“ a prostý pohled na ceny ubytování soudného zájemce odradí.
  • Páteřními přepravními zařízeními jsou kabinky, takže je nutné neustále sundavat lyže.
  • Provoz až od 9:00.
  • Trochu zdlouhavější spojení se sousedním Méribelem, při prvním ranním výjezdu je vždy potřeba přestupovat, někdy i víckrát.
  • Některé sjezdovky hodně zmrzlé až zledovatělé.
  • Hodně zalidněné některé sjezdovky.
  • Drahé skipasy - sedmidenní za € 354, moc nepomohla ani „akce DUO PASS“ kde skipas pro jednoho na 7 dní vyšel na € 344. To je vlastně pořád cca € 50 na den.

6. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ano

Alpské země v poslední době zpřísňovaly opatření, takže jsme se sbalili a vyrazili do Francie, kde kromě „Health Passu“ nic nechtějí. Příjezd byl bezproblémový, průjezd přes všechny hranice bez zastávek, nikdo po nás nic nechtěl. Naše první oblouky vedly do rozlehlého Courchevelu, kde se nám při minulé návštěvě moc líbilo. Courchevel sestává z několika menších vzájemně propojených částí. Je natolik rozlehlý, že prolyžovat ho za jeden den není reálné, takže nás v následujících dnech určitě čeká návrat.

Sjezdovky:

Okolí Courchevelu je hodně členité a kromě centrální části (Courchevel a Village) leží po někud bokem Le Praz s La Tanií a na opačné straně údolí pak Moriond. V kotlině nad Courchevelem najdeme spíše snadné sjezdovky pro začátečníky, ale o patro výše na svazích Saulire se nachází obstojná sbírka červených a černých sjezdovek. Největší atrakcí je ale nepochybně zdejší letiště :-).

Další černé sjezdovky najdeme pod Col de la Loze nad městečky Le Praz a La Tania. Tuto oblast jsme ale zatím navštívili jen letmo. Pro začátečníky je vhodná zdejší zelená Plan fontaine, která nemá žádné extra ploché úseky a je hodně serpentinová, takže by mohla bavit třeba děti.

Sjezdovky nad vesničkou Moriond jsou spíše snadné, převažují modré. V krátkých lesních úsecích jsou ale trochu užší. Několik červených, které jsou v horní části, má naopak příjemnou šířku a jsou docela členité.

Sněhové podmínky:

Menší obleva očividně zasáhla i vysoko položené partie Alp. Na sjezdovkách je to patrné hlavně na dojezdech, kde leží kombinace technického a přírodního sněhu. Co byl ráno jen umrzlý podklad, z toho byly odpoledne místy obstojné ledové plotny. Na některých sjezdovkách jsou i menší vydřená místa, namátkou třeba na modré Gentianes, kde se kamínky střídají s plotnami. Z hojné přítomnosti lyžařů a snowboardistů usuzuji, že mimo sjezdovky je zřejmě sněhu dostatek, různými neduhy tedy trpí zřejmě hlavně frekventované sjezdovky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Z vesniček vzhůru vyráží především kabinkové lanovky. Některé rychlé a moderní, některé trochu starší, ale stále postačující. Ve výše položených partiích na ně zpravidla navazují sedačkové lanovky, případně vleky.

Samotnou kapitolou je centrální část Courchevelu, kde najdeme úplně všechno - od luxusních kabinkových lanovek přes staré, pomalé a přepravní kapacitou nepostačující kabinky, visutou kabinu, sedačkové lanovky všech druhů až po vleky, včetně opakovaně zalomených vleků Bellecote nebo Cospilot.

Zalidněnost:

Menší.

Zatímco v okrajových částech areálu Moriond, Village, Le Praz a La Tania byl nástup na přepravní zařízení okamžitý, bez sebemenšího čekání, v Courchevelu se tvořily menší fronty. Přesto byl většinou nástup rychlý během několika minut. Extrémem je kabinková lanovka Chenus z roku 1969, u které se tvořila regulérní fronta.

Žádná podstatná koronavirová omezení na lanovkách uplatňována nejsou. Při přepravě, ve frontách a uvnitř budov je potřeba mít roušku, většina lidí to ale nedodržuje. Povinnost „Health Passu“ nikdo nekontroluje, skipas jsme měli koupený z domova dobitím na starší kartu, takže jsme šli rovnou k turniketu a nikdo nic nechtěl. Lanovky jezdí často plně obsazené, obsazenost není nijak omezována.

