Hukvaldy
Vrchol kopce byl opevněn již dávno před vznikem hradu kvůli bezprostřední blízkosti obchodní cesty z Olomouce. Hrad Hukvaldy byl založen někdy v letech 1257 – 1285. Starší literatura uvádí jako stavitele Arnolda z Hückenswagenu ve Vestfálsku, který však zemřel roku 1251 a dle novějších studií tedy hrad postavil jeho syn Frank. Ten pak přesídlil na nový hrad v Příboře, začal se psát jako hrabě z Příbora a původ hrabat již dále připomínal pouze název hradu. Hrad byl postaven na vrcholu kopce ve tvaru protáhlého osmihranu a byl obehnán více jak 2,5 metru silnou okružní zdí. Na východní straně byl ve skále vylámán hluboký příkop a nad ním se nachzázela věž s dřevěným ochozem. Na protější straně pak stál dvoupatrový palác. Hlavní brána do hradu se nacházela za západní straně, odkud se vstupovalo do vnitřní části hradu po dřevěném padacím mostě. Také se zde nacházela dřevěná stáj.Po odchodu rodu Huckenswagenů se majitelé hradu rychle střídali a hrad byl také mnohokrát v zástavě. Roku 1347 získal Hukvaldy olomoucký biskup Jan Volek a vydal zákaz dávat hrad do zástavy. Roku 1359 koupil Hukvaldy biskup Jan Očko z Vlašimi, ale brzy poté byl výnosem Karla IV. darován olomoucké církvi. Hrad se stal střediskem manského obvodu a byl následně opraven a rozšířen. Bylo zdokonaleno opevnění, postaveny budovy a nové předhradí.
Roku 1400 byl hrad zastaven uherskému králi Zikmundovi. Za husitských válek, roku 1422, táhla kolem Hukvald vojska Zikmunda Korybutoviče na pomoc husitům a také vojska katolického polského krále Vladislava Jagiella. Biskup hrad svěřil do zástavy katolickému knížeti Bolkovi. Na přelomu let 1226 – 1427 dobyla vojska Jana Tovačovského z Cimburka několik měst a hradů v okolí hradu. Nakonec do rukou husitů připadly i Hukvaldy, ale husité o něj brzy přišli, protože ho roku 1434 svěřili Janu Tovačovskému. Od něj se hrad dostal až do rukou císaře Zikmunda. V roce 1438 získal Hukvaldy Jan Čapek ze Sán. Na hradě pak sídlila velká vojenská posádka a hrad se přeměnil ve vojenskou pevnost. Po smrti Jana Čapka získal hrad jeho zeď Jan Talafús z Ostrova, který zde až do roku 1464 sídlil. V tomto roce Hukvaldy koupil král Jiří z Poděbrad a předal ho olomouckému biskupství. Hrad prošel dalšími opravami a přestavbami. Četné budovy byly zvýšeny o patro a opatřeny velkými okny. Byl postaven také věžovitý palác, parkán, schodiště, kaple, cisterna na vodu a další. Když biskup roku 1482 zemřel, připadly Hukvaldy jeho dvěma bratrům. V literatuře je však uváděn pouze Dobeš Černohorský z Boskovic, který nechal hrad více opevnit a v západní části hopce bylo postaveno předsunuté opevnění s ochotem, takzvaná Kulatina. V roce 1493 Dobeš zemřel a hrad zdědil jeho bratr Beneš. Roku 1495 se Hukvaldy staly jedinou pevností v kraji.
Roku 1511 byl hrad biskupem Stanislavem Thurzou z Bethlemfalvy opět připojen k olomouckému biskupství. Po roce 1526 bylo budováno další rozsáhlé opevnění – vznikly či byly přestavěny brány, bašty, věže. Poté hrad vlastnil biskup Marek Khuen a nechal po roce 1555 postavit na základech staré obvodní zdih radu postavit rozsáhlý renesanční palác a starší paláce byly propojeny pavlačemi. Jejich místnosti byly pak využívány jako kněžské vězení. Byla také vykopána studna. Po roce 1560 byl hrad opět rozsáhle opevňován, vznikly půlkruhové otevřené bašty a předsunuté opevnění na západě. U Kulatiny, která byla přestavěna, byla také postavena další brána. Jelikož voda stále nepostačovala, byla v roce 1580 vykopána další studna a roku 1592 byla opevněna zadní část hradu okolo nové studny.
