Les Trois Vallées (Les 3 Vallées)
Obsah
Hodnocení:
Návštěvu francouzských Les 3 Vallées jsme dlouho odkládali kvůli vzdálenosti, cenám i údajné přelidněnosti. Letos jsme se ale cítili omezeni termínem pro náš týdenní pobyt v Alpách a volba konečně padla právě na Tři údolí. Jsou největší lyžařskou oblastí světa a pyšní se 600 kilometry sjezdovek. To je dost na to, aby i dobrý lyžař při týdenním pobytu mohl stále objevovat nová místa.
Sjezdovky:
Těžko popisovat sjezdovky tak velké oblasti, takže to vezmu trochu obecněji a na jednotlivé sjezdovky se zaměřím při popisu jednotlivých areálů.
Je asi pochopitelné, že v tak velké lyžařské oblasti najdete úplně všechno - od zelených širokých sjezdovek přes obdobné modré, o něco prudší červené, stejně jako úzké modré i červené spíše přejezdové cesty, černé sjezdovky různých šířek a jako bonus jsou černé i některé červené občas neupravované. V horních částech svahů jsou většinou spíš strmější sjezdovky, v okolí městeček pak naopak spíše ty jednodušší.
Obecně převažují sjezdovky dlouhé, převýšení sjezdu 1.000 m není nic neobvyklého. Však taky nejvyšší bod celé oblasti je Sommet des 3 Vallées ve 3.230 m, zatímco ten nejnižší lanovkou obsluhovaný je Les Allues v 1.100 m.
Ze všech sjezdovek bych vypíchla zelenou Blanchot, modré Creux, Altiport, Lac de la chambre, Biolley/Loy, Mont de la chambre, Lory či Peyron nebo červené Saulire, Amoureux, Combe du vallon či Bouchet. Černou jsme jeli jen sjezdovku Face.
Sněhové podmínky:
Během týdenního pobytu se podmínky měnily. Sněhu je každopádně dostatek, první den po příjezdu dokonce poměrně vydatně sněžilo a v Les Menuires napadlo asi 20 cm nového sněhu. Trochu sněhu připadlo i později v týdnu. V první den byly kvůli počasí zavřené lanovky jezdící na vrchol a během dne byl odstřelován sníh na nebezpečných svazích. Odpovídala tomu i lavinová situace, která byla v podstatě celý týden na stupni 3, jeden den dokonce na stupni 4.
Větší množství přírodního sněhu se nijak zvlášť nespojilo s podkladem, takže v prudších úsecích se dělaly boule, většinou to ale nebyla žádná tragédie. Asi v polovině týdne se pak na technicky zasněžovaných sjezdovkách začaly objevovat plotny - často takový ten tvrdý zledovatělý technický podklad, ale na několika místech i skutečný led.
Ačkoli sněhu byl opravdu dostatek a mimo sjezdovky bylo očividně možné lyžovat úplně všude, na některých sjezdovkách se ve frekventovaných místech začala objevovat tráva, vydřená místa (sníh s hlínou), ale dokonce i kameny.
Za zmínku snad stojí i to, že podmínky a počasí se v jednotlivých údolích mohou i podstatně lišit - zatímco v Méribelu svítilo slunce a bylo vyloženě teplo, ve Val Thorens o půl hodiny později bylo pod mrakem a foukal studený vítr.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní přepravní zařízení jsou zpravidla kabinky nebo odpojitelné sedačkové lanovky. Přeprava je tedy většinou rychlá, výjimkou jsou snad jen kyvadlové kabiny nad Val Thorens, na které je nutné počkat.
Okrajové části areálu jsou obsluhovány staršími přepravními zařízeními, většinou neodpojitelnými sedačkovými lanovkami. O tyto oblasti ale většinou není zájem, takže jsou zde liduprázdné sjezdovky i lanovky bez front.
