Helfenburk u Bavorova
Zdejší krajina byla od druhé poloviny v majetku Bavorů ze Strakonic. Od své sestry Markéty, vdovy po Bavoru III. ze Strakonic, získal kraj Petr z Rožmberka. Nejprve ho obdržel jako zástavu a roku 1351 ho obdržel na základě královského povolení dědičně. Zdejší kraj byl velmi vzdálen od rožmberských držav a postrádal vhodné správní a obranné středisko. Roku 1355 tedy král Karel IV. ocenil pomoc bratrů Jana, Jošta, Oldřicha a Petra při korunovačním tažení do Říma a povolil postavení nového hradu na Malošíně. Již roku 1357 byl jmenován první purkrabí, který měl nejspíše za úkol dohlížet na stavební práce. V letech 1360 – 1370 bylo postaveno hradní jádro, ale již v roce 1364 již byl hrad přinejmenším v hrubých rysech dokončen. V dobách roztržky mezi pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. se v letech 1384 – 1397 na hradě arcibiskup ukrýval. Různá ozbrojená střetnutí sice neohrozila hrad samotný, ale zpustošila celé okolní panství.Hrad měl velký politický význam, přesto časem došlo k tomu, že pro Rožmberky již neměl význam. Roku 1475 tedy bratři Jindřich, Petr a Vok z Rožmberka prodali hrad Václavu Vlčkovi z Čenova. Ten byl stoupencem krále Vladislava II. Jagelonského a proto na hradě vytvořil vojenskou základnu. Zároveň Rožmberkům projevoval nepřátelství. Odtud také podnikal výpady a tažení. V letech 1477 – 1484 proběhly rozsáhlé stavební úpravy hradu. Především bylo zdoko-naleno hradní opevnění podle moderních vojenských zásad. Severní vnější předhradí bylo zesíleno třemi nárožními baštami, které měly sloužit pro postavení těžkých děl. Na jižní straně byl v rozšířené části vnějšího valu postaven dřevěný srub, ke kterému byl přístup z hradu úzkou výpadní brankou v jižní hradební zdi. Z popudu Rožmberků koupil roku 1484 hrad štýrský truksas Jindřich Pryšenek ze Štetenberka se svým bratrem. Od Rožmberků si vydlužil kupní cenu a helfenburské panství jim dal jako zástavu.
Roku 1503 vyplatili Rožmberkové panství od Jindřichova syna Oldřicha z Hardeku a opět se stali majiteli panství. Význam hradu však postupně upadal. V 80. letech 16. století si Vilém z Rožmberka nechal postavit zámek Kratochvíli a přesídlil do Netopíc. Roku 1593 pak Petr Vok z Rožmberka pustý hrad spolu s městečkem Bavorovem a vesnicemi prodal městu Prachatice. Poté již hrad začali obyvatelé rozebírat na stavbu svých obydlí.
Roku 1622 získali panství s pustým hradem jako pobělohorský konfiskát Eggenberkové. Roku 1719 získali panství dědictvím od Eggenberků Schwarzenberkové. Ti ho vlastnili až do roku 1922. Poté se hrad stal majetkem státu. Od roku 1933 byl ve správě Klubu českých turistů, kteří na něm provedli rozsáhlé opravy a na jedné z věží zřídili rozhlednu. V současnosti je Helfenburk v majetku obce Bavorov.
Hrad byl původně trojdílný. Jádro hradu tvořily dva dvoupatrové paláce. Oba byly podsklepeny a v každém podlaží paláce byly dvě místnosti. Hlavní obytné a reprezentační prostory byly v prvním patře. Zde se také dochovaly zbytky táflované světnice. Spojení jednotlivých místností v patře umožňovala plochostropá arkáda, která nesla uzavřenou chodbu. Ta obíhala jak průčelí paláců, tak spojovací hradby, které paláce o patro převyšovaly. Paláce obíhal parkán a nacházely se přibližně ve středu rovné strany druhého nádvoří polookrouhlého obrysu. Na jednom z nároží stála druhá věžovitá brána, na druhé straně štíhlá okrouhlá věž. K hradbě opatřené cimbuřím přiléhala také hospodářská stavení. Značně nerovná přední část hradu ležela před čelem vnitřního areálu. Vedle kulisové brány v čelní hradbě se nacházel okrouhlý bergfrit, který byl v patře přístupný sedlovým portálkem. Za rožmberské přestavby v letech 1477 – 1483 proběhlo zlepšení obranyschopnosti hradu. Výrazných zásahů se dočkalo druhé nádvoří. Jeho hradbu zvýšila nadezdívka, ve které je dodnes dobře viditelné původní cimbuří, a změn se dočkala i zdejší hospodářská zástavba. Hlavní obrana se přesunula na novou část dispozice na čelní straně. Její hradbu zpevnily tři protáhle polookrouhlé plochostropé bašty. Jedna z nich byla uzavřená a dvě otevřené. Jejich střílny umožňovaly použití pouze lehčích děl. K čelní hradbě nově vzniklého nádvoří byly přistavěny další budovy, které byly pravděpodobně hospodářské. Do nádvoří se vcházelo čtverhrannou vysunutou věžovitou branou s padacím mostem. Celý hrad byl chráněn valem a hlubokým příkopem a také byl obehnán roklí.
