Andělská Hora
Hrad Andělská Hora byl postaven na kuželovitém vrchu těsně nad stejnojmenným městečkem. Okolnosti jeho založení nejsou známé. Pravděpodobně že vznikl na přelomu 14. a 15. století na bečevském panství pánů z Rýzmburka.Nejstarší zmínka o hradu Englburg pochází z roku 1402, kdy byl majitelem panství Boreš Hrabě z Rýzmburka a držitelem hradu jeho bratranec Boreš mladší z Rýzmburka. Kolem roku 1403 zemřel a zanechal po sobě dva nezletilé syny. Bratři postoupili roku 1406 se souhlasem krále Václava IV. panství i s Andělskou Horou Oldřichu Zajíci z Házmburka. Ten držel Andělskou Horu do své smrti roku 1414 a ta pak připadla jako odúmrť královské komoře. V roce 1415 už zde vládl královským jménem loketský purkrabí Janek Maleřík. Roku 1430 se zmocnil hradu husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Podnikal z hradu četné výpady do okolí. Jakoubek vrátil hrad královské komoře a císař Zikmund zapsal roku 1437 panství i s hradem kancléři Kašparu Šlikovi. Po jeho smrti roku 1449 se ujal panství jeho bratr Matyáš. Za Šliků byla postavena dnes nestarší část hradu, čtverhranná obytná věž na nejvyšším místě hradní skály. Roku 1461 přiměl král Jiří z Poděbrad Šliky, aby mu hrad postoupili a pak ho dále postoupil jako doživotní zástavu katolickému magnátovi Zbyňkovi Zajícovi z Házmburka. Hrad se tak definitivně stal samostatným zbožím. Zajíc roku 1463 zemřel a král Jiří dal hrad svému synovi Hynkovi. Hynek ale ještě v témže roce postoupil Andělskou Horu Janovi ze Štampachu. Po vypuknutí války mezi panovníkem a jednotou zelenohorskou se kolem roku 1466 zmocnil Andělské Hory míšeňský purkrabí Jindřich II. z Plavna a královské vojsko dobylo Andělskou Horu zpět až roku 1469. Po nástupu Vladislava II. na trůn roku 1471 byly obnoveny rodové národky na hrad Jindřichu III. z Plavna. Roku 1482 došlo k narovnání. V 80. letech založil pod hradem městečko Andělskou Horu.
Velký význam hradu vedl k rozsáhlé pozdně gotické přestavbě na přelomu 15. a 16. století. Hrad byl rozšířen o nové opevnění vnitřní části a o předhradí s branami. Když roku 1519 Jindřich III. zemřel, přenechal svému synovi Jindřichu IV. hrad i velké dluhy. Jindřich IV. však byl velmi významným šlechticem, a tak došlo na hradě k poslední významné stavební činnosti. Na východní straně hradu byl v polovině 16. století vybudován dvoupatrový renesanční palác. Jindřichovy synové Jindřich V. a Jindřich VI. byli nuceni rozprodávat rodinný majetek zadlužený otcovou velkorysou politikou. Roku 1565 postoupili Andělskou Horu Mikuláši Hasištejnskému z Lobkovic. Ten již roku 1567 prodal hrad svému švagrovi Jindřichu z Fictumu. Po jeho smrti spravovali hrad poručníci jeho dětí. Ti prodali panství Kašparu Colonnovi z Felsu. Držel Andělskou Horu společně s příbuzným své manželky Anny Karolíny, rozené Šlikové, Kryštofem Šlikem. Po smrti Kašpara Colonny a jeho manželky převzali panství jejich dva synové – Linhart a Bedřich. Ani jeden z nich však na hradě nežil. Po Linhartově smrti převzal majetek jeho nejstarší syn prvního manželství s Voršilou Kramářovou z Krajku, Kašpar.
Roku 1622 koupil Andělskou Horu císařský rada Heřman Černín z Chudenic. V roce 1635 obsadili hrad Švédové, vydrancovali ho a zpustošili. Roku 1652 zdědil po Heřmanovi panství jeho prasynovec hrabě Humprecht Černín z Chudenic. Ještě roku 1681 ale byl hrad zčásti obyvatelný. Dále již hrad nebyl udržován.
