Hasištejn

Na skalnatém ostrohu nad údolím Prunéřovského potoka byl v prvních desetiletích 14. století vybudován hrad Hasištejn. Postaven byl asi již v letech 1300 – 1310 za účelem ochrany obchodní cesty do Saska, která vedla od zemské hranice do Chomutova. Na rozmezí těchto deseti let poukazují klenby hradní kaple. Kdo hrad postavil, není dobře známo, pravděpodobně to však byl Fridrich I. ze Šumburka, který hrad postavil pro krále Jana Lucemburského a bul mu pak ponechán jako léno. Poprvé se Hasištejn uvádí v zákoníku Majestas Carolina, který byl pořízen z podnětu Karla IV. v roce 1348. Tehdy je uváděn jako hrad královský, který vladař nesměl prodat a zastavit nanejvýš na 9 let. V tomto roce zde byl pánem Bedřich ze Šumburku. Bedřich kolem roku 1364 zemřel a král zastavil Hasištejn Heřmanu a Bernardu ze Rumburku. Podle listiny z roku 1367 bylo v té době hradní panství rozsáhlé. Po Bernardovi dostal roku 1394 majetek jeho nejstarší syn Bedřich.
Bedřich už roku 1412 přenechal Hasištejn svému švagrovi Jindřichu mladšímu Reussovi z Plavna. Ten se však dostával do velkých sporů s králem Václavem IV., dokonce spolu s loupeživými rytíři v čele s Borši z Rýzmburku přepadával královské hrady a statky. Václav IV. se rozhodl Hasištejn dobýt. Po dvouměsíčním obléhání roku 1418 to se veliteli královského vojska Mikuláši z Lobkovic podařilo. Hrad byl však značně poškozen, obytná část s palácem a kaplí vyhořela, poničeno bylo také opevnění. Král Hasištejn zastavil Mikuláši z Lobkovic s podmínkou, že hrad vrátí koruně po splacení zástavní sumy. K tomu ale nikdy nedošlo a Mikuláš ho získal roku 1421 jako korunní léno dědičně. Mikuláš brzy po dobití hradu zahájil nutné opravy. Hradní palác byl podepřen opěrnými pilíři a rozšířen přístavbou nového třípatrového křídla. Tím byl vyplněn volný prostor mezi palácem a kaplí. Přízemí tohoto paláce bylo valeně zaklenuto. V kapli bylo vybudováno kamenné schodiště, které spojovalo tribunu kaple s lodí a se starým palácem spojovacím křídlem. Velká péče byla věnována novému opevnění. Palisádový plot severní, východní a jižní strany byl nahrazen kamennou hradbou uzavírající parkán. K ní se na západní straně připojila nová zeď ohrazující předhradí. Parkánová zeď byla doplněna dvěma malými, vysokými baštami na jihovýchodě a severovýchodě. Přístup do předhradí byl možný ze severní strany hranolovou, dovnitř otevřenou věží přes příkop, který obepínal hrad ze tří stran. Roku 1435 Mikuláš z Lobkovic zemřel a Hasištejn získal jeho syn Mikuláš II. Pravděpodobně za něj, v polovině 15. století, byl hrad rozšířen o velkou příčnou budovu, která byla postavena k západní ohradní zdi. Toto křídlo uzavřelo nádvoří na vstupní straně do vnitřního hradu. Součastně došlo ke zboření kvadratické místnosti se žebrovou klenbou, která přiléhala k severní stěně kaple. Mikuláš II. roku 1462 na Hasištejnu zemřel. Jeho čtyři synové spravovali celé panství společně, ale když jeden z nich zemřel, rozdělili ho roku 1490 na třetiny. Hrad drželi dohromady a také zde bydleli. Bohuslav se po smrti otce vydal na cestu do Středomoří. Navštívil mimo jiné Palestinu, Egypt, Sicílii. Roku 1491 se Bohuslav natrvalo usadil na Hasištejně. Za něj byl hrad dále upravován a opevňován. Bylo dostavěno křídlo, s jehož stavbou začal Mikuláš II., a rozšířeno k východní hradební zdi. Starý palác byl opatřen velkým točitým schodištěm a menším za kaplí. Interiér byl obložen barevnými keramickými deskami. Vylepšen byl i obranný systém. Parkánová hradba získala dvě dělové bašty, jednu za kaplí a druhou východně od věže. Vybudován byl také druhý příkop a val mezi příkopy. Na východní straně valu byla postavena kvadratická bašta. Na nejvyšším místě valového opevnění byla vybudována vysoká předsunutá věž na čtyřhranné základně s oblými rohy a středovým břitem s přízemím a třemi patry. Velká hradní věž byla zvýšena o nízké třetí patro s osmi velkými okny. Všechny tyto úpravy byly uskutečňány již v době, kdy hrady ztrácely svůj význam a nahrazovaly je renesanční zámky.
