Cornštejn

Hrad byl vybudován na strategickém místě západní strany kopcovitého výběžku nad řekou Dyjí, poblíž místa dřívějšího pravěkého hradiště. Je to značně zachovalá zřícenina gotického hradu, vlastně královské pevnosti z počátku 14. století. Jméno, odvozené pravděpodobně z německého Zohn (hněv) a Stein (kámen), vyjadřuje sílu i pevnost hradu.
Cornštejn byl postaven pravděpodobně otcem Smila a Čeňka, Raimundem z Lichtenburka někdy ve 20. letech 14. století se souhlasem krále Jana Lucemburského pro posílení rodového Bítova a k ochraně cesty na Vranov. Hrad je poprvé jmenován v listině markraběte Karla z 31. května 1343, kterou dovolil Smilovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka rozdělit hrad Bítov a Cornštejn na 3 díly.
V polovině 14. století byla o Cornštejn svedena pře mezi Lichtenburky a pány z Hradce, ale od roku 1363 se Lichtenburkové uvádějí opět jako majitelé. Tehdy byl hrad rozšířen zejména o předhradí a byl zdokonalen hradní palác. Po husitských válkách přistavěli Lichtenburkové k severní straně nový palác se sálem ve II. patře.
Od roku 1460 držel Cornštejn Hynek z Lichtenburka a na Bítově, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Král hrad roku 1464 oblehl a jeho dobývání, řízené hejtmanem Oldřichem Mládencem z Miličína, trvalo téměř rok. Obranu hradu vedl rytíř Jan Šarovec. V polovině roku 1465 byl Cornštejn dobyt, Lichtenburkům konfiskován, lénem udělen Jindřichovi Krajíři z Krajku. Jeho syn Wolfgang jej opravil a nově opevnil. Opevnění bylo rozšířeno i o bašty proti dosahu soudobého dělostřelectva.
Po roce 1526 hrad opět přechází do vlastnictví Lichtenburků a k Bítovu. Za jejich panství bylo v roce 1542 opevnění Cornštejna v souvislosti s tureckým nebezpečím naposled posíleno. Krátce na to, roku 1576, změnil hrad majitele a připojením k Bítovu zanikla potřeba dále jej udržovat. Od konce 16. století je hrad pustý. Jako součást bítovského panství přecházel Cornštejn postupně do vlastnictví Jankovským z Vlašimi (1617), hrabatům z Daunu (1788) a počátkem 20. století zdědili panství Haugvicové. Posledním majitelem byl Jiří ml. Svobodný pán Haase z Hasenfelsu, jemuž hrad zůstal až do zestátnění po II. světové válce.
V současné době je to zřícenina se sedmi branami, sklepními prostory, pozdně gotickým ostěním oken a dveří a s dvěma polozasypanými studnami.
V okolí zříceniny se nachází přírodní rezervace chránící lesostepní lokalitu s výskytem četných druhů chráněných rostlin, zejména teplomilné květeny.