Les Trois Vallées - Courchevel

Obsah

3. - 9. 2. 2019

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Courchevel sestává z několika menších částí rozprostřených v různých částech údolí a navzájem propojených lanovkami a sjezdovkami. Díky tomu působí sám o sobě dost rozlehle a umožňuje si vybrat mezi rušnými částmi stejně jako najít zcela odlehlé lokality.

Sjezdovky:

Údolí, ve kterém Courchevel leží, je hodně členité. Díky tomu zde najdeme snad všechny možné typy sjezdovek. Do nejníže položeného Courchevel-Le Praz (1. 300 m n. m.) a La Tania (1.400 m n. m.) kromě černých Jean Blanc nebo Jockeys stékají nejen červené, ale i jedna modrá a zelená. Je s podivem, že se to může na jeden svah vejít. Zelená Plan fontaine sice svah kžižuje tam a zpět, ale nekříží jinou sjezdovku a my jsme si jí překvapivě dost užili díky konstantnímu sklonu, který umožňoval pohodový krátký carvingový oblouk a zároveň díky zatáčkám, které z toho celého udělaly tak trochu tobogán. Na stará kolena se vrátíme na dětské svahy :-). V horní části je pod vrcholem Col de la Loze (2.305 m n. m.) je ještě černá Dou des lanches. Poté, co se odpojí od modrého traverzu zamíří dolů, překvapivě ale nijak strmě. Nahoře je široká a přehledná, postupně se sice trochu zužuje, pak zase rozšiřuje, v některých místech je vyloženě plochá, hodně strmý je snad jen dojezd k lanovce, který se dá objet po červené a kvůli kterému ale podle mého nemusí být značen celý sjezd černě, vršek s objezdem by mohly být červené.

Hlavní sjezdovky se rozprostírají nad městečky Courchevel-Village a Courchevel 1850. Jejich okolí je ploché a plné výukových sjezdovek. Mezi nimi i poměrně dlouhá zelená Bellecôte, která pobaví hlavně dvakrát zalomeným vlekem, který ji obsluhuje. A pochopitelně modrá sjezdovka Altiport, která má v podstatě plošinu s výhledem na zdejší slavné letiště. To je údajně jedním z nejnebezpečnějších letišť světa, prý má nejšikmější přistávací dráhu, piloti sem potřebují speciální licenci a přesto se občas něco nepovede... A v tom případě to pak lyžaři mají „z první ruky“. Jako my... Svahy nad touto planinou jsou pak značené povětšinou červeně a na výběr jich je celá řada. Díky převažující severovýchodní orientaci navíc nejsou nijak výrazně vystaveny slunci. V horní části je úžasná členitá červená Saulire (Col de Saulire) a v jejím okolí několik černých - Suisses, m, Pylones a konečně taky Grand couloir. Sjezdovka m mě zaujala nejen názvem, ale i skutečností, že odhadem tak její první polovina vede po úzkém vrcholku hřebene se strmými srázy po stranách a až v polovině se rozšiřuje a zamíří směrem dolů. Ale pohodička - na rozdíl od Grand couloiru, který na 630 metrech překonává převýšení 340 metrů. Přitom je prý ze zdejších kuloárů nejširší a nejméně strmý :-). Kdyby byl upravovaný, tak bych ho prohlásila za sjízdný, ale takhle... :-) A to je už od pohledu pohodička oproti vedlejšímu GoPro Couloir, který míří do sousedního Méribelu.

Z protějšího vrcholku Col de chanrossa (2.540 m n. m.) vedou sjezdovky spíše obtížnější - na jednu stranu černá a červená, na druhou stranu jen červená. Na všechny pak navazují modré úseky, které lze jezdit samostatně. Obzvláště modrá Creux vyloženě dálniční, široká, liduprázdná... A všechny končí u sedačky Roc Mugnier, ať už u její dolní či horní stanice, přičemž od této sedačky se lze dostat na sjezdovky pod horou Signal (2.250 m n. m.).