Na některých sjezdovkách byl hustší provoz. Nejhorší mi přišla modrá Altiport, která křižuje další modré sjezdovky a navíc všichni neočekávaně zastavují, aby se podívali na letiště a letadla :-).

Shrnutí

+ plusy
  • Rozlehlý areál.
  • Sjezdovky všech obtížností, délek, šířek...
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Časté sundávání lyží kvůli kabinkovým lanovkám.
  • Zdlouhavé přejezdy jak v rámci areálu, tak do sousedního Méribelu.
  • Některé sjezdovky zledovatělé a s kamínky.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...

8. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Předpověď počasí (a sobota) nás přivedla zpět do Courchevelu dříve, než jsme měli v plánu. Zatímco pro Les Menuires a Méribel bylo hlášeno sněžení, pro Val Thorens a Courchevel polojasno s lehkým sněžením. Kvůli příznivějším teplotám jsme zvolili právě Courchevel. Jelikož ale v noci sněžilo, byl problém se přes hřebeny do Courchevelu vůbec dostat, a to ačkoli napadlo na hřebenech slabých 20 cm, lanovky byly uváděny do provozu s podstatným zpožděním.

Sjezdovky:

Tentokrát jsme se drželi převážně v oblasti mezi La Tania, Le Praz, Village, Courchevel a vrcholkem Biollay, protože na výše položených sjezdovkách byla zhoršená viditelnost. Sjezdovky jsou tu z větší části pod hranicí lesa a tedy před nepříznivým počasím trochu více chráněné.

Z Col de la Loze do Le Praz vedou dvě na sebe navazující černé sjezdovky Dou des lanches a L´Eclispe s celkovým převýšením přesahujícím 1.000 metrů. Kvůli horší návaznosti obou sjezdovek ve střední části je lepší využít L´Eclipse v její plné délce z vrcholku Chenus. Převýšení 940 metrů je i tak slušné. Výjezd na Chenus je dvěma na sebe navazujícími sedačkovými lanovkami, takže se sjezdovka dá pohodlně jezdit i opakovaně. Nicméně my jsme kvůli čerstvě napadlému sněhu a nejezdící lanovce tento sjezd vynechali...

Z vrcholku Chenus stékají do Chrouchevelu, Village, Le Praz a La Tania početné červené sjezdovky, jen na dojezdech jsou trochu plošší a některé (např. Amoureux) hodně úzké.

Do La Tania a Chourchevelu vede i několik modrých a zelených sjezdovek. Do La Tania modré Arolles a Folyéres a zelená Plan fontaine. Do Courchevelu modrá Anémones a zelená Loze est.

Za vyzkoušení možná stojí i sjezd s převýšením 1.440 metrů. Začíná na Saulire, odkud vede po červené Saulire a Combe saulire, pokračuje plošší částí po zelené Verdons a Plantrey a následně po červené Brigues a Amoureux až do cíle v Le Praz.

Ostatní části Courchevelu jsme při této návštěvě nenavštívili...

Sněhové podmínky:

Za dva dny došlo k podstatné změně a to je čerstvě napadlý sníh. Zatímco v horních partiích je ho odhadem 20 cm, v těch nejnižších asi nesněžilo vůbec. Výrazně se to podepsalo i na stavu sjezdovek, pod sněhem zmizely kamínky. Zatím je to ale jen vizuální efekt, protože po sněžení byly upraveny jen sjezdovky zelené a modré, zbytek byl ponechán lyžařům v původním stavu. Červené Saulire a Combe saulire byly bez zledovatělých částí a tedy pohodově sjízdné.

Totéž se bohužel nedá říct o sjezdovkách níže položených. Brigues nebo Amoureux jsou jedna velká ledová hora. Totéž platí třeba pro modré Tovets a Arolles, kde měli začátečníci dost co dělat. Snad se tedy následnou úpravou sníh technický spojí s přírodním a sjezdovky budou lépe sjízdné.

