Talmberk

Hrad Talmberk byl postaven nad kutnohorskou vsí Talmberk na nevysokém, ale strmém skalnatém ostrohu. Byl postaven na konci 13. století zřejmě Hroznatou z Úžic, který pocházel z rodu moravských Kouniců a za služby prokazované králi Václavu II. obdržel panství Talmberské. Po dostavbě hradu se páni z Úžic začali psát z Talmberka. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1297, kdy se v písemnostech objevuje Hroznatův syn Vilém psaný z Talmberka.

Další Hroznatův syn Arnošt z Talmberka je porvé zmiňován roku 1312. V roce 1316 a poté znovu roku 1336 jsou v listinách jmenováni Diviš z Talmberka a Nezamysl z Talmberka, oba potomci Viléma. V letech 1357 – 1374 byli majiteli hradu Ješek z Talmberka a Vilém z Talmberka. Vilém je pak jako majitel uváděn ještě roku 1382. V roce 1390 již byl majitelem Diviš z Talmberka, který však o hrad přišel, protože se ho zmocnili bratři Havel a Vilém Medek z Valdeka a Viléma i Diviše uvěznil. Diviš byl propuštěn až roku 1397 a hrad mu byl navrácen. Zřejmě právě jeho přivedla tato zkušenost na myšlenku zesílení hradního opevnění – byla přestavěna vstupní brána, zesíleno obvodové zdivo a postaveny parkány.

Diviš z Talmberka zemřel roku 1415 a hrad po něm roku 1417 převzal Oldřich z Talmberka. Mohl to být také on, kdo nechal zpevnit hradní opevnění. Od roku 1437 pak hrad vlastnil Hynek z Talmberka. Byl posledním z rodu Talmberků, kdo hrad vlastnil. Z roku 1473 pochází další zpráva o majiteli hradu, kterým v té době byl Bedřich Ojíř z Očedělic. Roku 1487 hrad držel Bedřich ze Šumburka a Talmberka, který ho chtěl prodat majiteli sousedního panství Bohuslavu ze Švamberka. K prodeji nakonec nedošlo a hrad byl zřejmě majitelem opuštěn, protože o něm nemáme další zprávy.

Na počátku 16. století se Talmberk stal součástí sousedního čestinského panství a ztratil na svém významu. Roku 1533 byl hrad v držení Michala Slavaty z Chlumu a uváděn jako pustý. Stejně tak je uváděn i roku 1547 a roku 1552, kdy se stal součástí ratajského panství.

Obyvatelé podhradí využívali kámen z hradních zdí na stavbu svých domů. V 18. století pak začali přistavovat svá obydlí přímo k hradním zdem v hradním areálu, čímž hrad dále poškozovali.

Roku 1933 se zřítila část patra velké věže a její pozůstatek byl pak s ohledem na bezpečnost domů pod hradem snížen až na úroveň podlahy prvního patra. Do pozůstatku věže byl vytvořen nový vchod a pozůstatek věže i s přilehlými hradbami a branou byl zakonzervován. Došlo také ke stržení nádvorní části bývalého hradního paláce, na jehož místě pak byla postavena kůlna. Hrad tím získal dnešní podobu. V 70. letech 20. století provedl T. Durdík archeologický průzkum hradu.

Hrad sestával z předhradí a vlastního hradu. Do hradu se vstupovalo ze severu přes příkop, který odděloval předhradí. V něm se nacházely hospodářské budovy. Od vlastního hradu bylo předhradí odděleno dalším příkopem, který snad mohl být i dvojitý. Tvar hradního jádra byl dán tvarem skalního ostrohu – hrad měl pravidelný obdélný půdorys a jeho čelní hradba byla kolmá k přístupové cestě. Do hradu se vstupovalo dvojitou vstupní branou, která byla při stavebních úpravách nahrazena jednoduchou branou. Na východě hradního areálu stála mohutná obranná okrouhlá třípatrová věž kuželovitého tvaru a na západě se nacházela stavba, snad také menší věž, jejímž úkolem zřejmě byla obrana hradní brány. Východní i západní hradby byly posíleny parkány, které byly zbudovány zřejmě současně s novou vstupní branou, a byly k nim přistavěny dřevěné hospodářské budovy. V jižní části naproti čelní hradbě pak stál hradní palác. Obranou schopnost hradu posilovaly parkány.

Do dnešní doby se částečně dochoval první příkop. Předhradí je zastavěno vesnickými domky, a stejně tak je domy, zahrádkami a přístupovými cestami zastavěn prostor druhého, snad dvojitého příkopu. Z původní dvojité vstupní brány se dochovala jen její vnitřní část. Z hradního paláce i západní části hradeb se dochovaly pouze nepatrné části, východní hradba zůstala zachována lépe a nejlépe je dochován pozůstatek obranné věže. Parkány jsou využívány většinou jako zahrádky. Zříceniny hradu Talmberka jsou přístupné jen z části a velice obtížně, někdy vůbec, jelikož v hradním areálu se nachází soukromé pozemky a vesnická zástavba. Minulé i současné stavební úpravy, nepřístupnost hradních trosek a nezájem o jejich zajištění nenávratně poškozují již tak velmi zchátralé zbytky hradu.