Beaver Creek

16. 12. 2010

Za velkou výhodu Beaver Creeku oproti jiným americkým rezortům považuji vyváženost obtížnosti sjezdovek. Plusem je také větší počet přepravních zařízení, především početné zastoupení čtyřsedačkových lanovek.

Sjezdovky:

Rezort je tvořen několika vrcholky, přičemž z každého z nich stéká hned několik sjezdovek většinou různých obtížností. Obecně by se dalo říci, že na straně přivrácené k dálnici I-70 se nacházejí spíše jednodušší terény (zelené a modré), v „zadní“ části nad Beaver Creek Village pak převažují spíše obtížné terény. Na druhou stranu ale v nejvyšší části areálu ještě nad těmito obtížnějšími sjezdovkami se nachází prostor určený hlavně pro rodiny a označený jako „Family Zone“, takže i celá hora až do údolí je křižována několika jednoduššími sjezdovkami, spíše snad cestami. Každopádně to „křižování“ je myšleno opravdu doslovně, takže při jízdě přímo dolů se vám může poměrně snadno stát, že vám ze strany vjede do cesty nějaký začátečník.

Sněhové podmínky:

Podklad sjezdovek byl tak akorát umrzlý a krásně upravený, přes noc napadlo několik centimetrů prašanu, který byl na většině sjezdovek ponechán, jen několik málo mírných sjezdovek bylo upraveno rolbou. Teplota asi -7 °C (20 °F)

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

  • Přepravu po areálu zajišťují především sedačkové lanovky, hlavně čtyřsedačkové, většinou ale nijak extra rychlé.
  • U dolních stanic lanovek byli zaměstnanci, kteří měli za úkol podávat návštěvníkům informace – o otevřených lanovkách, o stavu sjezdovek… To jsme nikde jinde neviděli.

Zalidněnost:

Beaver Creek jsme navštívili ve všední den (čtvrtek), u lanovek nebyly vůbec žádné fronty a sjezdovky byly liduprázdné.

Občerstvení a aprés-ski:

Hlavní zázemí poskytuje Beaver Creek Village, kde najdete vše potřebné včetně restaurací, půjčoven, obchodů. Další občerstvovací zařízení jsou rozmístěny po svazích, není jich ale tolik, jako bývá v Alpách. V restauracích není zakázaná ani konzumace doneseného jídla, takže do jedné jsme se došli ohřát a pojedli jsme energetické tyčinky. Obaly od nich jsme měli před sebou na stole, posedávali jsme a nejen, že jsme nedostali vynadáno, ale obsluha se nás zeptala, zda to může uklidit… :-)

Doprava do střediska a parkování:

Hlavní záchytná parkoviště se nacházejí přímo u dálnice I-70, příjezd je tedy nekomplikovaný. Od parkovišť je možné se dostat do areálu lanovkou (z většiny parkovišť je ale potřeba se nejprve dostat k lanovce) nebo využít skibus, který jezdí do Beaver Creek Village – tu je potřeba z části projít a pomocí několika eskalátorů se dostat až k lanovce. Parkování je ale asi nepřesně značené, když jsme se po lyžování vraceli k autu, dva lidi nás upozorňovali, že parkujeme na parkovišti pro zaměstnance, že je tam značka, že jim zabíráme místo a že nás příště nechají odtáhnout. Podle registračních značek aut se dalo poznat, že „zbloudilců“ je tam asi mnohem více. Při odjezdu jsme si extra ověřovali, kde je ta značka upozorňující, že jde o parkoviště pro zaměstnance, a nikde žádná nebyla, navíc parkoviště bylo značené v mapě a bylo volně přístupné (pro zaměstnance by mělo být chráněné třeba závorou). Nevíme, jak to tedy mělo být správně, každopádně pozor.

Shrnutí

+ plusy
  • Oblast s jednoduššími sjezdovkami určená pro rodiny
  • Zázemí Beaver Creek Village
  • Služby zákazníkům
  • Malá zalidněnost
- mínusy
  • Komplikovanější transport z parkoviště na sjezdovku