Stupeň lavinového nebezpečí: 3.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Jedním z důvodů, proč jsme vyrazili do Courchevelu, je sobotní střídání turnusů. Jelikož Courchevel nám přišel ve Třech údolích vždy nejvíce zalidněný, chtěli jsme využít volnějšího dne. Bohužel, s úbytkem lidí a nově napadlým sněhem se Francouzi vypořádali tak, že některé lanovky vůbec nespustili - třeba kabinu na Saulire nebo sedačky Coqs a Foret. Zkomplikovala se tak možnost jezdit opakovaně černou sjezdovku L´Eclipse a také návrat do Méribelu, kdy jediná zpáteční cesta vedla přes Col de la Loze. Na ten se dá z Chourchevelu dostat prastarou kabinkou Chenus a pak sedačkou Dou des Lanches. Během dne navíc došlo k poruše kabinky Verdons, uvízli jsme v ní skoro na půl hodiny (podle fotek 28 minut). V důsledku toho se všichni rozhodli využít Chenus, u které se tvořila fronta asi na 10 minut.

Zalidněnost:

Menší.

Překvapivě se od minulé návštěvy zas tak moc nezměnilo. V okrajových částech areálu La Tania, Le Praz a Village bylo v podstatě vylidněno, nástup na přepravní zařízení okamžitý, bez čekání, i sjezdovky byly docela prázdné.

O poznání horší byla situace v samotném Courchevelu, kde se sobotní střídání turnusů projevilo jen nepatrně - třeba menší frontou na Biollay. Sjezdovky ale byly zalidněné docela slušně.

Menší novinkou jsou protikoronavirová opatření. V samotném Courchevelu to nikdo moc neřeší, ale při přejezdu přes Méribel nám ráno cestou tam i odpoledne cestou zpět skenovali QR kód.

Shrnutí

+ plusy
  • Rozlehlý areál.
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
  • Sjezdovky vedoucí lesem poslouží při horším počasí.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Omezený provoz lanovek a komplikovaný výjezd - spousta lanovek nejezdila.
  • Některé sjezdovky zledovatělé.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...

12. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

V následujících dnech se má oteplit, na dojezdech lanovek by mělo být dokonce nad nulou. A protože údolí, ve kterém leží Courchevel, je otevřenější a tedy podle mého i slunnější, rozhodli jsme se využít mrazivých teplot a znovu vyrazit do Courchevelu. Podmínky se mění ze dne na den a každé další lyžování je o dost jiné, než to předchozí.

Sjezdovky:

Ačkoli do Courchevelu nás přivedla hrozba vyšších teplot v následujících dnech, kvůli vyšší zalidněnosti centrální části jsme se nakonec drželi hlavně ve vrcholových partiích nad Moriondem a v okolí letiště.

Vyzkoušeli jsme černou Chanrossa a červenou Jean Pachod z vrcholku Col de Chanrosa. Černá má strmý úsek jen hodně krátký, jinak je spíš červená a na dojezdu plochá. Překvapivě byla upravená. Červená Jean Pachod je ve střední části přerušena úzkým traverzem, což jí dle mého dost ubírá na atraktivitě. Zajímavější je určitě červená Roc Merlet stékající z vrcholku na opačnou stranu.

Celá oblast nad Moriondem je nejlépe dostupná modrou sjezdovkou Creus a následně lanovkou Roc Mugnier. Sjezdovka je přirozeně členitá, strmější pasáže střídají plošší, především je ale luxusně široká. Totéž se bohužel nedá říct o modré Praméruel, která končí u stejné sedačkové lanovky, ale spíš než o sjezdovku jde jen o přejezdovou cestu.

Červené a modré sjezdovky mezi lanovkami Pralong a Aigulle du fruit se různě křižují, některé jsou plnohodnotné, jiné už ale spíš slouží jen k přejezdům (Lac creux).

Prohlédli jsme si i černou Suisses, nakonec ale jen z lanovky. Je široká a v horní části má poměrně stabilní sklon. Narozdíl od černé Chanrossa ale byla neupravená a asi bychom se na ní jen trápili.

Když jsme jeli obhlédnout zalidněnost centrální části Courchevelu, svezli jsme se po zelené Bellecote. Je to plnohodnotná široká sjezdovka, byť samozřejmě svým sklonem odpovídá barvě. Podle mého je ideální na výuku, obsluhuje ji rychlá poma, která je dokonce několikrát zalomená.