Na svazích hory Signal jsou už tradičně v horní části i sjezdovky červené barvy, zatímco dolů do městečka Courchevel-Moriond vedou sjezdovky jednodušší, především modré.

Kombinace některých sjezdů nabízejí naprosto luxusní převýšení. Například sjezd ze Saulire po stejnojmenné červené, následně modré Sources a červené Amoureux nabízí převýšení přes 1.400 metrů! Jen se bohužel kvůli komplikovanému návratu/výjezdu nedá moc jezdit opakovaně.

Obecně si je potřeba v Courchevelu dát pozor na dva „slepé sjezdy“ St Bon a Plan du Vah, od kterých není možný návrat lanovkou, ale pouze skibusem.

Sněhové podmínky:

Sněhu dostatek i mimo sjezdovky. Některé sjezdovky ale byly dost zmrzlé - namátkou Saulire, Bel air, dolní část Amoureux.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Údolí, ve kterém Courchevel leží, je hodně členité. Lanovky navíc začínají ve městečkách, která leží klidně i na protilehlých stranách údolí, ale spojnicí mezi nimi nejsou dolní stanice lanovek na dně údolí u říčky Ruisseau de Gravelles. Údolí je zalesněné a lanovky i sjezdovky se spíše drží nad hranicí lesa. Chybí tedy návratová lanovka nebo vlek od sjezdovky Plan du Vah. A stejně tak od sjezdovy St Bon, která je tak čistě návratová pro ty, kteří jsou v Saint Bon ubytování.

Z městeček vyráží hlavně kabinkové lanovky, vlastně z každého jedna. Kdo chce sjíždět až dolů, musí počítat se sundáváním lyží. Z Courchevel-Village na Saulire je to navíc soustava hned tří kabinek - Grangettes, Verdons a Vizelle. Nepovažuji to za moc pohodlné. Bonusem je visutá kabina Saulire, která vede přímo na stejnojmenný vrchol.

Navíc je v Courchevelu atypicky velké množství vleků. Včetně těch dětských jsem jich napočítala 19, zatímco v Les Menuires 12, v Méribelu 10 a ve Val Thorens jen 5. V českých horách mi vleky nevadí, naopak je cíleně vyhledávám, ale při týdenním pobytu si na lanovce odpočinu ráda. Ani v Courchevelu ale nebyl problém se vlekům úplně vyhnout.

Zalidněnost:

Střední.

Fronty na lanovky se přes den tvořily jen výjimečně a maličké, vlastně to ani nestojí za to zmiňovat jako frontu, nástup na lanovku odhaduji do 3 minut.

V porovnání s Méribelem a Val Thorens jsem ale pozorovala znatelně větší zalidněnost na sjezdovkách, některé mi přišly vyloženě přelidněné - například modrá Altiport, Pralong nebo Biollay (ačkoli stačilo si chvíli počkat na volné „okno“, které vystačilo na několik oblouků než jsem dojela skupinu vepředu), ale třeba také červená Saulire (a tady už čekání na „okno“ nepomohlo).

Občerstvení a aprés-ski:

V porovnání s ostatními částmi Tří údolí mi přišlo, že je zde možností občerstvení méně. Neprojíždí se vyloženě skrz městečka, takže jsou restaurace rozprostřené spíše po svazích. A tam jich taková koncentrace přeci jen není. Zaujala mě restaurace Le Pilatus, která stojí přímo u zdejšího letiště a z terasy je na letiště pěkný výhled. Kvůli zahájení provozu lanovek až v 9:00 jsme měli ráno dostatek času na vydatnou snídani, takže jsme se přes den obešli bez jídla a tedy žádnou z restaurací nevyzkoušeli.