Největší otravou je provozní doba. Vyjma vyloženě přístupových lanovek jako je stará kabinka z Brides Les Bains jsou lanovky vyrážející z městeček v provozu od 9:00 nebo 9:15, některé výše položené nebo odlehlejší pak zahajují provoz ještě později. Provozní dobu navíc Francouzi moc nedodržují, zahájit provoz o 5 minut později není žádný problém, stejně tak lanovku třeba vůbec nespustit.
Po celý týden nebyla z důvodu technické závady v provozu kabina na Cime Caron a jak jsem se dívala, není v provozu ani v těch to dnech. Tento vrchol tolik doporučovaný kvůli krásným výhledům tak byl celý týden nepřístupný.
Zalidněnost:
Střední.
Skutečnost, že návštěvníci ráno nepřijíždějí, ale jsou ubytovaní přímo na sjezdovce způsobuje, že se všichni vydají na svah ráno mezi 9:00 a 9:30. U lanovek s provozem od 9:00 se už od 8:45 začíná tvořit fronta čekajících na 1. výjezd. První ranní výjezd se tedy asi nikde neobejde bez fronty.
Atypický byl první den, kdy byl kvůli počasí hodně omezený provoz a nebylo možné využívat žádné přepravní zařízení jedoucí na vrchol. Ráno mezi 9:00 a 10:00 se tedy v podstatě u všech přepravních zařízení utvořila fronta - např. na kabinu Bruyéres na 25 minut. Návštěvníci se naštěstí rozprostřeli po areálu, takže další výjezdy už byly jen s malým čekáním.
Po zbytek týdne se občas tvořily menší fronty do 5 minut čekání - paradoxně u kapacitních a rychlých lanovek, které obsluhují hlavní svahy. Naopak v odlehlých částech areálu se na lanovky nastupovalo zcela bez čekání.
Obdobná je situace se sjezdovkami, ty hlavní v centru dění jsou hodně frekventované, občas mi přišly vyloženě přelidněné. Vždy se ale dala najít sjezdovka v podstatě liduprázdná.
Občerstvení a aprés-ski:
Zázemí tvoří hlavně městečka Courchevel, Méribel, Méribel-Mottaret, Les Menuires a Val Thorens. V každém z nich je řada různých restaurací. Další restaurace jsou pak roztroušené na svazích a některých vrcholcích. Kvůli zahájení provozu lanovek až v 9:00 jsme měli ráno dostatek času na vydatnou snídani, takže jsme se přes den obešli bez jídla a tedy osobně žádnou z restaurací nevyzkoušeli.
Doprava do střediska a parkování:
Je to daleko. Z Prahy nám cesta včetně tankování a dvou rychlých nákupních zastávek ve Švýcarsku trvala 11 hodin. A to jsme měli štěstí na počasí a suché silnice, taky mohlo celou cestu sněžit...
Parkování jsme měli u ubytování na venkovním parkovišti zdarma. Při našem příjezdu i odjezdu byla všechna parkoviště pod sněhem, v týdnu ale byla některá z nich i zcela bez sněhu a suchá. Stejně tak se měnily podmínky na silnicích, to jsme ale měli možnost pozorovat jen z lanovek při přejezdu nad silnicemi.
Shrnutí
+ plusy
- Bydlení přímo na sjezdovce - lyže jsme nandavali/sundavali přesně 14 kroků od dveří apartmánu :-).
- Obrovská oblast s velkým výběrem sjezdovek.
- Rušná centra i odlehlé komorní oblasti.
- Především v okrajových částech areálu minimální zalidněnost.
- Spousta přírodního sněhu.
- Úžasné výhledy všemi směry včetně řady pohledů na Mont Blanc.
- mínusy
- Proměnlivý stav sjezdovek, i přes očividný dostatek sněhu na některých sjezdovkách vydřená místa nebo kameny.
- Některé sjezdovky nejsou pravidelně upravované - informace by měla viset u nástupu na lanovku, která dané sjezdovky obsluhuje.
- Rozdílné klimatické podmínky v jednotlivých údolích.
- Drahé skipasy - sedmidenní za € 354, moc nepomohla ani „akce DUO PASS“ kde skipas pro jednoho na 7 dní vyšel na € 344. To je vlastně pořád cca € 50 na den.