Sněhové podmínky:

Udivuje mě, s jakou rychlostí se mění podmínky. Zatímco minulý čtvrtek byla na některých nezasněžovaných sjezdovkách vydřená místa s kamínky a poměrně hodně ledových ploten, o 2 dny později, v sobotu, byly oba problémy skryty pod čerstvě napadlým sněhem. Na sjezdovkách se tehdy tvořily muldy, což se o naší třetí návštěvě říct nedá. Úprava sjezdovek už zřejmě zajistila spojení původního technického sněhu s nově napadlým přírodním. Co mě ale hodně překvapilo, jsou ledové plotny v podstatě všude - nebyly snad jen na ploché Bellecote...

Stupeň lavinového nebezpečí: 3.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Oproti původnímu plánu jsme se drželi v oblasti mezi lanovkami Pralong, Marmottes a na opačné straně údolíčka nad Moriondem. Z Moriondu stoupá vzhůru moderní kabinková lanovka, jinak jsou ale v oblasti pouze lanovky sedačkové. Většinou spíše staršího data, některé neodpojitelné. Často ale obsluhují tak odlehlou lokalitu (Col de chanrossa), že jezdí v podstatě prázdné a náhrada za novější přepravní zařízení by asi na situaci nic nezměnila.

Zalidněnost:

Menší.

V tomto týdnu je zalidněnost ještě o něco menší, než v týdnu minulém. Přesto ale v Courchevelu bylo na některých sjezdovkách trochu „mraveniště“. Doma by nám nevadilo, ale tady to nemáme zapotřebí :-), takže jsme se přesunuli do výše popisované lokality. Tam jsme měli celý den lanovky a většinou i sjezdovky jen pro sebe.

Na lanovku jsme ale za celý den čekali jen jednou, zřejmě šlo o nějaký nárazový nával u sedačky Aiguilledu fruit, protože hned při další jízdě zde nikdo nečekal.

Shrnutí

+ plusy
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
  • Nižší nadmořská výška a tedy i menší zima než v sousedních údolích.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Starší pomalé sedačky.
  • V podstatě všechny sjezdovky zmrzlé, velmi tvrdé.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...

5. 1. 2023

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka neVločka neVločka ne

Po roce jsme se vrátili do Tří údolí. Přivítaly nás jarní teploty i podmínky. První lyžařský den jsme nakonec strávili částečně v okolí Altiport a především v horních částech na Courchevel-Mariond.

Sjezdovky:

Sjezdovky přímo nad Courchevelem a Mariondem jsou spíše mírnější, některé značené dokonce zeleně. V ostatních částech ale najdeme velký výběr sjezdovek červených i černých. Příjemně svižné a přitom minimálně zalidněné jsou červené Roc Merlet, Jean Pachod nebo Roc Mugnier. Z modrých stojí za zmínku Pyramides, Marquis nebo jedna z centrálních sjezdovek - Pralong.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky jsou zoufalé. Teploty se přes den pohybovaly nad nulou i ve vyšších částech areálu, u lanovky Pralong bylo dokonce 7 °C. V uplynulých dnech údajně vydatně pršelo. Na množství i kvalitě sněhu se to samozřejmě výrazně projevilo. Špinavý sníh, vykukující tráva, hlína, spousta kamenů, některé opravdu velké. V podstatě neexistuje sjezdovka, která by byla „čistá“. S novými lyžemi (koho to napadlo!) je to jen kličkování po místech, která se zdají být aspoň trochu bezpečná. Některé sjezdovky jsou opakovaným táním a mrznutím hodně ledovaté. Poměrně hodně sjezdovek je zcela uzavřeno.

Mimo sjezdovky je sníh cca od 1.600 - 2.000 m n. m. (podle orientace ke světovým stranám), ale ani v těch nejvyšších částech to není na jízdu mimo sjezdovky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Na stavu lanovek a vleků se nic nezměnilo. Z Moriondu stoupá vzhůru moderní kabinková lanovka, jinak jsou ale v oblasti pouze sedačkové lanovky, často trochu starší starší.

Zalidněnost:

Střední.

Při ranním zahájení provozu se u všech lanovek tvoří velké fronty. Přepravdní zařízení jsou v provozu, až na výjimky, téměř všechny, o sjezdovkách se to ale říci nedá. Některé sjezdovky jsou tedy kvůli omezenému výběru hodně zalidněné. Oblast nad Moriondem je ale už tradičně mnohem klidnější, než centrální Courchevel, takže tam jsme na lanovky nečekali a sjezdovky jsme taky měli často jen sami pro sebe.