Shrnutí

+ plusy
  • Malebná městečka bez typických francouzských paneláků.
  • Rozlehlý areál sám o sobě.
  • Terény všech obtížností, délek, šířek...
  • V sobotu liduprázdné sjezdovky.
- mínusy
  • Courchevel je už od pohledu tak nějak „luxusní“ a prostý pohled na ceny ubytování soudného zájemce odradí.
  • Páteřními přepravními zařízeními jsou kabinky, takže je nutné neustále sundavat lyže.
  • Provoz až od 9:00.
  • Trochu zdlouhavější spojení se sousedním Méribelem, při prvním ranním výjezdu je vždy potřeba přestupovat, někdy i víckrát.
  • Některé sjezdovky hodně zmrzlé až zledovatělé.
  • Hodně zalidněné některé sjezdovky.
  • Drahé skipasy - sedmidenní za € 354, moc nepomohla ani „akce DUO PASS“ kde skipas pro jednoho na 7 dní vyšel na € 344. To je vlastně pořád cca € 50 na den.

6. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ano

Alpské země v poslední době zpřísňovaly opatření, takže jsme se sbalili a vyrazili do Francie, kde kromě „Health Passu“ nic nechtějí. Příjezd byl bezproblémový, průjezd přes všechny hranice bez zastávek, nikdo po nás nic nechtěl. Naše první oblouky vedly do rozlehlého Courchevelu, kde se nám při minulé návštěvě moc líbilo. Courchevel sestává z několika menších vzájemně propojených částí. Je natolik rozlehlý, že prolyžovat ho za jeden den není reálné, takže nás v následujících dnech určitě čeká návrat.

Sjezdovky:

Okolí Courchevelu je hodně členité a kromě centrální části (Courchevel a Village) leží po někud bokem Le Praz s La Tanií a na opačné straně údolí pak Moriond. V kotlině nad Courchevelem najdeme spíše snadné sjezdovky pro začátečníky, ale o patro výše na svazích Saulire se nachází obstojná sbírka červených a černých sjezdovek. Největší atrakcí je ale nepochybně zdejší letiště :-).

Další černé sjezdovky najdeme pod Col de la Loze nad městečky Le Praz a La Tania. Tuto oblast jsme ale zatím navštívili jen letmo. Pro začátečníky je vhodná zdejší zelená Plan fontaine, která nemá žádné extra ploché úseky a je hodně serpentinová, takže by mohla bavit třeba děti.

Sjezdovky nad vesničkou Moriond jsou spíše snadné, převažují modré. V krátkých lesních úsecích jsou ale trochu užší. Několik červených, které jsou v horní části, má naopak příjemnou šířku a jsou docela členité.

Sněhové podmínky:

Menší obleva očividně zasáhla i vysoko položené partie Alp. Na sjezdovkách je to patrné hlavně na dojezdech, kde leží kombinace technického a přírodního sněhu. Co byl ráno jen umrzlý podklad, z toho byly odpoledne místy obstojné ledové plotny. Na některých sjezdovkách jsou i menší vydřená místa, namátkou třeba na modré Gentianes, kde se kamínky střídají s plotnami. Z hojné přítomnosti lyžařů a snowboardistů usuzuji, že mimo sjezdovky je zřejmě sněhu dostatek, různými neduhy tedy trpí zřejmě hlavně frekventované sjezdovky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Z vesniček vzhůru vyráží především kabinkové lanovky. Některé rychlé a moderní, některé trochu starší, ale stále postačující. Ve výše položených partiích na ně zpravidla navazují sedačkové lanovky, případně vleky.

Samotnou kapitolou je centrální část Courchevelu, kde najdeme úplně všechno - od luxusních kabinkových lanovek přes staré, pomalé a přepravní kapacitou nepostačující kabinky, visutou kabinu, sedačkové lanovky všech druhů až po vleky, včetně opakovaně zalomených vleků Bellecote nebo Cospilot.

Zalidněnost:

Menší.

