Příběnice

Roku 1243 je v písemnostech zmíněn Vítek z Příběnic. Pravděpodobně krátce po tomto roce založili Vítkovci v ohybu Lužnice rozlehlý hrad. Kolem roku 1259 po smrti Vítka z Příběnic připadlo panství jeho bratru Vokovi. Po smrti Voka získali panství jeho synové Jindřich a Vítek. Zdejší panství ale spravoval purkrabí. K roku 1281 se vztahuje zmínka o purkrabím jménem Creno.
Když zemřel Vítek, vlastnil všechna panství Jindřich a po něm jeho syn Petr. Ten nechal v areálu hradu postavit novou kapli. V těchto dobách byl hrad Příběnice spolu s protějšími Příběničkami největší pevností jižních Čech. Synové Petra si všechen majetek rozdělili a Příběnice připadly Oldřichovi. Jeho syn Jindřich byl velkým protivníkem krále Václava IV. Ten byl také nějakou dobu na hradě vězněn.
Jindřichův syn Oldřich sympatizoval s husitským hnutím. Dokonce kázal podávat pod obojí. Později se však přiklonil na stranu krále a katolíků. Nechal pochytat kněze kázající pod obojí a věznil je na svých hradech. Vězni se však domluvili s táborskými a ti 13. listopadu 1420 Příběnice přepadli. Dále však byl hrad používán jako vězení. Na hradě se usadili Adamité, odkud je na jaře roku 1421 vyhnal Jan Žižka. Ztráta Příběnic se Oldřicha velmi dotkla a ten se poté stal horlivým stoupencem katolického Tábora. Podarilo se mu udržet příměří. Dne 3. června 1437 byla uzavřena smlouva mezi Bedřichem ze Strážnice a Táborem. Podle této smlouvy měly být všechny statky vráceny Rožmberkům. Jedinou podmínkou bylo, že oba příběnické hrady musely být zbořeny. Tak se také stalo a rozbořené hrady poté připadly k choustnickému panství.
V letech 1937 – 1939 proběhly výkopové práce provedené F. Kroupou a F. Lískovcem. Roku 1954 a 1956 zde byly A. Hejnou provedeny archeologické výzkumy.
Hrad Příběnice byl postaven na ostrohu nad levým břehem úzkého ohybu řeky Lužnice. Jednalo se o neuvěřitelně rozsáhlý hradní komplex, ke kterému patřilo kromě hradu také předhradí, podhradí, opevněné městečko (latrán) a poplužní dvůr. Součástí obrovského komplexu se stal i hrad Příběničky, který ležel na druhém břehu Lužnice. Ke stavbě hradu byl použit ostroh o rozměrech 600 x 150 metrů, který byl orientovaný ve směru severozápad-jihovýchod. Přístu-pová cesta k hradu vedla stejně jako dnes po hřebeni od jihovýchodu. Na východním konci ostrohu se po pravé straně nacházel poplužní dvůr, jehož pozůstatky jsou ještě patrné. Západně od něj se cesta rozdělovala. Jedna cesta se stáčela na východ, druhá pokračovala západním směrem, kde se asi po 50 metrech znovu dělila. Jedna cesta sestupovala po jižním boku ostrohu a pokračovala dál na západ až k jižnímu zakončení šíjového příkopu před jádrem hradu. V těchto místech byla cesta přetnuta hradební zdí, která sbíhala kolmo dolů od vstupní brány hradu. V hradbě se nacházela jednoduchá brána latránu a cesta pokračovala až k řece. Dále obcházela celý latrán a pod čtverhrannou věží se opět přimkla ke skále. Po dalších 30 metrech byla přetnuta další hradbou sbíhající od hradu. Dále cesta vedla druhou bránou, za kterou se nacházelo podhradí. Odtud vedl most na pravý břeh Lužnice, kde byl zároveň s Příběnicemi postaven menší hrad nazvaný Příběničky. Pilíře tohoto mostu byly při nízkém stavu vody spatřeny ještě počátkem 19. století.
Druhá cesta pokračovala po hřebeni předhradím, které bylo na obou stranách oddělené mohutnými příkopy, k vlastnímu hradu. Přístup do hradu byl veden parkánem podél západního boku jádra. Cesta vedla přes most přes čelní příkop do vstupní brány a dále pokračovala úzkou cestou podél jádra až do zadního dvora. Samotný hrad se skládal ze čtyř částí, které byly řazené za sebou. Hrad zabíral plochu asi 150 x 30 metrů. Přední část byla téměř čtvercová. Hned za šíjovým příkopem se zde nacházela pouze mohutná věž. Měla zcela neobvyklý osmiboký půdorys. Svou velikostí dokázala chránit zbytek hradu. Dále byla v areálu hradu budova. Její úhlopříčka byla 14 metrů a šířka zdiva asi 3,5 metru. Interiér byl nevelký, ale přesto obytný. Budova byla přístupná od jihozápadu portálem v prvním patře. Z něho vedlo do dalších pater schodiště v síle zdi. Za budovou následoval obdélný dvorek, na kterém se pravděpodobně žádná budova nenacházela. Za dvorkem stál palác tvořený čtyřmi křídly budov. Ty obklopovaly obdélné nádvoří. Jihovýchodní a severovýchodní křídlo se téměř nedochovalo. Mezi světovými válkami bylo odkryto přízemní zdivo jihozápadního křídla, které je z těchto budov nejlépe zachované. Dochovala se téměř celá vnější zeď včetně příček dělících interiér na místnosti. Nádvorní zeď, která se také částečně dochovala, byla ze strany nádvoří zesílena pilíři, které nesly ochoz. Ten zajišťoval spojení mezi místnostmi prvního patra. Ze severozápadního křídla se dochovaly zbytky východní místnosti s opěrným pilířem v nároží. V těchto místech se pravděpodobně nacházela kaple sv. Vojtěcha, která byla později založena. Východní a západní místnost svírala průjezd, kterým se vstupovalo do palácové části. Nacházel se zde obdélný dvůr se zaobleným západním nárožím, který je poslední částí hradního jádra. V severním rohu se nacházela čtverhranná věž, která byla posunuta až na samý kraj skály. Tak bylo možné kontrolovat i řeku. Zbytek dvora byl pravděpodobně z části zastavěn budovami s lehčí konstrukcí. V 15. století byly posíleny parkánové hradby, které byly zesíleny dvěma čtverhrannými baštami.