Shrnutí

+ plusy
  • Málo zalidněné odlehlejší části areálu.
  • Atrakce v podobě letiště nebo muzea zimních sportů v hlavní budově.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Starší přepravní zařízení.
  • Tráva, hlína, kamínky, kameny...
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny.

7. 1. 2023

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka neVločka neVločka ne

Původně nebylo v plánu se do Courchevelu vracet takhle rychle po první návštěvě, ale menší sobotní návštěvnost a předpověď počasí na další dny nás přesvědčila. Bohužel, podmínky se za ty dva dny nijak nezměnily, naštěstí ani k horšímu...

Sjezdovky:

Courchevel je velmi rozlehlý, sjezdovky stékají z několika svahů do městeček Mariond, Courchevel-Village, Le Praz a La Tania. V podstatě všude najdeme sjezdovky červené a modré barvy, občas doplněné o černou nebo naopak zelenou.

Výše položené sjezdovky jsou luxusně široké a mají proměnlivý sklon. Nejníže položené sjezdovky jsou už v hranici lesa, takže jsou užší.

Z červených bych vypíchla třeba Tétras nad Moriondem nebo ty mezi lanovkami Chenus a Plantrey.

Z modrých jsou zajímavé třeba ty okolo vleků Pyramides, dlouhé Creux nebo Folyéres či Biollay. Pro začátečníky je ideální široká a mírná Bellecote.

Sněhové podmínky:

Spousta černých a červených sjezdovek je uzavřená kvůli nedostatku sněhu, hlavně ty níže položené. I ty otevřené jsou ve velmi špatném stavu, často jsou plné kamení nebo ledových ploten.

Na modrých sjezdovkách jsou kameny hlavně ve strmějších pasážích, v dolních částech areálu jsou vydřené na hlínu.

Mimo sjezdovky je sněhu pomálu, v dolních částech vůbec žádný.

Současné počasí je vysloveně jarní, už dopoledne bylo u kabinky Ariondaz 13 °C. Sníh mizí před očima, hlavně na exponovaných místech. Dolní polovina areálu je od dopoledne tvořena jarním firnem. V noci sjezdovky trochu umrznou, ale mnohých místech se tvoří ledové plotny.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Páteřními lanovkami jsou kabinky, některé spíše staršího data. Paralelně jsou doplněné o početné sedačkové lanovky, na několika místech se nachází i vleky.

Visutá kabina na Saulire je aktuálně uzavřená z důvodu rekonstrukce.

Zalidněnost:

Menší.

Na páteřní kabinkové lanovky přímo nad Courchevel-Village se i přes dnešní malou návštěvnost čekala menší fronta, řádově na několik minut. Všechna ostatní přepravní zařízení byla dnes zcela bez čekání.

Sjezdovky byly díky šířce většinou jen málo zalidněné, výjimkou jsou některé mírnější, například Pralong, Biollay, Bellecote nebo Anémones.

Shrnutí

+ plusy
  • Sobotní menší návštěvnost.
  • Liduprázdné odlehlejší části areálu.
- mínusy
  • Špatný stav sjezdovek kvůli počasí - spousta kamenů, ledových ploten...
  • Trochu vyšší zalidněnost centrální části areálu.

13. 1. 2024

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Sobotu jsme se rozhodli využít pro návštěvu Courchevelu. Chtěli jsme si užít sobotní střídání turnusů nejen v podobě menší zalidněnosti, ale i provozu na zdejším letišti.

Sjezdovky:

Courchevel je nesmírně členitý. Sjezdovky se vinou nejen po hlavním svahu pod vrcholem Saulire, ale i údolím pod vrcholem Col de la Loze k vesničkám Le Praza a La Tania a v neposlední řadě nad Moriondem až do sedla Col de Chanrossa.

V nejvyšších částech areálu převažují červené sjezdovky, mezi nimi moc pěkná Saulire, Marmottes nebo Roc Merlet. Pod vrcholem Saulire najdeme i několik černých – Téléphone, Pylones, M a velmi dlouhou Suisses.

