Kamýk
Tvrz Kamýk byla postavena na počátku 14. století z pověření krále Jana Lucemburského pravděpodobně předkem Kamýků z Pokratic Jindřichem, který od krále listinou z 10. ledna 1319 získal tvrz jako manství. Měl několik potomků, kteří se začali psát z Kamýka. Když Kamýk získal král páni z Kamýka přesídlili do Pokratic. V roce 1352 daroval král tvrz v manství Zbyňku Zajíci z Házmburka, čímž se Kamýk stal součástí rozlehlého házmburského panství.Na počátku 15. století Kamýk spravovali drobní šlechtici. Roku 1410 bylo rozděleno házmburské panství a hrad získal Jan z Házmburka. Brzy ho získal Mikuláš z Házmburka, který ho v roce 1425 prodal. Za husitských válek vlastnil hrad husitský hejtman Hynek z Kolštejna. Ten roku 1427 zemřel a o rok později pravděpodobně hrad získali Zbyněk Zajíc z Házmburka, Jan Smiřický a Zikmund z Vartemberka, kteří hrad i okolí zpustošili. Po nich hrad získal zpět Mikuláš z Házmburka a roku 1431 ho prodal Vilémovi z Konic a ze Lstiboře. Ten v roce 1468 hrad odkázal Petrovi Kamýckému ze Lstiboře. Král Vladislav II. udělil hrad v manství Petrovi roku 1478 a v roce 1482 byl Petr z lenného svazku propuštěn, takže v dalších letech drželi Kamýk jeho potomci.
Roku 1504 vyústili spory mezi dědici Petra Kamýckého a králem v soudní spor, ve kterém však hrad připadl Petrovým potomkům. Ve 40. letech 16. století vlastnil hrad Vilém Kamýcký ze Lstiboře, který ho v roce 1547 opravil, rozšířil a nad branou nechal vytesat svůj erb. Po něm získali hrad jeho synové.
Již po roce 1600 majitelé hradu sídlili v nově postavené tvrzi pod hradem a hrad začal pustnout. Poslední z rodu Kamýckých, který vlastnil hrad, byl Jan Jiří. Po bitvě na Bílé hoře opustil zemi a roku 1628 hrad s přilehlým majetkem prodal Heřmanu Černínovi z Chudenic. Za třicetileté války byl Kamýk dobyt saskými vojsky a velice rychle se měnil ve zříceninu. Vdova po Heřmanu Sylvie Kateřina připojila hrad k lovosickému panství. Podruhé se provdala a po jejím manželovi poté majetek zdědila markrabata z Badenu.
V roce 1783 získali hrad i s okolním majetkem Schwarzenberkové.
Roku 1809 a 1819 zpustlý hrad vyhořel.
Hrad byl postaven na 382 metrů vysoké kuželovité čedičové skále asi 3 kilometry od Litoměřic. Na vrcholu skály byla postavena hlavní obranná i obytná stavba, kterou byla nepravidelně pětiboká věž. Byla postavena z tmavého čediče a světlé opuky. Její půdorys téměř úplně pokryl využitelnou plochu skalního ostrohu, který tvořil podkovu úzce otevřenou na jih. Výška věže není známá, ale dnes dosahuje v jihozápadní části výšky 3,5 metrů nad úrovní skály. Délka věže byla asi 14 metrů, šířka v nejširším místě asi 10 metrů. Na severní straně byla věž široká 8 metrů a jižní asi 6 metrů. Obvodové zdi byly silné asi 2,2 metru. Dodnes se dochoval také půlkruhově zaklenutý, okolo 2 metrů vysoký a 0,65 – 0,75 metru široký vchod. Je orámovaný opukovými kameny, které jsou opracovány lépe, než okolní zdivo a ústí do jižního konce západní zdi. Otvor je veden šikmo a dvakrát z obranných důvodů obsahuje dvě zalomení. Do věži se vstupovalo ze západu. V areálu hradu stávala také větší obytná budova, která byla přistavěna k jižní hradbě. Vrchol kopce byl obehnán hradbou, která se dodnes z části zachovala. Nevelký hrad byl chráněn příkopem a na západní straně se nacházel vstup do hradu. Přístupová cesta vedla jižním svahem a byla střežena dvěma branami. Pod hradem se ve skále nacházely četné sklepy.
Zříceniny hradu nejsou nijak zabezpečené, ale jsou volně přístupné. Z hradu se otvírá zajímavý výhled na okolní krajinu, obzvláště na České Středohoří.