Boskovice
Hrad Boskovice stojí na zámeckém kopci, 0,75 kilometru od Masaryková náměstí. Tento hrad byl sídlem pánů z Boskovic.Už v roce 1222 se podle něj psal Jimram z Boskovic. Původní nevelký hrad byl raně gotický. Jádro hradu vzniklo koncem 13. století náhradou za předchozí opevněné sídlo. Hrad se poprvé připomíná roku 1313, kdy jej král Jan Lucemburský vrátil s celým panstvím odbojnému Arklebovi z Boskovic. Za bojů mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem byl hrad pobořen. Na základě svolení markraběte Jošta z 11. 5. 1395 byl "znovu vystavěn". Opět byl hrad pobořen koncem století.
Zbořený hrad koupil od Tasa z Boskovic Herald z Kunštátu. Ten na místě hradu nechal jen předsunutou baštu. Nový, pevnější hrad nechal vystavět na vhodnější místě o pár desítek metrů na východ. Roku 1418 se hradu zmocnili husité. Roku 1434 jej vlastnil pozdější král Jiří z Poděbrad, který si chtěl rod Boskoviců zavázat, a proto hrad postoupil zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic.
Ve 2. polovině 15. století, asi po roce 1458, byl hradní areál rozšířen k severozápadu a opevněn novou zdí s hranolovými dovnitř otevřenými baštami. Za Ladislava z Boskovic byla zvýšena plášťová zeď a zajištěna opěrnými pilíři. Hradní areál byl zvětšen také k jihu a zabezpečen zdí s předsunutou hranolovou bránou. Cesta na hrad proťala opěrný pilíř a dospěla k novému průrazu v obvodním plášti starého hradu východně od dřívější věžové brány.
Následovaly drobné úpravy za Ederů ze Štiavnice po koupi hradu v roce 1547 a rozsáhlé přestavby po nástupu Morkovských ze Zástřizl roku 1567. Byla vystavěna válcová hláska završená atikou, která vytvořila novou korunu také na přilehlých předhradních budovách. Stavební práce na hradě pokračovaly i po přelomu 16. a 17. století - znaky Bohuše Morkovského ze Zástřizl a jeho manželky Apoleny ze Žerotína na novém vjezdovém portálu. Došlo k úpravám a zařizování interiéru.
Od roku 1690 hrad vlastnili Dietrichštejnové. Koncem 17. nebo počátkem 18. století přibyla hospodářská stavení před vnější západní hradbou. V následující době však byl hrad opuštěn. Po roce 1733 bylo sneseno zastřešení a zdi byly rozebrány na stavební materiál nového zámku.
Roku 1929 byly podniknuty zabezpečovací práce, jim navzdory se roku 1941 zřítila vnitřní palácová zeď. V 50. letech 20. století byly restaurovány a adaptovány pro expoziční účely budovy v oblasti vstupní brány.
Hradní jádro zaujímá skalnatý kužel vystupující na východním okraji hřbetu zámeckého vrchu. Výškově značně diferencované území obepíná masivní plášťová zeď. K jejímu jižnímu líci přiléhají trosky jednotraktového paláce, které dosahují do výše 1. patra. Při západním cípu hradby se nachází válcová cisterna, pravděpodobně studna, která byla vylámána ve skále. Vytěžena byl teprve koncem 80. let 20. století, a proto se dříve pokládala za zbytek věže.
Hrad vyl přístupný z města po cestě jdoucí přibližně po trase nynější komunikace, která ústí do hranolové předhradní brány, chráněné válcovou hláskou.