V dolní části jsou ale sjezdovky spíše ploché, převažují zde modré. Stále jsme nad hranicí lesa, takže jsou často velmi široké. Nejvýraznější je asi dlouhá a široká Creux, kterou lze s využitím dvou sedačkových lanovek jezdit i opakovaně. Modré sjezdovky přímo nad Courchevelem 1850 nabízejí dokonce možnost přejezdů mezi nimi a tím i různé kombinace. Nad Moriondem je zajímavá široká Marquis a v nejvyšší části Pyramides, která vede podél vleků.

Trochu atypická je situace nad vesničkami La Praz a La Tania, zdejší sjezdovky už jsou totiž vedeny převážně lesem, jsou tedy o dost užší. Kupodivu zde ale najdeme nejrůznější profily – černou L’Éclipe, několik červenách a modrých a výukovou zelenou Plan Fontaine.

Sněhové podmínky:

V nejvyšších částech areálu leží na sjezdovkách výhradně přírodní sníh. Ráno jsou sjezdovky slušně upravené a sníh je příjemně vodivý i pro nás méně zdatné.

Dostatek sněhu je i mimo sjezdovky, ale volné terény už jsou hodně rozježděné. Přece jen je to už podle všeho několik dní, co sněžilo naposledy.

Technicky zasněžované sjezdovky jsou hodně tvrdé, místy až zledovatělé. Týká se to třeba červené Brigues nebo Roc Mugnier, ale i modrých, například Marquis, Gentianes nebo Tovets. Začátečníci s tím mají velké problémy.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hlavními přepravními zařízeními jsou kabinkové a sedačkové lanovky. Pravěká kabinka Chenus už roky čeká na modernizaci nebo náhradu, oboje zatím v nedohlednu. Je to o to víc tristní, že sedačková lanovka Coqs, která by zájemce dopravila na stejný vrchol, je snad trvale mimo provoz – neviděla jsem ji jezdit ani v uplynulých letech.

Visutá kabina Saulire je stále mimo provoz. V září 2021 došlo k nehodě, při které byly vážně poškozeny obě kabiny. Původně měla být lanovka mimo provoz celou sezónu 2021/2022, později bylo oznámeno obnovení provozu v létě 2023, ale jak se zdá zatím je v nedohlednu. Paralelní kabina Vizelle kapacitně absolutně nestíhá…

V Courchevelu najdeme také možná až neobvyklý počet vleků nad Moriondem La Tania i přímo v oblasti Courchevel 1850.

Zalidněnost:

Střední.

Ačkoli soboty bývaly vždy volnější, promoakce na sobotní skipasy pro jednodenní návštěvníky očividně funguje, protože lidí bylo dnes na některých místech jak máku a u některých lanovek se tvořily poměrně velké fronty, největší jsem zaznamenala asi u sedačkové lanovky Aiguille du fruit.

Rozlehlost a členitost Courchevelu naštěstí znamená, že všichni přepravení cestující se na sjezdovkách dobře rozprostřou a v podstatě nikde nevznikají žádná „mraveniště“. Černé a většinou i červené sjezdovky jsou téměř liduprázdné.

Shrnutí

+ plusy
  • Rozlehlost a členitost areálu.
  • Sjezdovky všech obtížností.
  • Proměnlivá horská panoramata, lyžování pod dozorem Mont Blancu.
- mínusy
  • Nedostatečná přepravní kapacita některých zařízení – Chenus, Vizelle, Aiguille du fruit.
  • Velmi tvrdý podklad na technicky zasněžovaných sjezdovkách, a to včetně modrých.
  • Překvapivě větší návštěvnost.

16. 1. 2024

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Ráno bylo krásné slunečné počasí, které vylákalo ven všechny, kteří měli na čem z kopce sjíždět. Ranní fronty jsou pro Tři údolí asi už pověstné. Stejně jako fakt, že se v podstatě denně lanovky rozjíždějí klidně se čtvrthodinovým zpožděním a v době, kdy už mají být v provozu se jejich obsluha prochází po stanici a kouří ranní cigaretku…

Dnes jsme vyrazili do Courchevelu, kam jsme dorazili ještě za slunečného počasí, ale brzy se v souladu s předpovědí počasí zatáhlo a začalo sněžit, takže jsme byli rádi, že jsme se „uklidili“ do nižších částí areálu. Počasí se zlepšilo zase až odpoledne při návratu.

