Kostomlaty (Sukoslav)

Přesná doba založení hradu Kostomlaty není známa. Pravděpodobně někdy na počátku 14. století ho postavili páni z Oseka. První písemná zpráva o hradu pochází z 19. prosince 1333, kdy páni z Oseka prodali Kostomlaty Chotěborovi z Herštejna. Tehdy je hrad uváděn jako Haus. Roku 1335 byl hrad prodán mladému moravskému markraběti Karlu, pozdějšímu císaři a českému králi Karlu IV. Ten však udělil hrad roku 1370 v léno Habartovi staršímu z Žerotína. Jeho nástupci Kostomlaty prodali v roce 1388 Jindřichu Škopovi z Dubé.
Na počátku 15. století byly Kostomlaty v majetku pánů z Dubé. Albrecht Škopek z Dubé přilíbil míšeňskému markraběti, že zdejší hrad bude ve všech válkách otevřen pro míšeňskou posádku. Za husitských válek stáli páni z Dubé na straně protihusitské, ale Albrecht hrad udržel. Roku 1434 byly Kostomlaty obléhány husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic a hrad byl tímto bojem silně poškozen. Jakoubkovo vojsko bylo poté ve snaze vymanit hrad z obléhání napadeno panskou jednotkou, která se vítězně vracela z bitvy u Lipan. Jakoubek se však domluvil s Albrechtem na odkoupení hradu i s příslušným majetkem a tak již v následujícím roce je uváděn jako držitel hradu. Jeho potomci se začali nazývat Kostomlatští z Vřesovic.
Ve 14. století sepsal Václav Hájek z Libočan kroniku, ve které uvádí Kostomlaty jako bájný hrad Sukoaslav. Jeho záznamy jsou však známé svou nespolehlivostí. Roku 1562 byl hrad opuštěn a potomci Kryštofa z Vřesovic Oldřich, Pavel a Petr postavili v městečku Kostomlaty, které v té době jako jediné patřilo k hradu, dvě tvrze.
Od roku 1606 nebyl hrad obydlen a Oldřich a Petr obýval každý jednu tvrz. Po bitvě na Bílé hoře proběhly roku 1622 konfiskace majetku, při kterých byl Oldřichu a Petrovi z Vřesovic za jejich sympatie k Bedřichu Falckému hrad Kostomlaty zabaven. O dva roky později již byl majitelem panství Humprecht starší Černín z Chudenic. Hrad byl v té době pro bydlení využíván málo a panstvo často obývalo dvě blízké tvrze. Na jejich místě byl po roce 1670 postaven renesanční zámek. V roce 1687 od hraběnky Diany Marie Černínové panství získali Clary-Aldringenové.
Dalšími majiteli panství se stali Věžníkové z Věžníku. Podle svědectví Bohuslava Albína byl hrad Kostomlaty na konci 18. století obýván.
V 19. století panství náleženo Ledebourům. V polovině 19. století proběhly opravy hlavní věže a poté byla zpřístupněna turistům. Na dolním nádvoří hradu byla postavena restaurace s ubytovnou. Roku 1888 byl zámek přeměněn na ženský nápravný ústav.
Po roce 1948 byla rozebrána restaurace. Až do poloviny 50. let 20. století byla přístupná větší z věží.
V současnosti je hrad majetkem Lesů České republiky a v pronájmu ho má Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty.
Přístupová cesta do hradu vedla od severovýchodu k předhradí. Za ním následovala brána vnějšího dolního hradu, která byla zleva chráněna okrouhlou věží. Věž byla přístupná v prvním patře z ochozu hradby a ve čtvrtém patře brázděným podsebitím. Dolní hrad byl uzavřen ze severní, západní a jižní strany. Na východní straně se nacházel příkop, přes který se vstupovalo do vnitřního hradu. Horní hrad stál na vyvýšeném místě ze všech čtyř stran ho chránily hradby, které byly z jihu a východu posíleny o parkán. U jižního parkánu byly později přistavěny dvě bašty. V jihozápadním rohu stála okrouhlá věž přístupná z vyššího patra. V jejím sousedství směrem na sever stál obytný palác a ve východní části horního hradu byla další budova.
Z hradu se dodnes dochovala vstupní brána, velká část hradeb, příkop, sklepení i obě okrouhlé věže. Areál hradu je volně přístupný, je však nutné dbát zvýšené opatrnosti na případné padající kamení. Věž již v dnešní době přístupná není. V jejích útrobách se však nacházejí zbytky schodiště. Je jejího vrcholu je prý úžasný výhled na okolní krajinu.
Kromě zmiňovaného zámku je v Kostomlatech k vidění také kostel sv. Vavřince. Jeho původní románská část pochází z první třetiny 13. století. Roku 1657 byl částečně přestavěn a v roce 1727 proběhal rozsáhlá barokní přestavba. V jeho okolí se až do roku 1830 rozprostíral hřbitov.