Velkou zkázu způsobil požár roku 1718, který se větrem přenesl z městečka na hrad. Černínové vlastnili panství až do roku 1734. Po nich panství získali Hartigové a pak s zde vystřídala velká řada majitelů.
Až do roku 1848 velké panství s názvem Kysibel zahrnovalo hrad Andělská Hora a Hartenštejn, zámek v Kysibelku, městečka Andělskou Horu a Dochov a asi 30 vesnic. Roku 1868 se dostal majetek zpět k Černínům. Roku 1899 dal Jaromír Černín z Chudenic hradní rozvaliny zajistit a upravit. Hradby byly zpevněny a hradní stěny a zdivo bylo zabezpečeno. Hrad byl poté zpřístupněn veřejnosti vybudováním nového schodiště, které bylo vytesáno ve skále na horním konci městečka.
Černínové drželi panství až do roku 1945, kdy se hrad stal majetkem československého státu.
Zřícenina hradu Andělská Hora zaujímá vrchol čedičové homole. Jádro hradu tvořil vnitřní či horní hrad na nejvyšším místě skalnatého hřebenu. Z původního hradu se však nic nezachovalo. Zbytky hranolové obytné věže pocházejí asi až z doby první přestavby ve 30. – 40. letech 15. století. Z této stavby zbyly už jen valeně klenuté sklepy a část obvodových zdí. Podoba hradu byla nejvýrazněji ovlivněna druhou, pozdně gotickou přestavbou za pánů z Plavna na přelomu 15. a 16. století. Z této doby pochází většina zbytků hradní architektury. Areál vnitřního hradu byl tehdy nově opevněný a měl tvar protáhlé elipsy orientované západovýchodním směrem o délce asi 80 m a šířce 40m. Starý věžový palác stál přibližně uprostřed. Na západní straně byla postavena ještě jedna čtverhranná obytná budova pozdně gotického původu, která byla později renesančně upravená. Zachovaly se z ní zdi do výše prvního patra. Z fortifikace vnitřního hradu zůstala zachována i část jižní hradby. Na vnitřní hrad navazovalo na severozápadní straně předhradí. Bylo postavené ve svahu na trojúhelníkovém půdorysu přibližně o základně 30 m a přeponách 50 m. Západní, kratší stranu předhradí tvořila kamenná hradba s půlkruhovým bastionem na jižním konci a vstupní bránou na severním okraji. Tato důkladná fortifikace, kontrolovala jedinou přístupovou cestu k hradu z městečka v podhradí. Severní strana předhradí byla chráněna kromě příkrého skalního srázu pouze dřevěnou palisádou. Přístup z předhradí do nádvoří vnitřního hradu ovládla druhá brána, která na rozdíl od první, jednoduché brány byla postavena jako jednopatrová vstupní věž s křížově zaklenutým průjezdem a menší vrátnicí na jižní straně. Z hranolové stavby zůstaly však jen obvodové zdi s vnitřním i vnějším segmentovým obloukem vchodu. Těsně za bránou po pravé straně stával zděný přístavek, ve kterém bývala ve skále vytesaná cisterna.
V hradních zdech předhradí i vnitřního hradu byla umístěna řada střílen, z nichž některé si uchovaly pozdně gotické ostění. Vedle obvykle tvarovaných ostění ve formě klíče se zde objevují také střílny lopatkového tvaru, které jsou typické pro pozdně gotickou architekturu. Pozdně gotickou podobu hradu nenarušily ani renesanční úpravy v polovině 16. století. Tehdy byl postaven nový obytný palác na východním konci vnitřního hradu. Neobvyklý pětiúhelníkový půdorys této stavby byl dán tvarem terénu. Z původně dvoupatrového stavení zůstaly pouze obvodové zdi do výše prvního patra s částečně zachovanými okenními otvory. Celý hrad byl postaven z lomového čedičového kamene, pouze nárožní kvádry a některé detaily byly zhotoveny z pískovce.