Sjezdovky:

Před dnešním počasím jsme se chtěli trochu schovat a zároveň víc prozkoumat sjezdovky v údolí pod Saulire a nad městečky Le Praz a La Tania.

Nad Courchevelem je spousta modrých sjezdovek, které se dají různě kombinovat. Na náměstíčko přímo v Courchevelu se ale dá dostat jen po zelených Bellecote, Jardin alpin nebo Verdons, přičemž ta druhá jmenovaná má vlastní stejnojmennou kabinku i malý vlek, ale je dobrá tak maximálně pro návrat na ubytování, než pro učení začátečníků.

Pro začátečníky mohou být vhodné spíš široké zelené sjezdovky podle kabinky Verdons, v horním úseku jsou navíc dvě pomy.

Nad Le Praz je soustava červených sjezdovek. Nejsou moc dlouhé, ale zajímavě mění sklon. Nevýhodou může být, že jsou křižované modrými a zelenými sjezdovkami, takže je potřeba neustále dávat pozor.

Nad La Tania je dlouhá, ale úzká zelená Plan fontaine, členitá a poměrně široká modrá Folyéres a přímá červená Moretta, která ale byla bohužel v celé dolní polovině uzavřená.

Sněhové podmínky:

Od včerejška sněží, tak podmínky se trochu změnily. Na sjezdovkách se stále drží tvrdý podklad z technického sněhu, na který napadl čerstvý sníh a zatím se rolbám nepodařilo ho spojit s původním podkladem, takže se na prudších místech tvořily boule střídané občas dokonce s klasickými ledovými plotnami.

Ačkoli nového sněhu není moc, vítr zafoukal stopy ve volném terénu, takže ten je zase nerozježděný. Jen lavinový stupeň vzrostl ze stupně 2 na 3.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V oblasti, kde jsme se dnes pohybovali, jsme si vystačili téměř jen se sedačkovými lanovkami. Na rozdíl od kabinek je mám ráda, nedává my smysl pořád sundávat lyže. Sedačky jsou ale spíš pomalé a všechny bez bubliny.

Nad La Tania jezdí kabinka z roku 1990. Nedá se v ní sednout, jen se opřít, takže transport není moc pohodlný, navíc dolní stanice je vyvýšená na úroveň 1. patra.

Zalidněnost:

Větší.

Ráno na 9:00 vyrazili k lanovkám všichni, kteří měli na čem sjíždět směrem dolů. A provoz třeba páteřní sedačky Mont de la Chambre byl zase zahájen se zpožděním…

Během dne bylo čekání v podstatě nulové, což ale bylo dané tím, že jsme se „uklidili“ do málo frekventovaných míst.

Při návratu přes Méribel jsme narazili na sedačkovou lanovku Legends nefungující pro technickou závadu, takže veškerou „návratovou“ přepravu musela zajistit kabinka Tougnette 1. Je jen šestimístná, a i když obsluha se opravdu snažila kabinky naplňovat na maximum, fronta byla na víc jak půl hodiny. A to sedačku Legends v mezičase spustili, takže spousta lidí nakonec z fronty odešla. Pro zajímavost – kabinka je z roku 2008 a má přepravní kapacitu 1.500 osob za hodinu. Její předchůdce z roku 1977 měl přepravní kapacitu 1.440 osob za hodinu. Těžko říct, proč vůbec došlo k náhradě, v Courchevelu jezdí kabinka ještě starší.

Občerstvení a aprés-ski::

Pro zajímavost jsem omrkla ceny, které mi přijdou letos opravdu vysoké – nealko, káva nebo polévka cca 5 EUR, nejlevnější jídlo typu hot dog nebo sendvič cca 6-10 EUR, pivo okolo 10 EUR, ale burger dokonce 16,50 EUR. A to vše u venkovních okének, v restauracích bude určitě mnohem dráž.

Shrnutí

+ plusy
  • Rozlehlost a členitost areálu.
  • V hranici lesa zajímavě členité sjezdovky.
  • Při nepříznivém počasí možnost lyžování pod hranicí lesa.
  • Odlehlé oblasti s minimální návštěvností.
- mínusy
  • V odlehlejších oblastech starší přepravní zařízení.
  • Technicky zasněžované sjezdovky s velmi tvrdým podkladem a boulemi.
  • Překvapivě větší návštěvnost.