Hodnocení:
Přes Vánoce jsme se znepokojením sledovali prognózy týkající se varianty omikron a obávali se zase nějakých restrikcí nebo dokonce uzavření hranic. Hned začátkem ledna jsme se tedy rozhodli na nic nečekat a vyrazit. Volba padla na Francii, která jako jediná pro příjezd nepožadovala nic, než vyplnění příjezdového formuláře, takže bylo možné vyrazit v podstatě ze dne na den.
Rozhodli jsme se totiž jet na 10 dní a chtěli jsme areál dostatečně velký, ve kterém se nebudeme nudit, kde se dá schovat při špatném počasí nebo vyšší návštěvnosti. Volba padla na Tři údolí, kde jsme byli už v roce 2019.
Někdo tuto oblast vnímá jako továrnu na lyžování. A musím souhlasit, že třeba o panelácích v Les Menuires se v souvislosti s estetikou mluvit nedá, ale většina staveb je dřevěná se sedlovými střechami a do krajiny docela zapadá. Výhodou toho celého je, že díky infrastruktuře vybudované přímo pro lyžaře je všechno blízko a kdyby se Francouzi trochu víc snažili, byl by to lyžařův ráj.
Sjezdovky:
Dílčí sjezdovky jsem popisovala už při recenzování jednotlivých areálů. Co je pro sjezdovky v celé oblasti typické, je jejich délka a nadstandardní převýšení.
Obtížnost si každý najde tu svou - ať už půjde o sjezdovky černé či červené, které se nacházejí spíše ve výše položených částech areálů, nebo o sjezdovky modré, případně zelené, které naopak často najdeme v okolí městeček.
V náš poslední lyžařský den konečně jezdila kabinková lanovka na Mont Vallon i sedačková lanovka Mures Rouges, takže jsme si konečně mohli sjet červenou sjezdovku Combe du vallon a ani pak nemuseli jet po ploché modré Ours. Combe du vallon je pěkná dlouhá sjezdovka, většinou hodně široká. Opakovaně mění sklon i směr, takže není moc přehledná, ale zase je dost zábavná.
Černé sjezdovky pro nás v podstatě nebyly sjízdné, protože většinou nebyly upravované. Když jsme narazili na upravenou, vyzkoušeli jsme ji, takže určitě mohu doporučit Face. Upravená byla i Chanrossa, ale ta má plochý dojezd.
Z červených sjezdovek bych vypíchla Moretta a Saulire (obě Courchevel), Combe du Vallon, Niverolle a Marcasin v kombinaci s Aigle, Chamois (vše Méribel), D. Douillet (Les Menuires) nebo Cime, Bouchet či Coraia (vše Val Thorens).
Modré jsou některé trochu strmější, než je zvykem. Svým profilem je zajímavá Lory, pěknou šířku i sklon má Fond (obě Val Thorens), délkou nás zaujala Pluviometre, Mont de la chambre nebo Jérusalem v kombinaci s Biolley/Loy (Les Menuires). V Méribelu je zajímavá kombinace Sittelle + Martre, členitostí zaujme Raffort. V Courchevelu pak nelze nezmínit Altiport, případně také Creux či Pyramides.
A konečně zelené, pro začátečníky nebo pilování techniky - Bellecote a Plan fontaine (obě Courchevel) a Blanchot a Truite (obě Méribel).
Sněhové podmínky:
Během našeho pobytu se podmínky hodně měnily. Při našem příjezdu byly velké mrazy a silný vítr, takže pocitová teplota v předpovědích byla dokonce až -31 °C. O dva dny později začalo sněžit a v součtu napadlo asi 20-30 cm sněhu. Pak se vyjasnilo a oteplilo, ranní teploty se pohybovaly okolo 0, na sluníčku během odpoledne stoupaly až ke 20 °C.
V horních částech areálu, které jsou většinou odkázané jen na přírodní sníh, bylo na sjezdovkách sněhu dostatek. Když se čerstvý sníh spojil s podkladem, byl povrch krásně vodivý a podmínky skvělé.
