Soutěsky Hřensko
Soutěsky Hřensko se nacházejí na řece Kamenici v Národním parku České Švýcarsko nedaleko nejníže položené české obce Hřensko.
Soutěsky začaly vznikat již v druhohorách, kdy se písečné usazeniny na dně moře začaly zpevňovat v pískovec. Když moře ustoupilo, došlo ve třetihorách k sopečné činnosti, která pískovec rozlámala na části. Po další miliony let pak probíhala eroze způsobená větrem a vodou, která pískovec vytvarovala.
Řeka Kamenice sloužila jako zdroj obživy pro plavení dříví i rybolov, ale hluboké a členité údolí bylo nepřístupné a místu, kde končila stezka, se říkalo Konec světa. Řeka byla divoká a tedy nesplavná a hluboké údolí představovalo velkou překážku i pro obyvatele obce Mezná a Vysoká Lípa, kteří museli řeku překonávat při cestě na bohoslužby do kostela v obci Růžová. Nejzazším dobře dostupným místem byl Dolský mlýn, který je v písemnostech poprvé zmiňován roku 1515.
Jako první byla roku 1881 na lodičkách zpřístupněna Srbskokamenická soutěska. Roku 1877 uzavřelo pět obyvatel Hřenska sázku, že Kamenici poprvé splaví na vorech a skutečně se jim podařilo projet všechny soutěsky. Koncem 19. století se začal v oblasti rozvíjet turistický ruch a řeka Kamenice byla více prozkoumána. Kníže Edmund Clary-Aldrigen povolal do soutěsek Baraby, kteří v Evropě často vykonávali těžké práce. Ti ve spolupráci s Horským spolkem pro České Švýcarsko postupně vybudovali různé chodníčky, můstky a tunely, které hloubili tak, že skálu zahřáli ohněm a poté zchladili vodou, takže kámen popraskal. Byla zbudována i různá odpočívadla a na řece jezy a splavy. Dne 4. května 1890 byla zpřístupněna 500 metrů dlouhá Tichá soutěska. K přepravě návštěvníků bylo využíváno pět lodiček. Postupně došlo také k výstavbě restaurace a roku 1898 byla zpřístupněna také Divoká soutěska.
Návštěvnost vzrůstala a ve 20. letech 20. století sem ročně zavítalo 160.000 návštěvníků, které soutěskami vozilo 21 lodiček – 14 v Tiché a 7 v Divoké soutěsce. Roku 1940 byl ukončen provoz lodiček v Srbskokamenické soutěsce, protože kvůli silnému proudu bylo náročné tahat loďky zpět proti proudu. Po skončení 2. světové války byl opuštěn také Dolský mlýn, značně zchátral a zůstaly zachovány pouze obvodové zdi. Roku 1952 se u Dolského mlýna natáčela pohádka Pyšná princezna. V roce 1964 proběhla za pomoci československé armády rekonstrukce Tiché i Divoké soutěsky.
Dolský mlýn je postupně opravován, ale situaci v celých soutěskách komplikují časté povodně – Hřensko bylo zatopeno v letech 2002, 2003 a 2006. Roku 2007 byl Dolský mlýn prohlášen kulturní památkou a o rok později posloužil jako kulisy v pohádce Peklo s princeznou. V roce 2010 se ničivá povodeň prohnala také po řece Kamenici, vážně poškodila soutěsky, Dolský mlýn i Hřensko.
Soutěsky začínají u soutoku Chřibské Kamenice s Kamenicí. Ve směru po proudu řeky Kamenice, se jako první nachází hluboká Srbskokamenická soutěska, která byla dříve nazývána Ferdinandova nebo Horní. Neprochází skrz ní značená turistická stezka, ale je průchodná po pěšině, která pokračuje do soutěsky Ve Strži a k Dolskému mlýnu, který je občas využíván například pro natáčení pohádek. V jeho blízkosti se nachází můstek z počátku 20. století, který je první železobetonovou stavbou na území tehdejšího Rakousko-Uherska, a Královský smrk, což je smrk o výšce 27 metrů, obvodu kmene 3 metry a stáří asi 200 let.
Dále po proudu následuje Divoká soutěska, což je hluboký kaňon obklopený pískovcovými skalami. V délce 450 metrů je přístupný pouze lodí. Plavba trvá asi 15 minut.
Následuje 960 metrů dlouhá Edmundova soutěska pojmenovaná podle zakladatele Edmunda Clary Adriena. Dříve se nazývala Tichá soutěska, Dolní soutěska nebo také Ďurišova. Stěny soutěsky tvoří 50 až 150 metrů vysoké pískovcové skály, které místy spadají přímo do vody. Tato část Edmundovy soutěsky není dostupná jinak, než lodí. Plavba trvá asi 20 minut. V soutěsce najdeme zajímavé skalní útvary, na které návštěvníky upozorní převozník. K vidění je zde například Skalní rodina či Strážce. Do soutěsky ústí také malá říčka, která do řeky Kamenice spadá vodopádem. Edmundovou soutěskou prochází naučná stezka Okolím Hřenska. Za Edmundovou soutěskou se nachází Mezní můstek, odkud je možné pokračovat po trase naučné stezky do obce Mezná a dále přes Mezní louku až k Pravčické bráně, nebo po trase žluté turistické stezky dále do Divoké soutěsky.
Edmundovou i Divokou soutěskou prochází žlutá turistická stezka, která začíná za Hřenskem u hotelu Klepáč a končí rozcestníkem za Divokou soutěskou. Soutěsky, a tedy i tato žlutá značka, jsou přístupné z několika míst. První možností je modrá turistická značka od obce Vysoká Lípa nebo v opačném směru od Mezní Louky. Na modrou pak navazuje žlutá značka, která prochází všemi soutěskami. Další možností je zelená značka z obce Mezná nebo v opačném směru z obce Růžová. Tato stezka prochází přes Mezní můstek, kde je nutné se rozhodnout, zda pokračovat Edmundovou nebo Divokou soutěskou. Poslední možností je přístup od Hřenska nejprve po červené k hotelu Klepáč a poté po žluté značce. Obě soutěsky jsou na lodích přístupné v obou směrech, tedy po i proti proudu řeky Kamenice. Lodní přeprava je v provozu zpravidla od Velikonoc do října.
Zajímavé přírodní útvary mapuje také naučná stezka „Okolím Hřenska“. Kvůli stoupáním je vhodné ji absolvovat ve směru Hřensko – Pravčická brána – Mezní Louka – Mezná – Mezní můstek – Edmundova soutěska – Hřensko. Vhodnější je z Mezní Louky pokračovat po modré značce a od rozcestníku na konci Divoké soutěsky pokračovat po žluté přes Divokou soutěsku až na Mezní můstek. Celá trasa od hřenského hotelu Klepáč včetně zacházky přes Divokou soutěsku, plavby Divokou a Edmundovou soutěskou a s návratem k hotelu Klepáč je dlouhá asi 16 kilometrů. Průchod stezkou v protisměru je možný, ale fyzicky je náročnější a není zakončen pohodovou plavbou na lodičkách.