Zatímco v okrajových částech areálu Moriond, Village, Le Praz a La Tania byl nástup na přepravní zařízení okamžitý, bez sebemenšího čekání, v Courchevelu se tvořily menší fronty. Přesto byl většinou nástup rychlý během několika minut. Extrémem je kabinková lanovka Chenus z roku 1969, u které se tvořila regulérní fronta.

Žádná podstatná koronavirová omezení na lanovkách uplatňována nejsou. Při přepravě, ve frontách a uvnitř budov je potřeba mít roušku, většina lidí to ale nedodržuje. Povinnost „Health Passu“ nikdo nekontroluje, skipas jsme měli koupený z domova dobitím na starší kartu, takže jsme šli rovnou k turniketu a nikdo nic nechtěl. Lanovky jezdí často plně obsazené, obsazenost není nijak omezována.

Na některých sjezdovkách byl hustší provoz. Nejhorší mi přišla modrá Altiport, která křižuje další modré sjezdovky a navíc všichni neočekávaně zastavují, aby se podívali na letiště a letadla :-).

Shrnutí

+ plusy
  • Rozlehlý areál.
  • Sjezdovky všech obtížností, délek, šířek...
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Časté sundávání lyží kvůli kabinkovým lanovkám.
  • Zdlouhavé přejezdy jak v rámci areálu, tak do sousedního Méribelu.
  • Některé sjezdovky zledovatělé a s kamínky.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...

8. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

Předpověď počasí (a sobota) nás přivedla zpět do Courchevelu dříve, než jsme měli v plánu. Zatímco pro Les Menuires a Méribel bylo hlášeno sněžení, pro Val Thorens a Courchevel polojasno s lehkým sněžením. Kvůli příznivějším teplotám jsme zvolili právě Courchevel. Jelikož ale v noci sněžilo, byl problém se přes hřebeny do Courchevelu vůbec dostat, a to ačkoli napadlo na hřebenech slabých 20 cm, lanovky byly uváděny do provozu s podstatným zpožděním.

Sjezdovky:

Tentokrát jsme se drželi převážně v oblasti mezi La Tania, Le Praz, Village, Courchevel a vrcholkem Biollay, protože na výše položených sjezdovkách byla zhoršená viditelnost. Sjezdovky jsou tu z větší části pod hranicí lesa a tedy před nepříznivým počasím trochu více chráněné.

Z Col de la Loze do Le Praz vedou dvě na sebe navazující černé sjezdovky Dou des lanches a L´Eclispe s celkovým převýšením přesahujícím 1.000 metrů. Kvůli horší návaznosti obou sjezdovek ve střední části je lepší využít L´Eclipse v její plné délce z vrcholku Chenus. Převýšení 940 metrů je i tak slušné. Výjezd na Chenus je dvěma na sebe navazujícími sedačkovými lanovkami, takže se sjezdovka dá pohodlně jezdit i opakovaně. Nicméně my jsme kvůli čerstvě napadlému sněhu a nejezdící lanovce tento sjezd vynechali...

Z vrcholku Chenus stékají do Chrouchevelu, Village, Le Praz a La Tania početné červené sjezdovky, jen na dojezdech jsou trochu plošší a některé (např. Amoureux) hodně úzké.

Do La Tania a Chourchevelu vede i několik modrých a zelených sjezdovek. Do La Tania modré Arolles a Folyéres a zelená Plan fontaine. Do Courchevelu modrá Anémones a zelená Loze est.

Za vyzkoušení možná stojí i sjezd s převýšením 1.440 metrů. Začíná na Saulire, odkud vede po červené Saulire a Combe saulire, pokračuje plošší částí po zelené Verdons a Plantrey a následně po červené Brigues a Amoureux až do cíle v Le Praz.

Ostatní části Courchevelu jsme při této návštěvě nenavštívili...