Na technicky zasněžovaných sjezdovkách, což jsou většinou ty níže položené, byl během našeho příjezdu umrzlý technický sníh. Sněžení situaci trochu změnilo, ale jakmile se úpravou sjezdovek prašan spojil s technickým podkladem, začala se ta tvrdá kluzká místa tvořit znovu.
Několik dojezdových okrajových sjezdovek je i přes nižší nadmořskou výšku bez technického sněhu. Ke konci našeho pobytu se na těchto sjezdovkách začala objevovat vydřená místa.
Z rozježděného volného terénu soudím, že dostatečné množství sněhu bylo i mimo sjezdovky. Lavinový stupeň se pohyboval mezi 2 - 4, na aktuální stav ale nikdo nebral moc ohledy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavními přepravními zařízeními jsou kabinkové lanovky a odpojitelné sedačky. Bublina je ale spíš výjimka. V okrajových částech areálu jezdí starší neodpojitelné sedačkové lanovky, díky nim ale bývá na přilehlých sjezdovkách klid.
V oblasti najdeme i nějaké visuté kabiny, funitely a samozřejmě vleky, včetně různých dětských - lanových, koberců...
Největším nedostatkem je provozní doba lanovek. Ty v podstatě nezačínají jezdit před 9:00, většinou spíš ještě později. Ráno se u lanovek často tvoří slušné fronty. Naopak některé lanovky jezdí až do 16:45 (Doron v Les Menuires).
Toalety jsou ve všech větších budovách, tedy ve stanicích kabinek, často i jinde.
Koronavirová opatření se moc nedodržují. V Méribelu nám 3× kontrolovali (= skenovali) QR kód, jinak ho nikdy nikdo nechtěl. Nařízení říká, že roušky jsou povinné na všech lanovkách i ve frontách, povolenou alternativou je respirátor nebo lokální „brandovaný“ nanošátek, ale každý nosí co uzná za vhodné. Jak se vzdaluje sobota a přibližuje ta další, odjezdová, morálka klesá. Dobrá půlka lidí nenosí nic, ani v kabinkách.
Zalidněnost:
Menší
Vyjma ranního prvního výjezdu se v podstatě fronty netvořily. Výjimkou bylo menší nárazové čekání do 5 minut, když bylo například nutné zastavil lanovku.
Plošší sjezdovky a také páteřní dojezdové do údolí byly občas jako mraveniště. Ve vyšších partiích a také ve všech odlehlejších částech areálů byly sjezdovky zcela volné.
V období 6. - 8. 1. mi přišla zalidněnost nepatrně větší, než pak ve zbytku pobytu.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací je v městečkách i na svazích spousta. Jsou otevřené, ale podmínky neznám. S ohledem na pozdní zahájení provozu lanovek jsme si vždy ráno dali velkou snídani a do restaurací nechodili.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta autem je dlouhá a únavná. Měli jsme ale štěstí, že cestou tam nám maximálně pršelo, takže silnice nebyly kluzké. Cestou zpět pak byly v podstatě suché, vyjma sjezdu z Les Menuires do údolí.
Parkovali jsme celou dobu pobytu zdarma na parkovišti u ubytování. Na parkovištích při našem příjezdu i odjezdu ležel uježděný sníh.
Shrnutí
+ plusy
- Bydlení přímo na sjezdovce.
- Velký výběr sjezdovek.
- V horních částech areálů pouze přírodní sníh.
- Malá zalidněnost odlehlých částí.
- Výhledy.
- mínusy
- Po většinu pobytu tvrdý zmrzlý podklad na technicky zasněžovaných sjezdovkách.
- Ke konci pobytu vydřená místa a kamínky na dojezdových sjezdovkách bez technického sněhu - Raffort, Loy, Chasse...
- Většina černých a některé červené sjezdovky nejsou upravované.
- Drahé skipasy - 10denní za € 528 se slevou „Duo Pass“.
