Šelenburk
Na místě hradu se nacházelo pravěké hradiště lidu popelnicových polí z mladší doby bronzové a z nejstarší doby železné v době 1000 – 750 let před naším letopočtem. Zdejší výbornou polohu využili ještě Slované v 10. – 11. století. Tento 423 metrů vysoký výběžek Brantické vrchoviny, konkrétně severovýchodní část zdejšího hradiště byla použita na stavbu hradu. Mohutný, ve skále vytesaný příkop utvořil téměř pravidelný obdélník, na kterém byl postaven hrad.Hrad vznikl pravděpodobně v 1. polovině 13. století jako zeměpanské sídlo sloužící především k obraně stezky vedoucí podél řeky Opavy do Krnova a dále do Slezska. První písemné zprávy pocházejí z roku 1253, kdy je zmiňován Jindřich z Lobenštejna, podle nějž se hrad nazýval Lobenstein. V tomto roce je také hrad připomínán v zakládací listině Horního Benešova, kterou vydal podkomoří českého krále Beneš z Úvalna. V průběhu 13. století hrad vlastnil rod Benešoviců, ale pravděpodobně koncem 13. století ho drželi Přemyslovci. Snad od roku 1284 byl hrad pod správou opavského vévody Mikuláše I., což byl nemanželský syn Přemysla Otakara II. Poté byl hrad ještě v rukou jeho syna Mikuláše II.
Dle dochovaných zpráv víme, že roku 1318 již hrad jistě drželi opavští Přemyslovci. Od roku 1377 byl zdejší hrad sídelním hradem Krnovského knížectví. Koncem 14. století část hradu na krátkou dobu získala opolská knížata.
Příslušníci jejich rodu však tuto část hradu brzy vykoupili a celý hrad vlastnili až do srpna 1474. V tomto roce byl hrad dobyt vojskem známého uherského krále Matyáše Korbona, který ve zdejším kraji vytvářel panství pro levobočka Jana. Ten po Matyášově smrti vyměnil panství s králem Vladislavem. Král pak v roce 1493 udělil zdejší panství i s hradem v léno Janovi ze Šelenberka (Šelmberka) a Kosti, který okamžitě zahájil opravu a rozsáhlou přestavbu hradu.
Také Janovi potomci v přestavbě hradu pokračovali a začali ho nazývat Šelenburk. V roce 1523 ho prodali braniborskému markrabímu Jiřímu Hohenzollernskému z Ansbachu, který v přestavbě hradu pokračoval. Přestavba byla dokončena až po téměř třiceti letech – roku 1521. Ve 30. letech 16. století bylo ještě zesíleno opevnění hradu. Jiří však zároveň přestavoval hrad v Krnově, který se postupně stal významnějším než Šelenburk. Ve 2. polovině 16. století sloužilo sídlo jako lovecký hrádek.
Od počátku 17. století byl Šelenburk opuštěn. Od roku 1622 vlastnili hrad Lichtenštejnové. Po třicetileté válce byl hrad opuštěn nadobro a začal chátrat.
V letech 1817 – 1825 probíhaly ve zříceninách hradu amatérské archeologické práce, při kterých byla nalezena středověká keramika a zbytky železných předmětů. Roku 1861 se v blízkosti hradu stavěla císařská silnice z Krnova do Opavy, na kterou bylo použito zdivo z hradu.
Kolem roku 1900 byl celý zdejší kopec, který byl původně holý, zalesněn. V letech 1932 – 1945 proběhly další archeologické výzkumy. Prováděl je Gustav Adolf Horny. Při výzkumech byla mimo jiné odhalena hradní studna a také bylo nalezeno velké množství předmětů. Byly zde nalezeny mimo jiné koule vrhané na hrad, sekerky, zbytky nádob a zdobených kachlí nebo mince. Do dnešních dní se z hradu dochovaly pouze zříceniny. Po roce 1989 vyplynul na povrch dokonce záměr přestavět zříceninu na kasino. V letech 1998 – 2000 byla celá zřícenina vyčištěna od náletových dřevin. V současnosti je hrad znám spíše pod názvem Cvilín.
Asi 250 – 400 metrů před čelem hradu, v místech, kde svah prudce klesá do údolí, se nacházelo kruhové předsunuté opevnění nazývané Švédská šance. Vzniklo pravděpodobně za třicetileté války. Jádro hradu bylo obklopeno hlubokým příkopem a parkánem, místy také valem. V jeho jižním nároží stála protáhlá pozdně gotická branská budova, ke které vedl na pilířích visutý most přes příkop. Parkán vznikal nejspíše postupně, protože v různých místech je různě široký. Největší šířky dosahuje na straně vstupu do hradu, kde je široký až 3,3 metru. Na jihozápadě byla hradba posílena do příkopu vysunutým pilířem. Parkán byl rozdělen na tři zóny oddělné příčnými zdmi. Do dnešních dní se hradba dochovala ve výšce místy až 8 metrů. Na jihozápadní straně vnitřního hradu se nacházel vstupní portál do hradu. V jižní části hradu stával mohutný bergfrit o průměru 14 metrů, z něhož zbylo pouze 8,5 metrů vysoké torzo. V jeho blízkosti se nacházela ve skále vylámaná studna. Na protější straně nádvoří stál nejstarší palác, ze kterého se dodnes dochoval pouze valeně klenutý sklep. Podél severovýchodní hradby stála pozdně gotická obytná budova, která zakryla původní vstupní bránu do hradu. Z části byla podsklepena dvěma místnostmi. V západní části nádvoří se nacházela pozdně gotická nebo renesanční budova o půdorysu písmene L.