Sněhové podmínky:

Za dva dny došlo k podstatné změně a to je čerstvě napadlý sníh. Zatímco v horních partiích je ho odhadem 20 cm, v těch nejnižších asi nesněžilo vůbec. Výrazně se to podepsalo i na stavu sjezdovek, pod sněhem zmizely kamínky. Zatím je to ale jen vizuální efekt, protože po sněžení byly upraveny jen sjezdovky zelené a modré, zbytek byl ponechán lyžařům v původním stavu. Červené Saulire a Combe saulire byly bez zledovatělých částí a tedy pohodově sjízdné.

Totéž se bohužel nedá říct o sjezdovkách níže položených. Brigues nebo Amoureux jsou jedna velká ledová hora. Totéž platí třeba pro modré Tovets a Arolles, kde měli začátečníci dost co dělat. Snad se tedy následnou úpravou sníh technický spojí s přírodním a sjezdovky budou lépe sjízdné.

Stupeň lavinového nebezpečí: 3.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Jedním z důvodů, proč jsme vyrazili do Courchevelu, je sobotní střídání turnusů. Jelikož Courchevel nám přišel ve Třech údolích vždy nejvíce zalidněný, chtěli jsme využít volnějšího dne. Bohužel, s úbytkem lidí a nově napadlým sněhem se Francouzi vypořádali tak, že některé lanovky vůbec nespustili - třeba kabinu na Saulire nebo sedačky Coqs a Foret. Zkomplikovala se tak možnost jezdit opakovaně černou sjezdovku L´Eclipse a také návrat do Méribelu, kdy jediná zpáteční cesta vedla přes Col de la Loze. Na ten se dá z Chourchevelu dostat prastarou kabinkou Chenus a pak sedačkou Dou des Lanches. Během dne navíc došlo k poruše kabinky Verdons, uvízli jsme v ní skoro na půl hodiny (podle fotek 28 minut). V důsledku toho se všichni rozhodli využít Chenus, u které se tvořila fronta asi na 10 minut.

Zalidněnost:

Menší.

Překvapivě se od minulé návštěvy zas tak moc nezměnilo. V okrajových částech areálu La Tania, Le Praz a Village bylo v podstatě vylidněno, nástup na přepravní zařízení okamžitý, bez čekání, i sjezdovky byly docela prázdné.

O poznání horší byla situace v samotném Courchevelu, kde se sobotní střídání turnusů projevilo jen nepatrně - třeba menší frontou na Biollay. Sjezdovky ale byly zalidněné docela slušně.

Menší novinkou jsou protikoronavirová opatření. V samotném Courchevelu to nikdo moc neřeší, ale při přejezdu přes Méribel nám ráno cestou tam i odpoledne cestou zpět skenovali QR kód.

Shrnutí

+ plusy
  • Rozlehlý areál.
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
  • Sjezdovky vedoucí lesem poslouží při horším počasí.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Omezený provoz lanovek a komplikovaný výjezd - spousta lanovek nejezdila.
  • Některé sjezdovky zledovatělé.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...

12. 1. 2022

Hodnocení:

Vločka anoVločka anoVločka anoVločka anoVločka ne

V následujících dnech se má oteplit, na dojezdech lanovek by mělo být dokonce nad nulou. A protože údolí, ve kterém leží Courchevel, je otevřenější a tedy podle mého i slunnější, rozhodli jsme se využít mrazivých teplot a znovu vyrazit do Courchevelu. Podmínky se mění ze dne na den a každé další lyžování je o dost jiné, než to předchozí.

Sjezdovky:

Ačkoli do Courchevelu nás přivedla hrozba vyšších teplot v následujících dnech, kvůli vyšší zalidněnosti centrální části jsme se nakonec drželi hlavně ve vrcholových partiích nad Moriondem a v okolí letiště.