V roce 1621 se neúspěšně pokoušela hrad dobýt stavovská vojska. V témže roce ho neúspěšně obléhali dánové. Od roku 1637 byl olomouckým biskupem kníže Leopold Vilém. Kvůli vrcholící hrozbě útoku Švédů nechal na Hukvaldy umístit veškeré cennosti, ale Švédové se o dobývání hradu ani nepokusili. Přesto nechal Leopold ještě zdokonalit zastaralé opevnění, dal postavit dělové bastiony a vznikla další brána. V roce 1680 se o dobytí hradu pokusila vojska uherského kuruce Emericha Thökölyho, ale dobytí hradu se nezdařilo.
Až do roku 1722 sloužily Hukvaldy jako vězení. V roce 1738 sluhové zapálili šlapací kolo na čerpání vody ze studny, čímž zničili nejen celé vybavení studny, ale zapříčinili, že hrad neměl dostatek vody. Snad proto byl poté opuštěn. Roku 1742 a 1758 se pokusili hrad dobýt Prusové, ale neuspěli. Starý hrad přestal vyhovovat a roku 1760 byl postaven biskupský zámeček. Současně s ním vznikl i kostel sv. Maxmiliána a další úřednické budovy. Na hradě tak zůstal jen strážce. Dne 5. říjan 1762 však došlo k požáru, který hrad zdevastoval. Vše zachované mělo být levně prodáno a zdivo rozebráno.
Roku 1848 byl hrad popisován jako romantická zřícenina a byl často navštěvován turisty. Hrad byl tedy vyklizen a proběhly nejnutnější opravy. Úpravy hradu byly zakončeny až roku 1862.
Hrad měl být přeměněn na romantickou zříceninu, ale k úpravám nedošlo. Roku 1949 byla opravena kaple, bašta u druhé brány a domek pro kastelána. I v dalších letech probíhaly další rekonstrukce.
Do obory, která se rozkládá okolo hradu, se vstupuje kamennou bránou s litinovou mříží. Do hradu vedou dvě přístupové cesty. Kratší a strmější vede po turistické značce, delší po asfaltové cestě, u které stojí jak plastika lišky Bystroušky, tak sedm unikátních asi 150 let starých buků, které mají mimořádně rozvinutý kořenový systém obnažený vlivem eroze. Jejich výška je 25 – 35 metrů, šířka koruny 14 – 25 metrů, obvod kmenů ve výšce 130 cm nad zemí je 290 – 465. Do prostoru hradu se vstupuje první bránou v šikmé zdi západního bastionu. Za branou jsou po levé straně zbytky bastionu a napravo svah, na jehož vrcholu leží předsunuté opevnění Kulatina. Druhá brána spojuje tuto věž s válcovou baštou. Za branou se nachází velké nádvoří, které tvoří předhradí hradu. V minulosti zde stálo mnoho budov přistavěných k hradbám, dnes je zde několik půlkruhových bašt a v jedné z nich barokní kaple sv. Ondřeje. Na východě nádvoří se nachází třetí hradní brána s příkopem a od ní vybíkají hradby zakončené bastiony. Za bránou je napravo zbytek stavení a dělová bašta nad příkopem. Následuje čtvrtá brána chráněná obezděným příkopem. Na severu je strážnice a prostor před velkým hradním příkopem, napravo od brány jsou zbytky budov a nalevo dvou velkých dělových bašt. Velkou část prostoru zde zabírá hradní příkop, přes který vede kamenný pseudohistorický most postavený na ístě staršího dřevěného s kamennými pilíři. Následuje pátá brána a skalní kupa s pozůstatky čela vnitřního hradu se štítovou válcovou věží. Za branou je nádvoří se vstupem do vnitřního hradu. Vnitřní hrad stojí na půdorysu osmihranu a v jeho čele stojí okrouhlá věž. Šestá hradní brána vede z předhradí vnitřního hradu do zadní části hradu.
