Helfenburk

Helfenburk je zřícenina hradu ležící severovýchodně od Litoměřic nedaleko města Úštěk nad údolím Hrádeckého potoka.
Počátky původního hradu, kterému se říkalo Hrádek, sahají do počátků 14. století. Hrad stál na pískovcovém hřebeni nad údolím Hrádeckého potoka. Byl obehnán příkopem vytesaným ve skále. Hrad tvořila zřejmě dřevěná obytná budova, věž a obvodové zdivo. V písemnostech je poprvé zmíněn roku 1375, kdy ho Hanuš z Helfenburku prodal pražskému arcibiskupství. Po tomto roce došlo k rozsáhlým stavebním úpravám. Přístupová cesta na hrad změnila svou trasu, příkop byl více prolámán, do cesty se příchozím postavil mohutný val a padací most překonávající příkop. V areálu hradu se nacházely hospodářské budovy, sklepy i studna hluboká 61 metrů. Rozličné chodby byly vylámány ve skále. Obytné prostory hradu byly přístupné po hradebním ochozu a po malém mostě. Roku 1379 spravoval hrad Jan z Jenštejna. Nechal zde postavit nové opevnění a čtverhrannou věž, která od starší části hradu byla oddělená původním příkopem a díky výstavbě nového příkopu se ocitla na samostatném skalním ostrohu. Po vleklé nemoci a neshodách s králem Václavem se Jan uchýlil na Helfenburk.
Roku 1400 Jan z Jenštejna zemřel a hradu se opět ujalo arcibiskupství. To z něj udělalo opevněnou pokladnici pro cennosti z Chrámu sv. Víta. Arcibiskup Konrád z Vechty korunoval roku 1420 krále Zikmunda, ale o rok později již stál na straně husitů, a když na něj roku 1426 papež seslal kletbu, ukryl se na Helfenburku. Hrad byl v té době zastaven Janu Smiřickému, který ale nechal bývalého arcibiskupa na hradě dalších pět let, až do jeho smrti. Roku 1453 byl Jan Smiřický popraven za zradu a majetek připadl jeho manželce Markétě z Michalovic, která hrad prodala Jindřichu z Rožmberka. Ten zemřel v roce 1457 a hrad zdědil Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Jelikož se Zdeněk postavil na stranu proti králi Jiřímu z Poděbrad, musel se hrad roku 1467 bránit jeho vojskům. Neubránil se a připadl králi, v jehož držení zůstal až do roku 1475, kdy byl Helfenburk prodán pánům z Illburka.
Rod Illburků roku 1538 vymřel a po zbytek století hrad často měnil majitele a ti ho nijak neudržovali. Roku 1591 ho získal Joachym Malcan z Milíče a Pencelína a prodal ho Janu Sezimovi z Ústí, aby splatil své dluhy. Rod Sezimů na hradě nesídlil.
Dne 18. listopadu 1620 byl Helfenburk vypálen vojskem maršála Buquoye. Majetek rodu Sezimů byl zkonfiskován a hrad získali jezuité. Jelikož Helfenburk jim nevyhovoval a sídlili jinde, nevyužívali ho. Roku 1679 přišel na Helfenburk Bohuslav Balbín, který ho popsal jako zpustlý a rozpadající se. Na hrad i poté přicházeli mnozí umělci, mezi nimi i Karel Hynek Mácha.
Roku 1887 rozhodl majitel panství Josef von Schroll o rekonstrukci hradu. Především byla opravena věž. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1889. Josef von Schroll pak věž využíval jako letní sídlo. Hrad začali navštěvovat turisté, ale hrad dále pustnul.
V 60. letech 20. století byl areál hradu skupinou dobrovolníků vyčištěn od náletových dřevin. Proběhly také archeologické průzkumy.
Nejcennější stavbou areálu hradu je 30 metrů vysoká třípatrová věž. Vede na ní 143 schodů. Z jejího vrcholu je krásný výhled do okolí. Dochovaly se také zbytky hradních paláců, opevnění a také studna, která byla již při svém vzniku 57 metrů hluboká.