Vyzkoušeli jsme černou Chanrossa a červenou Jean Pachod z vrcholku Col de Chanrosa. Černá má strmý úsek jen hodně krátký, jinak je spíš červená a na dojezdu plochá. Překvapivě byla upravená. Červená Jean Pachod je ve střední části přerušena úzkým traverzem, což jí dle mého dost ubírá na atraktivitě. Zajímavější je určitě červená Roc Merlet stékající z vrcholku na opačnou stranu.

Celá oblast nad Moriondem je nejlépe dostupná modrou sjezdovkou Creus a následně lanovkou Roc Mugnier. Sjezdovka je přirozeně členitá, strmější pasáže střídají plošší, především je ale luxusně široká. Totéž se bohužel nedá říct o modré Praméruel, která končí u stejné sedačkové lanovky, ale spíš než o sjezdovku jde jen o přejezdovou cestu.

Červené a modré sjezdovky mezi lanovkami Pralong a Aigulle du fruit se různě křižují, některé jsou plnohodnotné, jiné už ale spíš slouží jen k přejezdům (Lac creux).

Prohlédli jsme si i černou Suisses, nakonec ale jen z lanovky. Je široká a v horní části má poměrně stabilní sklon. Narozdíl od černé Chanrossa ale byla neupravená a asi bychom se na ní jen trápili.

Když jsme jeli obhlédnout zalidněnost centrální části Courchevelu, svezli jsme se po zelené Bellecote. Je to plnohodnotná široká sjezdovka, byť samozřejmě svým sklonem odpovídá barvě. Podle mého je ideální na výuku, obsluhuje ji rychlá poma, která je dokonce několikrát zalomená.

Sněhové podmínky:

Udivuje mě, s jakou rychlostí se mění podmínky. Zatímco minulý čtvrtek byla na některých nezasněžovaných sjezdovkách vydřená místa s kamínky a poměrně hodně ledových ploten, o 2 dny později, v sobotu, byly oba problémy skryty pod čerstvě napadlým sněhem. Na sjezdovkách se tehdy tvořily muldy, což se o naší třetí návštěvě říct nedá. Úprava sjezdovek už zřejmě zajistila spojení původního technického sněhu s nově napadlým přírodním. Co mě ale hodně překvapilo, jsou ledové plotny v podstatě všude - nebyly snad jen na ploché Bellecote...

Stupeň lavinového nebezpečí: 3.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Oproti původnímu plánu jsme se drželi v oblasti mezi lanovkami Pralong, Marmottes a na opačné straně údolíčka nad Moriondem. Z Moriondu stoupá vzhůru moderní kabinková lanovka, jinak jsou ale v oblasti pouze lanovky sedačkové. Většinou spíše staršího data, některé neodpojitelné. Často ale obsluhují tak odlehlou lokalitu (Col de chanrossa), že jezdí v podstatě prázdné a náhrada za novější přepravní zařízení by asi na situaci nic nezměnila.

Zalidněnost:

Menší.

V tomto týdnu je zalidněnost ještě o něco menší, než v týdnu minulém. Přesto ale v Courchevelu bylo na některých sjezdovkách trochu „mraveniště“. Doma by nám nevadilo, ale tady to nemáme zapotřebí :-), takže jsme se přesunuli do výše popisované lokality. Tam jsme měli celý den lanovky a většinou i sjezdovky jen pro sebe.

Na lanovku jsme ale za celý den čekali jen jednou, zřejmě šlo o nějaký nárazový nával u sedačky Aiguilledu fruit, protože hned při další jízdě zde nikdo nečekal.

Shrnutí

+ plusy
  • Liduprázdné odlehlé části areálu.
  • Nižší nadmořská výška a tedy i menší zima než v sousedních údolích.
- mínusy
  • Provoz až od 9:00.
  • Starší pomalé sedačky.
  • V podstatě všechny sjezdovky zmrzlé, velmi tvrdé.
  • Vyšší zalidněnost centrální části areálu.
  • Ceny - skipasy, restaurace...