Prácheň

Vznik a nejstarší dějiny hradu nejsou známé. V 10. století v místech hradu stávalo hradiště. První písemné zmíniky o hradu pochází z let 1184 – 1222. V listinách jsou uváděni prácheňští kasteláni.
Prácheň byla takzvaným župním hradem. Sídlili zde knížecí úředníci a řídili správu kraje. Také vykonávali funkci popravců. Roku 1268 však tento úřad zanikl. Funkci popravců poté zastávali páni ze Strakonic a zdejší hrad ztratil svůj význam. O několik let později začal hrad nezadržitelně chátrat. Koncem 13. století byl ještě nedaleko chátrajícího hradu založen kostel sv. Klimenta. Byl postaven pravděpodobně na místě původní slovanské svatyně.
Roku 1315 daroval král Jan Lucemburský rozpadající se hrad Bavorovi III. ze Strakonic. Ten zde postavil nový hrad. S menší přestávkou byl hrad v držení tohoto rodu až do roku 1404.
V roce 1404 se stal majitelem Práchně Zdeněk z Rožmitálu. Dalšími majiteli hradu byl Jan a Racek z Kocova. Ti sídlili v nedalekých Horažďovicích a hrad postupně pustnul.
Počátkem 16. století byl majitelem Půta Švihovský z Rýzmberka. Nechal hrad částečně opravit a roku 1505 na něm pojistil věno své manželky. V polovině 16. století byl hrad definitivně opuštěn a ponechán svému osudu. V písemných materiálech je jako pustý uváděn již roku 1558.
Zprávy o podobě hradu nejsou k dispozici. O Práchni si tedy můžeme udělat představu pouze na základě zachovaných pozůstatků. Hrad byl trojdílné dispozice stál na táhlém hřebenu vrchu na pravém břehu řeky Otavy, která se zde prudce otáčí od jihozápadu k jihovýchodu a vytváří ostroh. Severní a západní svahy spadají příkře k řece a tvoří přirozený obranný val. Přístup k hradu byl na nejmírnější východní straně. Předhradí, které mělo pouze obrannou funkci, oddělovala od vnitřního hradu příčná zeď s válcovou věží uprostřed. Vedle útočištné věže stála vstupní brána. Hradba na východní, nejpřístupnější straně byla zesílena čtyřmi baštami střídavě válcovými a čtverhrannými. Střed samotného hradu tvořilo rozlehlé nádvoří o délce 102 metrů a šířce 34 metrů, které se směrem k severu mírně rozšiřovalo. Obytné a hospodářské budovy, byly přistavěny k hradbám. Nádvoří na severovýchodní straně ukončovala druhá příčná zeď, za kterou se nalézala poslední část hradu. Ta ležela na níže položené plošině. Nacházely se zde pravděpodobně hospodářské a provozní budovy.
V dnešních dobách najdeme v místech bývalého hradu pouze zbytky hrubého valu. Z věže se dochoval jen sutí vyplněný pahrbek a z obytných a hospodářských budov zbyly sotva znatelné základy. Z poslední části hradu zbyly jen základy obvodových zdí. Do trosek hradu byla vestavěna drobná poustevní kaple, ze které se ale zachovaly pouze obvodové zdi. Starosta blízkých Horažďovic se zajímal o možnosti obnovení zříceniny, ale proti jeho úmyslům se postavili památkáři. Porostu zbavená stavba by byla více náchylná povětrnostním vlivům. Na dokonalé zakonzervování odkryté zříceniny se nenašly finanční prostředky, takže k žádným činům nakonec nedošlo. Kořeny však pomalu narušují stojící zdi a za nějakou dobu pravděpodobně les pohltí i tyto malé zbytky po skvostném hradu.
V blízkosti zříceniny stojí také kostel sv. Klimenta z konce 13. století, který se však v původní podobě nedochoval, protože byl několikrát přestavován.