Roku 1510 Bohuslav Hasištejnský zemřel. Majetek byl rozdělen na dvě poloviny. První se ujal jeho bratr Jan, který postoupil tuto polovinu Hasištejna synu Jaroslavovi. Jaroslav zemřel roku 1529 a jeho majetek zdědili synové Jindřich a Šebestián. Šebestián ho držel až do své smrti roku 1587. Majetek pak přešel jako odúmrť na císaře Rudolfa II. Ten ho roku 1592 prodal bezdětnému Jindřichovu synu Maxmiliánovi, který již o pět let později zemřel. Tak se majetek znovu octl jako odúmrť v rukou Rudolfových. Druhou polovinu získali čtyři synové Bohuslavova bratra Mikuláše III., každý vlastnil jednu osminu. Jeden z nich ale již roku 1533 vlastnil tři osminy Hasištejna. Od něj je v tomtéž roce koupili dva bratři Šlikové z Holíče. Tento majetek pak získal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a na Ličkově. Během krátké doby majetek získali jeho synové Jan Waldemar a Bohuslav Jáchym. Po nic statky získal Jiří Popel z Lobkovic, který je držel až do konfiskace svého majetku Rudolfem II. roku 1594.
Poslední osmina Hasištejna patřila počátkem 17. století potomku Vilémova bratra Mikuláše IV. Kryštofu Hasištejnskému z Lobkovic. Zbývajících sedm osmin patřilo Rudolfu II, který je roku 1606 prodal Linhartu staršímu Stampachovi ze Štampachu. Roku 1609 koupil od Kryštofa poslední osminu a stal se tak majitelem celého panství. Po jeho smrti připadl Hasištejn jeho synovi Linhartovi mladšímu. Účastnil se však stavovského povstání a roku 1622 mu byl majetek zkonfiskován. O rok později ho koupil Jaroslav Bořita z Martinic. Za Martiniců celý hrad chátral a pustl. K ničení přispěli v třicetileté válce Švédové. Roku 1678 již sloužily jen hradní sklepy pro uskladnění piva prunéřovského pivovaru.
Opuštěný a zkáze propadající hrad střídal své vlastníky. Nejprve to byla Marie Altmanová, poté Firmianové, Wolkenstein – Trostburkové a nakonec František Preidl. Poslední soukromý vlastník, Preidlův synovec Emanuel Karsch, dal v letech 1891 – 1892 hrad restaurovat a postavil u něj hostinec. Byla postavena přístupová cesta ke hradu, zdi hradu byly zpevněny a zajištěny proti povětrnostním vlivům, věže byly přikryty střechami, byla obnovena kaple, znovu vybudována schodiště. Od té doby byl hrad oblíbeným výletním místem Chomutovska.
Roku 1976 postihl hostinec i přilehlé hradní prostory požár a celý objekt byl nějakou dobu nepřístupný.
Mohutné zříceny, které se zachovaly až do dnešních dní, poukazují na velikost hradu. Dominantou hradu zůstala válcovitá věž s vyhlídkou, na kterou určitě padnou první pohledy návštěvníka. K vidění je také malá věž, náznaky zbytků interiérů a kaple, jejíž gotická mystičnost vás donutí šeptat. Za návštěv stojí také rozlehlé podzemní prostory, které překvapí svou monumentálností. Na hradě se také nachází pamětní deska J. W. Goetha, který hrad navštívil roku 1810.
K majitelům hradu patřil také Bohuslav Hasištenský z Lobkovic. Shromáždil zde velkou knihovnu a sbírky včetně astronomických přístrojů. Vše bylo později převezeno do Chomutova, kde však velká část padla roku 1598 za oběť velkému požáru.